JUNIOŘI - článek

„O play-off nás připravily tři zápasy, které jsme nezvládli,“ ohlíží se Jaroslav Beck

Napsal 18.4.2018 Libor Kult
C h o m u t o v - Po třech letech v Kadani převzal loni v létě znovu juniorský tým Pirátů, s nímž Jaroslav Beck postoupil do nadstavby o play-off. Brány vyřazovacích bojů však zůstaly nejstaršímu týmu chomutovské akademie uzavřeny a trenérský bard se po sezóně rozhodl pro návrat do rodného Prostějova. Ještě před odchodem zpod Krušných hor, kam přišel v roce 2010, zhodnotil uplynulý ročník DHL extraligy.

S týmem jste postoupili do nadstavbové části, kde jste však postup do play-off nevybojovali. Jak tedy uplynulou sezónu hodnotíte?
„Po základní části jsme skončili jedenáctí, což úplně neodpovídalo možnostem týmu a našim představám. I bez výraznější podpory hráčů ročníku 1997 jsme v jednu chvíli figurovali v první trojce tabulky, jenže přišlo uspokojení a narostlo nám nezdravé sebevědomí. Ztratili jsme pár zápasů a hrozil nám boj ve skupině o umístění, kterému jsme se nakonec vyhnuli zásluhou perfektního závěru základní části a zápasu v Třinci. Díky tomu jsme splnili klubový předpoklad ohledně našeho umístění, ale do nadstavby jsme šli s vyššími ambicemi, protože jsem byl zvyklý hrát tady o mety nejvyšší a cítili jsme, že mužstvo do play-off patří. Bohužel jsme nepostoupili, přestože jsme nadstavbu začali dobře. S Plzní jsme sice prohráli, ale výkon nebyl špatný, což potvrdilo domácí vysoké vítězství 7:1 nad pozdějším finalistou z Liberce. Jenže pak jsme po asi nejlepším venkovním výkonu ztratili v závěru vítězství v Pardubicích, odkud jsme se vrátili jen s bodem. Následně jsme nedali gól Mladé Boleslavi a prohráli i na Spartě, kde jsme tři minuty před koncem skóre otočili, ale domácí nám dali ještě dva góly, díky kterým získali všechny body. Oba ty zápasy byly nejlepší možnou reklamou na juniorský hokej, jenže bohužel nedopadly, jak jsme si přáli. Právě v závěru na Spartě si trochu smolnou chvilku vybral jinak vynikající mladík Běhula a taky se předvedla nedisciplinovanost Ondry Buchtely, který udělal naprosto zbytečný faul, i když jinak byl jeho výkon výborný.“

Jak moc mužstvo nahlodal zápas v Pardubicích?
„Po vítězství nad Libercem byl tohle z mého pohledu začátek neúspěchu v nadstavbě, protože jsme podali opravdu jeden z nejlepších výkonů sezóny. Jenže pak se dostavila určitá křečovitost a udělali jsme pár zbytečných faulů, které předtím z naší hry vymizely. Kluci strašně chtěli, ale situace přehrávali a chyběla chladnokrevnost v zakončení, kterou jsme předtím měli. Kluci trochu propadli vnitřní depresi, i když to u nich na první pohled nevypadalo, protože měli pořád dobrou náladu. Na ledě ale bylo znát, že ramena jsou trochu spadlá a sebevědomí chybí.“

Čím si vysvětlujete dva takové obraty ve váš neprospěch v klíčové fázi sezóny?
„Bohužel nám vyskočil problém, který jsme mysleli, že máme díky psychologickému působení mého kolegy Honzy Brychty pod kontrolou. Nebyli jsme psychicky stabilní a odolní. Mysleli jsme, že vnitřní vazby jsou natolik v pořádku, aby tým podával výkony na špičkové úrovni, ovšem ani to se nepotvrdilo. Tým nebyl v kritických okamžicích vnitřně silný a reagoval neadekvátním způsobem na sebe navzájem i na soupeře. Přišel útlum, když jsme zápas nezačali dobře nebo prohrávali o gól. Bohužel se nám nepovedlo s tím nic udělat a prohráli jsme další čtyři zápasy. Na konci přišla hezká náplast, když jsme porazili doma Spartu, která hrála o všechno a v nejsilnější možné sestavě. Do určité míry jsme sice splnili cíl, jenže my trenéři jsme chtěli víc. Účast v play-off by byla důstojnějším zakončením sezóny, kategorie U20, která končí, a našeho společného působení s Honzou Brychtou u juniorů.“

Zmínil jste třetí příčku v tabulce, kam vás vynesl fakt, že jste po porážce v úvodním kole s Kometou čtrnáctkrát v řadě bodovali. Způsobila právě tahle série ono uspokojení, o němž jste hovořil?
„Myslím si, že ano. Kluci si v té době neuvědomili, že ještě nejsou takoví hokejisté a nemají návyky natolik zažité, aby mohli cokoliv, byť jen lehce, podvědomě vypustit nebo ošidit. Tohle trenér nemůže všechno ohlídat a je to bohužel nebo bohudík na hráčích. Důslednost a přístup v nich ještě nebyly na takové úrovni, jak jsme si mysleli. Jakmile nemáte v juniorské extralize týmovou nebo osobní disciplínu, jakmile chybí kolektivní síla a reakce na vlastní hráče i soupeře nejsou odpovídající, máte problém a vymstí se vám to téměř stejně jako v seniorské extralize. Kluci si pak dovolili chybičky se stejnou lehkostí jako v předchozích sezónách, takže dostali ‚po čumáku‘ a rázem jsme byli na hraně nadstavbové dvanáctky.“

Kdy jste definitivně uvěřil, že se do nadstavby dostanete?
„S kolegou Honzou Brychtou jsme tomu věřili celý týden před odjezdem na trip Třinec-Vítkovice. Nálada byla výborná a kluci velmi dobře pracovali. Bylo vidět, že mají chuť pro to udělat cokoliv, protože jim došlo, že by jim nadstavba mohla utéct a museli by hrát jen o umístění. Oba zápasy odpracovali naprosto precizně, i když jsme ve Vítkovicích o gól prohráli. Výhra v Třinci nám ale k postupu stačila.“

Prošli vám rukama hráči, kteří mají z vašeho pohledu potenciál dostat se do extraligového seniorského kádru nebo i někam dál?
„Pracovali jsme ve všech složkách, které skládají výkon jednotlivce, a věřím, že jsme v týmu měli hráče, kteří mají potenciál. Posun u některých kluků byl markantní. Pokud mám být konkrétní, zmínil bych například Tomáše Hajiče, přestože má stále řadu individuálních nedostatků. Jeho vnímání hokeje, schopnost improvizace a realizace myšlenek na ledě jsou na velmi slušné úrovni. Má na čem stavět, protože umí zdravě riskovat. Pokud dostane šanci, může leccos dokázat, což platí i pro ostatní. Petr Chlán vstupoval do sezóny s hodně těžkým životním osudem a během srpna ho trápily zdravotní potíže. Přesto hokejové kvality prokázal, což potvrdily i dubnové dvacítky. Ještě by měl trochu zapracovat na kondici a dynamice. Určitě bych nechtěl zapomenout na Martina Hřebíčka, který udělal možná největší skok ze všech hráčů. Zmíněné kluky můžeme s čistým svědomím doporučit do přípravy A-týmu, dalších zhruba pět hráčů potvrdilo výkonnost na úrovni WSM Ligy. Jde o obránce Adama a Daniela Novákovi nebo útočníky Jakuba Kövera a Toma Poláka. Ondra Buchtela je opravdu velký talent s extraligovými parametry, ale záleží, jak si on sám nastaví hlavu, jaký bude mít přístup a jak bude disciplinovaný. Zajímaví hráči jsou i v ročníku 2000. Střídalo se jich v našem týmu sedm a zejména beci Kleiner, Seemann a Procházka to můžou do extraligy dotáhnout. V útoku vidím v tomhle ročníku dva talenty. Kuba Veselý to letos úplně nepotvrdil, Kryštof Ouřada potřebuje pevnou ruku, tvrdý trénink, dobrý přístup a nic nepodcenit. No a celé bych to uzavřel dvojicí gólmanů Běhula-Pavlát, kteří mají velkou perspektivu. Věřím, že to dotáhnou hodně vysoko.“

Po třech letech trénování v Kadani jste se vrátil na juniorskou střídačku. Jak se za tu dobu DHL extraliga změnila?
„I během angažmá v Kadani jsem soutěž sledoval. Nejvíc se změnila v tom, že se v ní objevuje víc mladších hráčů. Ti jsou v základní části posunováni nahoru ze staršího dorostu, takže zápasy byly takové divočejší a rychlejší. Úroveň zápasů v závěrečných bojích šla zase nahoru i díky tomu, že fungují akademie a někteří hráči sbírají zkušenosti v seniorském hokeji, do něhož jsou posouváni ‚nuceně‘. Ještě to není úplně srovnatelné s kanadsko-americkou profesionální juniorkou nebo MHL, ale některé zápasy měly i podle řady dalších trenérů výbornou úroveň. Mix talentovaného mládí a hráčů, kteří už nakoukli mezi seniory víc než v minulosti, dal soutěži v závěrečných týdnech a měsících správný drajv. Podle mého je kategorie U20 škoda, protože všude ve světě funguje. Jako určité překlenutí před vstupem mezi dospělé tahle kategorie fungovala dobře a měla svou úroveň. Podívejte se, jak v současnosti těží Vary z toho, že ti kluci prošli MHL a následně se vyhráli v Kadani, když ještě na extraligu neměli. Myslím, že kategorie U20 nám bude chybět. Vezměte si, že i hráči draftovaní do NHL se z osmdesáti procent vrací do juniorky a na farmách hrají minimálně, pokud nejdou rovnou do NHL.“

Takže nové rozložení ročníků vnímáte jako krok zpátky?
„Převažuje názor, že ti nejlepší z U20 budou hrát za mořem, ve Skandinávii a ti nejlepší jednotlivci se dostanou do extraligových A-týmů. Někdo se zachytí ve WSM Lize jako takové nebo v projektu Litoměřice. Lidé na svazu se domnívají, že to jako příprava na mistrovství dvacítek bude stačit. Já si to nemyslím, ale uvidíme. A ještě přidám obecný pohled. Přece není úplně v pořádku, aby někomu končila kariéra v osmnácti letech, když tomu rodiny obětují tolik. Vždyť řada hráčů musela někde překlenout období mezi osmnáctým a dvaadvacátým rokem, aby dneska úspěšně hráli extraligu, v zahraničí nebo dokonce v reprezentaci. Teď to překlenovací období bude omezené a vlastně do značné míry chybět. Nemusíme pro příklady chodit daleko. Jan Rutta hrál juniory úplně do poslední možné chvíle jako ‚overage‘. Podobně to měla i řada dalších místních kluků, kteří jsou v současnosti kvalitní. Kdyby v osmnácti stáli před zimákem a řešili, že je skoro všude plno, tak o nich možná ani nevíme. Navíc za dva roky budou kluby potřebovat ročník 2002, kterému hrozí, že nebude mít do té doby odpovídající konfrontaci, pokud každý klub nenechá hrát pět hráčů tohoto ročníku už v příští sezóně. Ideální by bylo rozložení šest-osm-šest, ale tak to nejspíš fungovat nebude, když jsou povolené výjimky pro ročník 1999. Taky si úplně nedovedu představit trénink dvacetiletých se šestnáctiletými. Kdyby to bylo dobré, vyspělý hokejový svět by to dávno udělal. Mluví se o zvýšení konkurence, ale z osmnácti týmů se udělalo čtyřiadvacet. Po čtyřiceti letech praxe mám na zmíněné změny trochu jiný názor, navíc přichází v době, kdy se výsledky mládežnických reprezentací začínají posouvat malými krůčky dopředu.“