Honzo, reprezentační spolupráce zajistila bod. Jak cenný v tento okamžik je?
„Je to super! Je to derby a sedm vteřin před koncem všichni od nás měli radost. Akorát je škoda prodloužení, protože jsme tam měli dvě šance, které jsme neproměnili. Bohužel po tom jsem šel ven a dostali jsme branku.“

Jaký to byl zápas z vašeho pohledu, když jste se vrátil před dvěma dny z reprezentační akce.
„Myslím si, že hůře než-li proti Rusům jsem se cítit nemohl, takže v pohodě. Cítil jsem se dobře a nějakou únavu jsem nepociťoval. Přece jen jsem měl jeden volný den po letu na rozdíl od zápasu s Ruskem.“

Popáté za sebou jste si vyzkoušeli prodloužení. Pomalu to vypadá, že jste si ho oblíbili…
„Většinou prohráváme a daří se nám to alespoň vyrovnat, takže by to také chtělo nějakou výhru za tři body. Ovšem bereme každý bod, na který dosáhneme.“

Zdálo se, že zápas byl hodně o obranách. Jak jste to cítil vy na ledové ploše?
„Prostě to bylo derby. To se hraje více do těla a nikdo nechce udělat chybu. V těchto utkáních se čeká na chyby a také na přesilovky. Tentokrát jsme je neproměnili, proto jsme prohráli.“

Jak se vám jevil gólový moment na konci základní hrací doby? Tam to vypadalo, že jste jen zavřel oči…
„Čekal jsem, zda mi Růža přihraje nebo bude střílet. On mi hodil takový bochánek a já jsem v hlavě přemýšlel, co s pukem udělám, protože přihrávka na mě šla hrozně dlouho. Měl jsem v hlavě všechno možný a nakonec jsem si řekl, že nebudu nic vymýšlet. Tak jsem do toho prostě plácnul a doufal jsem, že se to tam nějak odrazí. Naštěstí Kefa stál na správném místě a tečoval puk do brány.“

Jaká je ta radost, když vyrovnáte těsně před koncem zápasu? V letošní sezóně se vám to nepovedlo poprvé…
„Je to super. Vlastně loni se nám proti Litvínovu podařilo vyrovnat chvilku před koncem. Sektor chomutovských fanoušků je v Litvínově hodně slyšet, takže to bylo super.“