„Asi 26. prosince jsme byli s rodiči a přítelkyní nakupovat v jednom centru v Chicagu, když mi zavolali, že se mám hlásit u prvního týmu,“ vybavuje si. „Docela mě to překvapilo, nečekal jsem to,“ přiznává.

Říkáte, že jste pozvánku do prvního týmu Blackhawks úplně nečekal. Co o ní podle vás rozhodlo?
„Asi hrály roli zápasy na farmě před Vánoci. Docela se mi povedly a udělal jsem i nějaké body.“

Vracel jste se sice do známého prostředí, ale neobjevila se přece jen nervozita?
„Trochu ano. Asi nejvíc, když jsem balil. Mužstvo zrovna jelo na venkovní trip a já vůbec nevěděl, co si mám vzít nebo na jak dlouho vůbec balit. Bylo to takové hektické. (usmívá se) Před samotným zápasem jsem si opakoval, že si ho chci hlavně užít, protože byl můj první v NHL.“

Kdy definitivně jste uvěřil, že opravdu hned nastoupíte k premiéře v NHL?
„Po prvním tréninku jsem byl v sestavě a bavil se s trenérem, který říkal, že budu hrát.“

Pomohla vám hodně přítomnost Jana Rutty?
„Seděli jsme vedle sebe v kabině, tak mě trochu uklidňoval a říkal, ať hraju, co umím.“

Co jsem pochopil, dělal vám tlumočníka při rozhovoru po prvním gólu. Bylo to tak?
„Máte pravdu. Angličtinu jsem sice zlepšil, ale zatím se do rozhovorů nebudu hrnout sám. V klubu mi přidělili jako tlumočníka Ruťáka. Bylo zvláštní dělat rozhovor přes tlumočníka, ale u něj vím, že by si ze mě srandu neudělal. Na druhou stranu chci na angličtině ještě víc zapracovat, abych to časem zvládl sám.“

Zmínil jste rodiče. Stihli vůbec nějaký váš zápas?
„Bohužel ne. První zápas jsem hrál ve Vancouveru a mamka s taťkou na něj koukali v televizi. Pak jsme hráli venku další tři zápasy a naši museli odletět zpátky, než jsme hráli doma. Pokud zůstanu nahoře, naplánujeme, aby mě viděli při zápase NHL. Bude to sice těžké, protože tady nikdy nevíte, ale doufám, že se to povede.“

Zkuste srovnat zápas v AHL a NHL...
„Je to trochu jiné. V NHL jsou chytřejší a šikovnější hráči. Celkově jsou zápasy ještě rychlejší.“

Hned od začátku jste dostával docela dost prostoru v oslabení. Překvapilo vás to?
„Nečekal jsem, že budu chodit na oslabení, ale potěšilo mě to. Na přesilovku jsem se dostal jenom jednou na chvíli za rozhodnutého stavu.“

Vypadá to, že vám trenér hodně důvěřuje na důležitých vhazováních. Jak moc se tahle herní činnost v NHL liší oproti české extralize?
„Nejde to moc porovnávat, protože tady zavedli, že hráč nesmí na buly udělat jakýkoliv pohyb. Ale obecně se to tu víc řeší. V kabině máme rozpisy, jak který soupeř buly hraje. Jestli na forhend nebo bekhend. Já se na ledě soustředím na sebe a hraju buly spíš, jak to umím nebo jsem zvyklý. Zatím mám úspěšnost nad padesát procent, ale musím to zaklepat. Vždycky se dá něco zlepšovat, ale potěšilo mě, že chodím na buly i ke konci zápasu.“

Poprvé jste skóroval v devátém utkání, kdy už jste měl na kontě tři asistence. Prožíval jste nějak víc čekání na úvodní trefu?
„Nehrotil jsem to, i když jsem v hlavě měl, že už pár zápasů uteklo. Když to přišlo, byl to skvělý okamžik. Na tenhle gól asi nikdy v životě nezapomenu.“ (usmívá se)

Máte oba puky u sebe?
„Ten za první zápas ano. Puk, kterým jsem dal první gól, mi klub dává na vitrínky, která by měla být brzy hotová. Dělá se to tu tak a těším se na to.“

Chicago se pohybuje na pozicích, které neznamenají postup do play-off. Jaká panuje v organizaci nálada?
„Není úplně dobrá, to je jasné. Naše výsledky jsou kolísavé. Potřebovali bychom nějakou delší sérii výher.“

Zaregistroval jsem spekulace, že při dlouhodobém zranění brankářské jedničky Corey Crawforda se spekuluje o možném příchodu Petra Mrázka. Řeší se to nějak v Chicagu?
„Musím se přiznat, že tady jsem nic takového neslyšel.“

Máte za sebou „povinný“ týden volna. Byl velký nezvyk vůbec netrénovat?
„Čtyři dny bez ledu není zase tak velká pauza. Je to dobré pro odpočinek fyzický i psychický. Zato první trénink po té pauze byl docela těžký.“ (usmívá se)

V únoru hrajete druhý vzájemný zápas s Anaheimem, kde působí váš dlouholetý spoluhráč Ondřej Kaše. Těšíte se?
„To je ještě docela daleko. Vůbec nevím, jak jestli tu do té doby zůstanu.“

Takže zatím pořád bydlíte na hotelu?
„Ano. Klub má 28 dní, aby se vyjádřil, že si mám hledat stálé bydlení. Ještě to může o dalších 28 dní prodloužit. Hotel není nic příjemného, nic moc se tu nedá dělat, když jsem tu teď sám. Koukám hlavně na televizi. Když hrajeme, režim je daný. Nedávno jsem se smál, že už jsem poznal asi třicet hotelů.“