S Piráty jste absolvoval první čtyři zápasy a několik tréninků. Jaké jsou vaše dojmy z prvních dvou týdnů u mužstva?
„Zažívám podobné pocity jako před čtyřmi roky, když jsem do Chomutova přišel k juniorce a ta se pohybovala zhruba v podobných místech jako teď áčko. To znamená hodně dole. U týmu, který šlape a věci se daří, se pracuje lépe, ale my jsme s mými kolegy v realizačním týmu věděli, do čeho jdeme. Nebylo snadné se rozhodnout, nicméně tu výzvu jsme přijali a jsme tu, abychom zvedli mužstvo, které jsme převzali kompletně dole. Je na nás, jak zafungují naše návody, postupy a metodika. Jak dáme dohromady kabinu, jak vrátíme týmu hierarchii a jak rychle se nám podaří vrátit mančaftu tvář na ledě.“

Zkuste popsat. Co všechno za zmíněné období změnilo…
„Můžu říct, že jsme určitě pohnuli s režimem, organizací, disciplínou, nasazením hráčů v tréninku i s jejich přístupem. Program dostal jasný řád jako v kterékoliv jiné profesionální organizaci. Individuální forma samotných hráčů je hlubší problém, který všichni vnímáme a pracujeme na jeho vyřešení. Část týmu obrovsky chce, část týmu se postupně srovnávala s tím, co po nich vlastně chceme a co všechno se mění. Tenhle mix pak, i vzhledem k výše popsanému stavu mužstva, vede na ledě k věcem, které jsou v hokeji téměř až nevymyslitelné. Když už něco zvládneme, nějaký detail naši snahu zhatí. Puk přeskočí hůl a odrazí se úplně na druhou stranu, zavadí o patu soupeře nebo o tyčku. Zkrátka drobnosti, které se objevují, když je tým ve stavu jako ten náš. I tyhle věci mají určitý časový prostor a už to musí začít fungovat jinak. Největší rezervy vidím v kvalitě provedení čehokoliv. Je potřeba vrátit na hole, do rukou a do hlav sebevědomí, aby hráči dělali věci automaticky, přesně a jako několik sezón předtím, kdy tyhle věci fungovaly. Právě do tohoto stavu se musíme vrátit, protože v něm momentálně nejsme, i když hrozně chceme.“

Zmínil jste disciplínu, ale tým inkasoval v posledních domácích zápasech několik desetiminutových osobních trestů za nesportovní chování…
„Jedná se o zásadní problém. Tým je dole a občas se vkrádá do hlav pocit křivdy, i když nemusí být vždy oprávněný. Samozřejmě leckdo si na nás chce udělat drobné body a zásluhy, ale tým na to nesmí reagovat tímhle způsobem. Jasně jsme řekli stop. Věřím, že tyto projevy frustrace a hokejové nekázně jsme rázně zastavily.“

Přestože mužstvu se nedaří, chodí stále poměrně hodně diváků. Ti sice občas pískají, ale nevidí se často, aby návštěvy rapidně neklesaly jako v Chomutově…
„Existují skupiny fanoušků, kteří jsou zvyklí chodit na hokej, protože ho mají rádi a záleží jim na místním hokeji a týmu. Je fantastické, že pořád chodí v průměru zhruba tři a půl tisíce diváků, i když jsme poslední. Byť v extralize. Hráči, já i celý realizační tým jsme jim za to nesmírně vděční. Chceme těmto lidem poděkovat a požádat je, ať vydrží, protože jde o naprosto klíčový faktor. Chápeme, že občas zapískají, protože já bych občas pískal i na píšťalku, pokud bych mohl a měl ji u sebe. Na druhou stranu by klukům ohromně pomohlo, kdyby jim zatleskali a zafandili, když se povede i něco malého. Taková podpora při vstřeleném gólu nebo získaném bodu může pomoct vrátit tým do pohody a herní formy před play-out a baráží. Samozřejmě za předpokladu, že se budeme držet nastavených věcí.“

Juniorský tým převzal Martin Ťupa. Jak probíhá komunikace?
„Všechno funguje, jak by mělo. S Martinem se normálně bavíme za účasti Zdeňka Skořepy a Petra Martínka. Řešíme detaily, protože Martin se Zdeňkem mají svůj rukopis, ale nechtějí zásadním způsobem měnit něco, co funguje. Jsme v každodenním kontaktu, jelikož je dobré určité věci propojit s herním systémem a přípravou áčka, aby se přenášely na juniorku a ta byla i nadále úspěšná, protože všichni potřebujeme jakýkoliv úspěch. S Martinem jsme výborně spolupracovali už před čtyřmi lety v první sezóně u juniorky, kterou jsme vytáhli ze sestupového pásma do klidných vod. Komunikace teď pokračuje na výbornou.“

Často jste říkal, že trénování seniorského týmu vás až tolik neláká. Co se ve vás zlomilo nebo proč jste změnil názor?
„Posunulo se to hlavně v tom, že člověk dění sleduje a má na něj nějaký názor. Pak si řekne, že má dost zkušeností a přehledu na to, aby nabídku přijal, když přijde. Znovu se k tomu stavět tak, že si raději zůstanu na malém pískovišti, když klub potřebuje pomoct, už by nebylo ideální. Trvám však na tom, že u mladších kluků se něco řekne, vysvětlí a ono to začne většinou fungovat, pokud to kluci pochopí. Teď je rozdíl v tom, že dospělí hráči, kteří mají za sebou i angažmá v NHL, kde já jsem nepůsobil, přestože zámořský hokej dobře znám, o všem přemýšlí. Pak si informaci vyhodnotí, jestli je to pro ně dobře, a potom by to mohlo začít fungovat. Mentalita dospělých je jiná než u juniorů. Já měl dlouho blíž k juniorům, teď je to víc o diplomacii. Člověk musí hráče přesvědčit a získat si je na svou stranu. Věřím, že se nám to povede a baráž zvládneme.“

Z toho mi vyplývá, že musíte o trénincích uvažovat trochu jinak nebo se pletu?
„Kdybychom se pohybovali někde v polovině tabulky, určité věci bych jen modifikoval. Nebylo by nutné o některých věcech tolik přemýšlet a zabývat se jimi. Teď máme malý prostor a čas se nám krátí, takže si nemůžeme dovolit žádnou chybu v postupu, co chceme s týmem dělat. To by mohlo být fatální. Proto je potřeba si vše promyslet dopředu. Také nastavený režim se neustále modifikuje, aby kluci věděli, že je to jasné, nutné a tým to potřebuje. Že tohle je jediná možná a nevyhnutelná cesta s tím, že je potřeba vychytat detaily. Jsme v nestandardní situaci s ohledem na postavení v tabulce i aktuální formu, proto zařazujeme mnohem víc věcí, které standardní nejsou. Tím myslím minimítinky a miniporady, změny ve složení přípravy, pohovory s hráči, video a hlubší modelování přípravy, aby trénink na ledě navazoval na to, co klukům ukážeme na tabuli v kabině a co chceme, aby přenesli do tréninku a následně do zápasu. Vše ale musí být v souznění s týmem, který by to jinak nepřijal.“

Převzal jste seniorský tým a tím pádem jste nemohl absolvovat s juniory dohrávku proti Olomouci, která se konala ve vašem rodném Prostějově. Nemrzí vás to?
„Je jasné, že bych byl rád u toho, když juniorka porazí v derby Olomouc v Prostějově i u ní doma. Mrzelo by to asi každého, ale mančaft šlape, za což jsme s Petrem Martínkem rádi. V Prostějově všichni kolem hokeje věděli, proč jsem nepřijel. Ale podobné věci se nedají prožívat dlouho. Chvilku to mě osobně zamrzelo, protože s Kamilem Přecechtělem máme mezi sebou zdravou sportovní rivalitu, ale už je to pryč. Před námi leží úplně jiný úkol. Je samozřejmě příjemné být s mladými hráči a týmem, který má ambice, spoustu reprezentantů a pohybuje se na špici tabulky. Zrovna tak je ale pro mě vrcholem sportovního úsilí, pokud skončíme první nebo druzí v barážové skupině, což by pro nás znamenalo udržení extraligy a splnění v současné chvíli nesmírně náročného cíle. Pro mě osobně bude taková věc víc než řada titulů s juniorkou, protože pro klub, jeho majitele, fanoušky a celý region je právě tohle nejvíc, co bychom všem mohli přinést.“