Pavle, s hokejem jste začínal v Blansku. Kdo a v kolika letech vás přivedl k hokeji?

„Táta byl velký sportovec. Také hrál hokej, i když na nižší úrovni. Vedl mě ke všem sportům a asi ve čtyřech letech mě přivedl právě k hokeji.“

PAVEL KUBĚNA
Pozice: útočník
Datum narození: 1. 4. 1988
Výška: 178 cm
Váha: 80 kg
Hůl: pravá

V Chomutově:
Zápasy: 36
Góly: 5
Asistence: 7
Body: 12
+/-: +9
Trestné minuty: 36

První start:
2009/10 – 40.kolo Benátky
První gól:
2010/11 – 28.kolo Hl. Brod 
První asistence:
2010/11 – 6. kolo Benátky
Počet hattricků:
Prozatím nevstřelil
Počet vítězných branek:
Prozatím nevstřelil

V mládežnickém věku jste se přesunul do Brna. V kolika letech jste se vydal do moravské metropole a co vás k tomuto kroku vedlo?

„V Brně jsem nastoupil do šesté třídy, protože se tam hrála žákovská liga, kdežto v Blansku ne.“

Vzhledem k zeměpisné poloze obou měst jste dojížděl, nebo bydlel na internátu či u příbuzných?

„Každý den jsme jezdili vlakem. Z Blanska do Brna je to asi tak půl hodinky vlakem, takže to nebyl velký problém. Naše třída byla hokejová, takže jsme měli tréninky v rámci školy a hned po škole, takže na nějaké zdržování se v Brně nebyl čas.“

V dorosteneckém věku následoval přesun prakticky přes celou republiku až do Karlových Varů. Zlákala vás vidina mládežnické extraligy?

„Brno extraligu také mělo, ale z Karlových Varů se mi ozval pan Antoník a po domluvě celé rodiny jsme kývli. Vydal jsem se na zkušenou. Naši mě tam odvezli, ale hned po týdnu odjeli, takže jsem tam byl sám. Bydleli jsme tam s klukama na ubytovně, takže to byla paráda. Celé jedno patro jsme byli hokejisti, takže jsme byli výborná parta.“

Každopádně extraligu dorostu, či následně juniorů hrály i moravské týmy, které byly blíž. Proč tedy zrovna Vary?

„V Brně jsme neměli dobrou zkušenost. Byl tam i můj starší brácha a nebylo to dobré, takže jsme tak trošku hledali lepší variantu, než si vybral brácha.“

Další přesun v mladém věku, navíc daleko od rodiny. Jak jste si na to zvykal a jak vzpomínáte na své začátky ve Varech?

„Díky skvělé partě na ubytovně i v dorostu jsem neměl s ničím problém. Trenér Antonik to i dobře vedl, takže přechod nebyl zas tak hrozný.“

Hned ve druhé karlovarské sezoně jste nabíral 51 bodů v 55 zápasech, navíc vám to střílelo i v reprezentaci, kdy jste ve výběru šestnáctiletých nastřílel šest gólů...

„Tento rok byl hodně povedený. Hned v prvním reprezentačním zápase jsem dal gól, takže tam se mi dařilo. V dorostenecké extralize jsme měli také výbornou partu, dařilo se nám, ale byla škoda, že jsme se posledním zápasem nedostali do play-off.“

Zůstaňme ještě u mládežnické reprezentace, jelikož jste právě vy prošel všemi věkovými kategoriemi. Jak na působení v národním mužstvu vzpomínáte?

„Určitě kladně. Každý zápas v reprezentaci byl pro mě obrovskou ctí a užíval jsem si to. Byla to velká zkušenost a díky národnímu týmu jsem se podíval skoro do celého světa. Na mistrovství osmnáctek proti mně hrál například Tavarez, na mistrovství dvacítek třeba Stamkos a další hráči.“

Můžete se chlubit vítězstvím na olympiádě nadějí s reprezentační sedmnáctkou či bronzovou medailí osmnáctek. Jak vzpomínáte na tyto turnaje a patří k těm nejpovedenějším, co se reprezentace týče?

„Byly to velice podařené turnaje. Na olympiádu nadějí jsem jel jako náhradník, dojížděl jsem tam autem až den před turnajem. Byl to pro mě tak trošku šok, ale nakonec jsme to vyhráli. Na MS osmnáctiletých se mnou pan trenér Pešout počítal už delší dobu, takže jsem se na to mohl již od prosince připravovat. Mrzelo mě, že jsme semifinále prohráli smolným gólem v prodloužení, takže to mohlo být ještě o kousek lepší.“

Naopak k těm méně úspěšným bude patřit páté místo z roku 2008, kdy se nepovedlo mistrovství světa juniorů v Pardubicích.

„Postup ze skupiny byl v pohodě, zajistili jsme si ho výhrou nad Slováky. Následné čtvrtfinále s Ruskem jsme první třetinu hráli výborný hokej, akorát jsme neproměnili šance. Poté už nás Rusové přehráli a prohráli jsme 1:4. O páté místo jsme porazili Finy, takže to byla pro nás taková menší náplast.“

Vy jste se s reprezentačním dresem loučil pátým místem, letos již podruhé za sebou hrála „dvacítka“ jen o záchranu. Myslíte si, že je mládežnický hokej v takové krizi, jak se o ní mluví?

Již jsme představili:
Sezona 2010/2011:
David Zucker
Sezona 2008/2009:
Lukáš Cikánek
Martin Malát
Branislav Fábry

„Je to obrovská škoda. Na letošní mistrovství světa jsem koukal v televizi a je vidět, že světová špička nám uniká. Pro český hokej je to velká újma.“

Spousta vašich vrstevníku zkusila štěstí za mořem. Vás tato možnost nelákala?

„Abych řekl pravdu, tak mě to nikdy nelákalo. Ve Varech jsem byl maximálně spokojený. Dostával jsem prostor na ledě, zázemí a trenéři bylo na výborné úrovni, takže já jsem neměl chuť ani důvod odcházet do Ameriky.“

Během reprezentační kariéry jste narazil na několik hráčů, kteří se záhy prosadili v NHL a patří k velkým hvězdám. Na koho vzpomínáte nejvíc?

„Já NHL moc nesleduji, ale ts jména čtu na internetu, když se jim podaří vstřelit branku. Nejvíc do paměti se mi zaryl Tavarez z Kanady, který proti nám hrál na dvacítkách v Pardubicích. Ten zápas jsme prohráli asi 0:3. Byl asi osmkrát na ledě, z toho bylo šestkrát v přesilovce, a dal nám dvě branky.“

Vraťme se do Karlových Varů, jelikož i zde jste dokázal sbírat cenné kovy. Jestli se nepletu, tak máte juniorské zlato i bronz.

„Ano, mám juniorské zlato i bronz, ale toho bronzu si cením asi o trošku víc, protože jsme vyhráli základní část. Vypadli jsme poté se Zlínem, na který jsme rozhodně měli. Série před Zlínem s Olomoucí byla mnohem těžší.“

V sezoně 2008/2009 jsem ve statistikách našel jen 10 odehraných zápasů. Co se vám přihodilo?

„Začal jsem v Karlových Varech, potom jsem šel na hostování do Mostu a asi po šesti zápasech jsem se zranil. Měl jsem přetržený křížový vaz v koleni. Stalo se to v říjnu, v dubnu jsem to zkoušel na ledě s ortézou, ale koleno nebylo v pořádku. Následovala půlroční rehabilitace a pak už jsem naskočil.“

Začal jste se pomalu prosazovat do „A“ mužstva, ale v mistrovské sezoně jste toho moc neodehrál, mrzí vás to?

„Mrzí mě to, ale v mistrovské sezóně jsme vyhráli titul i s juniorkou, takže to bylo fajn. Pořád jsem pendloval mezi chlapama a juniorkou, ale určitě mě mrzí, že jsem v „A“ týmů neodehrál více zápasů.“

2005
Olympiáda naději - zlato
2006
MS18 - bronz
2006/2007
Karlovy Vary (E-JUN) – 3.místo
2007/2008
Karlovy Vary (E) – 2.místo
2008/2009
Karlovy Vary (E) – titul
Karlovy Vary (E-JUN) - titul

V mládežnických kategoriích jste byl zvyklý sbírat body, po přechodu do mužstva dospělých ovšem body tak rychle nenaskakují. Je to velký skok?

„Je to rozdíl, v chlapech se hraje jiný hokej, je to více svázané taktikou. I moje úkoly na ledě jsou trošku jiné, takže bodů je daleko méně, než v mládežnických kategoriích.“

V Chomutově jste se také zpočátku rozkoukával, nyní však pravidelně bodujete. Čím si to vysvětlujete?

„Ze začátku jsem víceméně hrál ve třetí, čtvrté lajně, takže jsme měli více defenzivní úkoly. Teď od Vánoc jsem párkrát naskočil v první pětce, byl jsem nasazován i na přesilové hry, takže tím si vysvětluji bodový posun.“

Vaše bodové obrození však asi kazí herní projev mužstva, který není zrovna ideální.

„Momentálně nemůžeme a ani nejsme spokojeni s herním projevem mužstva. Čekali jsme, že to bude daleko lepší a že nebudeme ztrácet tolik zápasů, ale náš cíl je jasný a my to musíme do play-off dopilovat. Ve vyřazovacích bojích uvidíte teprve ten Chomutov, od kterého se čeká postup.“