Rozhovory

„Jako bývalí hráči pořád hokej hrajeme, i když stojíme jen na střídačce,“ usmívá se Petr Martínek

Napsal 25.08.2016 Libor Kult
C h o m u t o v - V áčku odehrál nespočet zápasů, zažil ještě trudné druholigové časy, z pozice obránce zaznamenal 70 gólů a najdeme ho tudíž v elitní padesátce historického pořadí chomutovských střelců. Petr Martínek se po skončení aktivní kariéry vrhnul na trenérskou dráhu. Během ní už stihl jeden český titul s juniory, které společně s Jaroslavem Beckem na další připravil, i když ročník 2013/2014 dokončovali oba na střídačce A-týmu Pirátů. Místní rodák a patriot nyní dostal od Vladimíra Růžičky druhou šanci u seniorského celku.

Už jste u A-týmu působil. Zaskočila vás možnost se k prvnímu mužstvu vrátit?
„Abych se přiznal, ta možnost mě překvapila poměrně hodně. Jeden den mi volal Růža, že by se mnou rád mluvil a jestli bychom mohli zajít na kafe. Hned to na mě vybalil, což mě překvapilo, ale byl jsem rád.“

Rozmýšlel jste se dlouho, jestli nabídku přijmete?
„Ani moc ne. Každý má nějaké cíle a každý by chtěl trénovat nejvýš, co jde. Tady v Chomutově nic výš není, takže jsem do toho šel.“

Člověk si v tu chvíli asi i řekne, že spolupráce s Vladimírem Růžičkou pro něj bude velké obohacení, že?
„To samozřejmě. Na druhou stranu musím říct, že jsem zatím měl štěstí na dobré trenéry. Když jsem začínal, pracoval jsem s Mírou Buchalem, se kterým nám to fungovalo výborně. Pak jsem byl pět nebo šest let s Jardou Beckem, což byla výborná zkušenost. Loni jsem trénoval s Kašounem a taky to bylo perfektní.“

Prvním velkým trenérským úspěchem Petra Martínka byl titul s juniory na jaře 2012
(Foto: Jan Pidrman)

Vy jste Vladimíra Růžičku zažil v roli trenéra ještě i jako hráč ve Slavii Praha v letech 2000 až 2002. Změnil se od té doby?
„Když jsem byl na Slavii, začínal jako sportovní manažer a po pár kolech převzal funkci trenéra. Byl takový impulzivní, hokej hrál dobře. Dokázal ty věci přenést na kluky, které trénoval. V podstatě to samé o něm můžu říct i v současnosti. Pořád umí zakřičet, zanadávat, ale taky pochválit, takže je to pořád stejné. Jen je starší a trochu hubenější.“ (směje se)

To si budete rozumět. Vy taky umíte zvýšit hlas...
„Asi to trochu souvisí s tím, že jako bývalí hráči hokej de facto pořád hrajeme. Už bohužel nejsme na ledě, ale stojíme na střídačce.“

Když jste poprvé přišel do kabiny, potřeboval jste nějaký čas, abyste se rozkoukal nebo se určitá počáteční nervozita nedostavila?
„Myslím, že to bylo v pohodě. Člověk se přece jenom pohybuje na zimáku už řadu let. Díky tomu spoustu kluků znám třeba i z juniorů. I loni jsem občas zašel do kabiny áčka na kafe nebo jen chvilku pokecat. Spíš jsem byl malinko nervózní z prvního tréninku a z toho, jak to Růža dělá. Každý trenér to má přece jen nastavené trochu jinak. Ale sedli jsme si a řekli si, co a jak, takže nakonec to bylo úplně v pohodě.“

O trenéru Růžičkovi se ví, že dává poměrně dost prostoru svým asistentům. Už jste to poznal i vy na vlastní kůži?
„Určitě! S Jardou Beckem nebo Kašounem jsme to měli nastavené trochu jinak. Oni si dělali tréninky a já se do toho procesu „jen“ zapojoval. Teď Růža přišel, abych si připravil to a to, což je pro mě nové.“

Tenhle přístup posouvá kupředu i vás, ne?
„Máte pravdu, i když pořád cítím, že je pro mě lepší se do tréninku zapojovat. Malování na tabuli ještě pořád není úplně moje parketa. Radši to ukážu.“ (směje se)

Petr Martínek ve společnosti Vladimíra Růžičky a Jana Šťastného během prvního tréninku na ledě
(Foto: Petr Kozelek)

Váš zvučný hlas už jsem na tréninku slyšel, takže to vypadá, že i vedení jednotky zvládáte...
„Když máme dělený trénink pro útočníky a obránce, jdu se beky a musíte jim říct, co bylo dobře a co ne. Ono to sice vypadá, že křičím, ale já takhle nahlas mluvím normálně.“ (směje se)

Pochopil jsem tedy správně, že budete mít na starost obránce?
„Na ledě připravuju některé tréninky právě pro beky. Bavili jsme se i o mojí roli při zápasech. Růža si ho dělá sám, já mu dávám postřehy o všech hráčích. Tam se dívám i na útočníky. Honza Šťastný sleduje systém soupeře. Pak všechny poznatky dáváme dohromady. Jsme prostě tým.“

Když jste začínal s trénováním, vzal jste si něco od Vladimíra Růžičky z doby, kdy vás trénoval ve Slavii?
„Růžu si pamatuju ještě jako hráče. Když mi bylo asi jednadvacet let a hrál jsem tady v Chomutově „pralesní“ druhou ligu, vytáhl si mě Litvínov. Tam se na začátku sezóny hrálo vždycky utkání hvězd a já do něj vletěl jako cucák. Růža mě tam opláchl sem-tam sem-tam, já se zamotal a měl jsem po utkání hvězd. (směje se) Z jeho trenérské dráhy jsem si vzal, že s hráči jednal na rovinu.“

Bude současné působení u chomutovského áčka hodně jiné než to předchozí, když nastupujete k týmu v klidu od začátku sezóny?
„To stoprocentně! Moje první působení u áčka už bych nechtěl rozebírat, tehdy bylo špatně skoro úplně všechno od začátku až do konce. Ta sezóna se celá vyloženě nepovedla. Je lepší na ni zapomenout a nevracet se k ní. Vždycky je výhoda být s týmem od prvního dne. Je to lepší než skákat do rozjetého vlaku, který byl předtím spíš zabržděný.“

Junioři trénovali do konce června, áčko se sešlo hned začátkem července. Stihl jste si vůbec nějak odpočinout?
„Růža mi volal někdy v půlce května. Když jsem s jeho nabídkou souhlasil, domluvili jsme se tak, že jsem do konce měsíce zůstal u juniorky, a pak jsem měl volno celý červen. Stejně jsem se ale nudil, takže jsem na zimák i tak chodil a na kluky koukal.“

Jak tedy Petr Martínek vůbec odpočívá?
„On moc neodpočívá. (směje se) Nejsem typ, který by si někde lehnul a válel se jak velryba. (znovu se směje) Něco takového mě nebaví.“

David Kämpf je po sedmi utkáních společně s Ivanem Humlem s bilancí 3+3 nejproduktivnějším Pirátem přípravy
(Foto: Jan Pidrman)

Vnímáte jako velkou výhodu, že dost hráčů, kteří připadají v úvahu pro áčko, znáte z jejich mládežnických let?
„Kluci dostávali prostor už loni. Záleží jen na nich, aby toho využili a ukázali, co v nich je. Máme pár dobrý hráčů, máme i výborné, ale musí to ukázat na ledě. Musí se snažit a všechno dělat naplno. Nestačí o tom jen povídat. Dost často si tihle kluci myslí, že to pro ně končí, když už jsou u Pirátů v extralize. Ale tak to není. Právě naopak. Když už jsou tady, musí makat ještě víc a pořád si přidávat. Pak třeba dva tři zápasy nebudou z jejich strany úplně to pravé, půjdou zpátky do Kadaně a další šance už přijít nemusí. Zářný příklad toho, jak se má pracovat, je David Kämpf. Maká, šlape a chce. Všichni mladí by si z něj měli vzít příklad.“

Hodně se v Chomutově vypracoval i Jan Rutta, který už má na kontě i starty v národním týmu...
„Zažil jsem ho, už když jsme vyhráli první titul, kdy nám přišel pomoct na finále. Jeho výkony se obrovsky zvedly.“

Dokázal byste vybrat jednoho extraligového soupeře, na kterého se těšíte víc než na ostatní?
(dlouze přemýšlí) „Asi ani ne. Je pravda, že jsem hrál v Litvínově, což je derby. Působil jsem i v Brně, které má výborné fanoušky a vynikající atmosféru.“

×
Dnes v 16:00 | Jun.
VHK ROBE Vsetín
Piráti Chomutov