Ohlasy po utkání

„Je to paráda, ale musím zůstat nohama na zemi,“ říká Kamil Jarina

Napsal 20.11.2010 David Matula
C h o m u t o v - V souboji s Duklou Jihlava prožili chomutovští fanoušci společně s brankářem Klubu ledního hokeje Kamilem Jarinou déjá vu. Když v sezoně 2003/04 opouštěl milovaný brankář Chomutov, loučil se svým posledním čistým kontem na chomutovském ledě právě proti Jihlavě. V aktuálním ročníku potom to byla opět jihlavská Dukla, proti které vychytal zkušený brankář opět čisté konto, tentokrát první od svého návratu. K vítězství nad již tradičním rivalem tak pomohli dva mohykáni v chomutovské kabině. Petr Jíra vstřelil dvě branky a navrátilec v domácí brance potom nedovolil soupeři ani jednou skórovat.

Kamile souboj s Duklou o první místo v tabulce jste zvládli a vyhráli 3:0. Spokojenost?

„Pochopitelně jsme rádi, že jsme vyhráli, jelikož naše vítězství se nerodilo jednoduše. Jihlava byla kvalitním soupeřem.“

V první třetině jste si sáhl na kotouč snad jednou. Jak se udržujete v koncentraci, když na vás nic nejde?

„Je to hodně nepříjemné, ale věděl jsem, že je to důležitý zápas, takže se člověk musí udržovat v koncentraci, co nejvíce to jde.“

Na druhou stranu v průběhu zápasu přišly momenty, kdy jste se zapotil o mnoho více. Například při dvou dlouhých oslabeních ve třech.

„Byly to klíčové momenty utkání a naštěstí jsme to zvládli ubránit.“

Hned v prvním zápase po návratu do Chomutova před domácím publikem jste vychytal nulu...

„Je to paráda, ale musím zůstat nohama na zemi. Jsem za to vděčný, ale nemůžu to přeceňovat, musím makat dál. Kluci mi dneska hodně pomohli a chci jim za to poděkovat.“

Jak jste vnímal návrat na chomutovský led?

„Celé to pro mě bylo takové zvláštní. Místní prostředí velmi dobře znám, jsem tu prakticky jako doma. Na druhou stranu až na Péťu Jíru jsou tu úplně jiní kluci, takže z toho celého mám takové smíšené pocity. “

V kabině je hodně nových tváří, nicméně fanoušci rozhodně zůstali stejní, jelikož oprášili starý pokřik směrem k vaší osobě.

„Bylo to úžasné, opravdu krásně se to poslouchá (usmívá se).“

Jak vidíte svou budoucnost v Chomutově. Jde jen statisticky o patnáct zápasů, nebo byste třeba rád zamotal hlavy trenérům?

„Nerad bych někomu motal hlavu. Já se snažím odvést maximum na tréninku a poté to přenést i do zápasu. Takové to motání hlav, jak o něm mluvíte, by byla už starost navíc. Nepřemýšlím nad tím. Navíc Hany je výborný brankář. Co jsem měl možnost vidět několik zápasů, tak právem je tu Hany jako jednička.“

V loňském play off jste vypomáhal Spartě, letos se rýsuje situace, že budete vypomáhat Chomutovu. Takže berete roli gólmana na výpomoc?

„Už mi není dvacet a neříkám, že bych neměl žádné ambice, ale ty hlavní se změnily. Nyní mám ambice jen takové, že chci vyhrávat a podávat dobré výkony. Už ale neuvažuji o tom, že bych chtěl chytat támhle, nebo za támhle ten tým, tak už prostě neuvažuji. Je to i pro mě lepší, mohu se více soustředit na svou práci.“

Pojďme k první lize. Začíná to vypadat na to, že spolu s Ústím nastupujete pomalu do trháku, přičemž na vás ještě bude dohlížet Jihlava. Myslíte si, že tomu tak začíná být?

„Nejsem expert, takže těžko říct. Myslím si, že se to ukáže až na konci základní části. Pro mě osobně je překvapením, že je liga takto vyrovnaná. Každým rokem se to srovnává a přijde mi, že každou sezonu je soutěž i kvalitnější.“

V Chomutově jste byl vždy znám se svým číslem 33. Jak toto vyřešíte s Jaroslavem Kůsem?

„Číslo 33 určitě mít nebudu, ale chtěl bych číslo 87. Mám ho jako vzpomínku na dědečka, kterému bylo právě osmdesát sedm let, když odešel.“

×
Odehrané v 18:00 | Jun.
VHK ROBE Vsetín
Piráti Chomutov