Pane Veverko, dohoda o spolupráci s Vladimírem Růžičkou starším je na světě. Bylo těžké najít společnou řeč poté, co vyšlo najevo, že Omsk angažoval jiného kouče?
„Jak už jsem říkal v předchozích rozhovorech, byli jsme s Vláďou domluveni dlouho dopředu o vzájemné spolupráci. V momentě, kdy nedošlo k dohodě Vládi s ruským partnerem, věděli jsme oba, že smlouva už je jen záležitost papírová.“

Po zveřejnění podpisu smlouvy se hodně řeší její délka. Vím, že chcete stabilitu a koncepčnost. Přesto, jak jste došli až k deseti rokům?
„Já bych se s Vláďou klidně dohodl i na dvacetileté smlouvě, ale nebyl jsem si jistý, jestli bych u toho ještě byl…

Ve skutečnosti to byl nápad mého syna, který s Vláďou jednání o smlouvě vedl. Já jsem za tu délku kontraktu byl opravdu rád. Víte, když máte možnost spolupracovat s jedním z nejlepších trenérů a koučů, tak se té příležitosti musíte chytit.“

Zájem o služby Vladimíra Růžičky je z vaší strany dlouhodobý. Jak vnímáte kauzu, která se rozjela před šampionátem? Je patrné, že ctíte presumpci neviny. Z délky kontraktu také plyne obrovská důvěra v nového kouče Pirátů…
„Vnímám ji jako kauzu, která neskutečným způsobem poškozuje český hokej a Vláďu samotného. Dokonce už i některé hokejové osobnosti se tou kauzou nechaly negativně ovlivnit a svými prohlášeními, které nemají ničím podložené a znají je třeba jen z doslechu, poškozují český diamant, kterým hokej je.

Vláďu znám velmi dobře a nikdy by si nikomu neřekl o žádné peníze. Už jen proto, že jeho jediné hodnoty v životě jsou jeho rodina a hokej. Peníze opravdu neřeší a ani řešit nechce. Kdyby mu šlo o peníze, tak by asi nepodepsal s Piráty smlouvu na deset let.

Nový kouč Pirátů Vladimír růžička starší bude spolupracovat s Břetislavem Kopřivou a Janem Šťastným

To, že někdo nemá nadaného kluka na špičkový hokej a dohání jeho talent penězi, je věc, která mě nepřekvapuje. To, že se u toho ještě natočí, už poněkud překvapivé je. A to, že to na sebe napráská na internetu, už je šokující. Nechtěl bych být v kůži toho příslušného syna. Pohybujeme se v prostředí, kde se téměř každý snaží pomáhat svým dětem a někdy za každou cenu, i když na to nemají.

Navíc si musíte uvědomit, že většina trenérů u malých dětí pracuje v klubech téměř zadarmo. Vlastně jde o dobrovolné rodiče a ti většinou nejsou ani nijak kvalifikováni. Potom můžou o nasazování dětí rozhodovat i jiné než výkonnostní důvody. A vůbec to nemusí být peníze, ale třeba jen známost s nějakým jiným rodičem.

U nás v Chomutově máme profesionální trenéry na všech úrovních. Jen u přípravky je vždy pět a více profesionálních trenérů. Takto je to ve všech věkových kategoriích a od osmé třídy už se můžeme bavit o profesionálních podmínkách. Naší výhodou je, že trenéři nemusí shánět finance a jsou hodnoceni za to, kolik vychovají hráčů pro dospělý hokej.

Ale na druhou stranu musím říct, že si umím představit, že za mnou nebo mým synem přijde některý z našich sponzorů, že by byl rád, aby jeho syn dostal šanci trénovat s některým ročníkem, ale neumím si představit, že bychom uměli příslušnému trenérovi nařídit, že má hrát v některé lajně. Ona se nakonec ta výkonnost každého kluka velmi rychle ukáže. Navíc musím říct, že žádný ze sponzorů mě po dobu působení v chomutovském hokeji v tomto směru nekontaktoval.

Sám jsem zažil v nedávné době jednu z mnoha situací, kdy mě navštívil jeden známý s tím, že chce pomoct synovi svého kamaráda, který hraje mládežnickou extraligu v Chomutově. Ukázal mi e-maily, které mu píše dotyčný o strašné situaci jeho syna v Chomutově, který má talent na reprezentaci, ale kvůli tomu, že se tatínek nezná s trenéry, nedostává dostatečnou šanci. Hraje jen ve druhé lajně, někdy ho dokonce odsunou do třetí lajny a on dělá pravidelně body. A pro příští rok neví, co s jeho synem bude.

Kdybych neznal detailně situaci v našem mládežnickém hokeji, zděsil bych se. Stejně jsem si zavolal šéftrenéra mládeže Jardu Lišku a situaci s ním probral. Ten samozřejmě příslušného hráče znal a popsal mi celou situaci tak, jak je ve skutečnosti. Hráč je velmi snaživý a poctivý v tréninku. Jako „druhoročák“ hraje druhou lajnu dobře. Když se hraje důležitý zápas proti těžkému soupeři a trenéři si stáhnou některého z reprezentačních útočníků z vyšší kategorie, posunou ho o řadu níž. V příštím roce se jako „prvoročák“ ve vyšší kategorii nejspíš nevejde do základní sestavy, ale dostane příležitost hrát jinde. Když bude pokračovat v poctivém tréninku, ve druhé polovině sezony by se už mohl dostat do prvního týmu. Ještě jsem nechal udělat pohovor se samotným klukem, který neznal důvod rozhovoru a byl naprosto spokojený se situací, ve které se nacházel. To jen pro dokreslení ambiciózních tatínků.“

Radost hráčů po závěrečném domácím utkání se Slavií, které znamenalo návrat do extraligy

Mužstvo se po jediném roce vrátilo do Tipsport extraligy. Změnilo angažování Vladimíra Růžičky nějakým způsobem vaše přání před nadcházející sezónou nebo cíl, který před mužstvo postavíte?
„Já jsem určitě cíle neměnil. Mojí prioritou je pohybovat se v klidných extraligových vodách a vyhnou se skupině o umístění popřípadě baráži. Vláďa má samozřejmě stejné cíle, ale trošku je ještě vylepšil minimálně o předkolo play-off.“

Pojďme ještě k předchozímu ročníku. Ten měli Piráti po letech relativně klidný bez turbulencí a v podstatě bez krizových okamžiků, navíc završený úspěchem. To je asi sen každého majitele klubu, že?
„Celý rok se zdál být klidný, bez krizových okamžiků, ale stejně jsem se celou dobu obával, abychom se dostali do baráže a tam uspěli. Na baráž sice chodí hodně lidí, ale musím vám říct, že si to rozhodně nikdo neužívá. Není to pohoda, jen stres. A k tomu by ten hokej asi neměl sloužit.“

Závěrečnou fázi sezony jste sledoval pravidelně v SD ARÉNĚ, ale na posledních domácích zápasech jsem si vás nevšiml. Díval jsem se špatně nebo jste přímo na stadionu opravdu nebyl?
„Na posledních dvou zápasech jsem na stadionu nebyl a to ze dvou důvodů. Jeden byl zdravotní, protože jsem měl zánět šlach na noze a obtížně jsem chodil. Nicméně ten hlavní byla pověrčivost. Vždy, když jsem byl při barážových zápasech na stadionu, nevyhráli jsme. Abych nepřinášel smůlu, sledoval jsem zápasy na online streamu doma. A vidíte, povedlo se nám to.“

Radující se střelec postupového gólu obránce Martin Rýgl

Nakonec rozhodující zápas se Slavií byl hodně dramatický a vyrovnaný. Byl to i pro vás velký nápor na nervy?
„Byl jsem nervózní už od rána a vůbec se mnou nebyla řeč. Byli jsme tak strašně blízko a zároveň tak strašně daleko. Teprve po gólu Martina Rýgla po krásné akci Ondry Kašeho jsem vybuchl štěstím a nervy se postupně uklidnily.“

Je o vás známo, že velmi často a intenzivně sledujete výsledky mládežnických týmů. Úspěchy akademie vám musely udělat v nedávno skončené sezoně velikou radost…
„Je to naše obrovská chlouba. Sleduji tréninky i zápasy mládežnických týmů a většinou znám jmenovitě i soupisky. Máme spoustu reprezentantů a letos odchovanec našeho systému 3K (Chomutov, Kadaň, Klášterec) jako první Pirát podepsal smlouvu s NHL týmem.

Junioři získali třetí titul za poslední čtyři roky a to nehráli v nejsilnějším možném složení. Mladší dorost skončil třetí ve své kategorii.

Chtěli jsme posunout naše juniory ještě dále, do mezinárodní soutěže, ale to se nakonec nepovedlo. Určitě nezůstaneme v naší snaze zkvalitňovat naší mládež stát a přijdeme s dalšími novinkami. Naším cílem je, aby se v budoucnu hovořilo o chomutovské líhni tak, jak se hovořilo v minulosti o litvínovské či kladenské.“

Výchovu mládeže považujete za jeden ze zásadních úkolů Pirátů, proto je pro vás jistě příjemnou zprávou, že v prvních nominacích na letní kempy reprezentačních výběrů figurují tři Piráti v šestnáctce, další čtyři v sedmnáctce a jeden v osmnáctce…
„Reprezentace je třešničkou na dortu naší mládeže. Na druhou stranu na to, abychom dohnali absolutní světovou špičku, budeme muset ještě mnohem více přidat.“