Rozhovory

„S Kašičkou si přejeme navzájem. Klidně ať nám dá gól, ale nesmím být na ledě a musíme vyhrát,“ usmívá se Jan Rutta

Napsal 7.11.2017 Libor Kult
C h i c a g o / C h o m u t o v – Na jaře pomohl Pirátům do semifinále Generali play-off Tipsport extraligy a následně si začal prožívat svůj sen. Obránce Jan Rutta si nejprve premiérově vybojoval nominaci na světový šampionát, jež hostily Kolín nad Rýnem a Paříž, kde čeští hokejisté odehráli základní skupinu. Písecký rodák, který přišel do Chomutova v létě 2008, zaujal nejen na tomto turnaji celou řadu organizací z NHL, což začátkem června vyústilo v podpis smlouvy se Chicagem. V jednom z týmu „Original Six“ začal odchovanec jihočeského hokeje výborně, když bodoval v úvodních třech duelech a v jednu chvíli byl nejlepší hráčem nejslavnější soutěže světa v hodnocení účasti na ledě. V rozhovoru pro web Pirátů se majitel dvou gólů a tří asistencí svěřuje se svými dosavadními pocity.

Honzo, znamenal pro vás přechod do zámoří velký skok?
„Nazval bych ho přímo „šíleným“. Dá se říct, že jsem si prožil na samotném začátku dva šoky. Ten první přišel hned první ráno, když jsem vyšel do ulic a v podstatě jsem kvůli vysokým budovám neviděl oblohu. Druhý jsem prožil asi třetí den kempu, kdy jsme hráli zápas jen sami mezi sebou. Nevím, jestli se vybíralo nějaké vstupné, ale každopádně dorazilo osmnáct nebo devatenáct tisíc lidí. Když jsme přijížděli autobusem na stadion, byly kolem davy fanoušků. Zažít něco takového na vlastní kůži, bylo úžasné.“

Co se pro vás změnilo po hokejové stránce?
„Bylo dobré, že jsem neměl moc šanci o tom přemýšlet. Dorazil jsem o týden dřív podobně jako někteří další kluci. Tady se nikdo nikoho na nic neptá. Trenéři nakreslí cvičení nebo hodí puk a jde se na to.“

Jak jste si zvykl na užší kluziště?
„Hned od prvního tréninku mi to nedělalo problémy. Žádnou srandovní historku, že jsem upadl o mantinel, nemám. (usmívá se) Naopak jsem měl strašný problém přejít na evroský rozměr, když jsme se čtyři dny připravovali v Notre Dame, kde se hraje univerzitní soutěž.“

Takže nebudete mluvit o hokeji na úzkém a širokém ledu jako o jiném sportu jako někteří jiní hokejisté?
„Možná ano, ale nesouvisí to jen s rozměrem ledu. Jde vlastně o spojení úplně všeho, protože tu nastupují rychlejší a větší hráči, kteří jsou šikovnější s holí. Spoustu věcí, které děláte v Evropě, si tady dovolit nemůžete.“

Můžete být konkrétnější?
„Rozhodně si tu člověk nemůže dovolit ztratit puk. Nejvíc pozor si musíte dávat, když přestřídáte a protáhnete si pobyt na ledě. Jakmile v téhle situaci přijdete o puk, naskočí na vás nová lajna a bránění je rázem hrozně složité. Všichni to tu ví a dávají si na tyhle věci pozor. Statistiku ztrát a zisků si všichni sledují.“

Jak je to s dalšími statistikami i těmi pokročilými, o nichž se v Čechách často hovoří a nyní jsou v rámci extraligy zobrazovány na hokej.cz?
„Jsou zajímavé pro fanoušky, hráče zase můžou ťuknout, co má zlepšit. Jinak ale trenéři spíš říkají taktiku soupeře, dělají rozbor soupeřova gólmana a ukazují, jak soupeř hraje přesilovky – co rádi dělají a jaké mají rozestavení. Ani video tu nemáme tolik jako doma.“

Když jsme u trenérů, jak na vás Joel Quenneville působí?
„Nemůžu o něm říct nic špatného. Nejvíc se mnou ale komunikuje kouč beků Ulf Samuelsson. Obchází hráče s notebookem, kde má zhruba dvouminutové sestřihy, co šlo udělat jinak a co člověk udělal dobře.“

Pojďme ale přímo k vám. Kdy poprvé jste uvěřil, že v prvním týmu zůstanete?
„Nepochyboval jsem hned od podpisu smlouvy. (usmívá se) Jinak ale bylo těžké něco odhadovat. V přátelských zápasech jsem se cítil dobře a od trenérů přicházela taky pozitivní odezva. Poslední přípravu jsme hráli doma a nastoupili v nejsilnější možné sestavě, ve které jsem byl i já. Pak jsem si říkal, že už bych tu mohl zůstat.“

Mohla vám nějak pomoct vaše více než dobrá angličtina?
„Jednoznačně je to velká výhoda, protože v sedmadvaceti už mě tu nikdo nebral jako nováčka, přestože jsem podepsal nováčkovský kontrakt. Určitě bylo plus, že mě tu nikdo nemusel vyloženě vodit za ručičku.“

Nezaskočil vás zájem médií, která jste si díky výborné angličtině získal na svou stranu?
„On to tu není šrumec jen po zápasech. Stačí obyčejný trénink, po kterém přijde kolem dvaceti novinářů. Po zápasech jich je kolem třiceti.“

Došlo vám, že jste debutoval v NHL proti Pittsburghu stejně jako Ondřej Kaše?
„Máte pravdu. S Ondrou si dost píšeme a občas si zavoláme, i když to je docela fuška vzhledem k našim programům. Říkal mi o prvním zápase i že se mu na Pittsburgh daří.“

Obhájci Stanleyova poháru jste nasázeli „desítku“. Co se vám v tu chvíli honilo hlavou?
„Že je to šílený. Na druhou stranu to Pittsburgh měl docela těžké. Hráli dva dny po sobě a předchozí zápas měli nejrůznější ceremoniály s pohárem. My jsme naopak hráli první zápas a ještě k tomu doma, takže všichni byli natěšení a nadšení, že sezóna už začíná. Prostě se to takhle sešlo.“

Měl jste vysněného soupeře pro debut na nejzářivějším hokejovém pódiu světa?
„Vůbec jsem neřešil, proti komu bych začal. Když jsem viděl rozpis, říkal jsem si, že to bude kolotoč. On to nakonec kolotoč byl, ale asi trochu jiný, než se čekalo.“

Jaké je to nastupovat v jednom týmu s hvězdami, jakými jsou Patrick Kane nebo Jonathan Toews?
„Je super s nimi hrát a já jsem rozhodně nebyl vyklepaný z toho, že s nimi budu na ledě. Předzápasovou přípravu si jede každý podle svého, v zápase každý podporuje každého.“

Vy jste se uvedl parádně. V jednu chvíli jste byl s bilancí +7 nejlepší v celé soutěži v hodnocení účasti na ledě. Jak se vám na pořadí v ten moment koukalo?
„Začátek vyšel hodně nad očekávání mně i celému týmu. Já jsem rozhodně hlavu v oblacích neměl a držel jsem se při zemi.“

Poprvé jste skóroval hned ve druhém střetnutí doma s Columbusem. Vybavíte si pocity spojené s tímhle gólem?
„Mám radost z každého gólu, ale tohle bylo ještě o něco speciálnější. Radost byla obrovská a těžko se to popisuje. Navíc se mi to povedlo před našimi skvělými fanoušky. Ještě jsem nepoznal všechny arény, ale říká se, že fanoušci v Chicagu patří k nejlepším.“

Kolik gratulací jste dostal?
„Nestíhal jsem počítat, protože všechno se seběhlo hrozně rychle. Odehrál jsem první zápas v NHL a za dva dny jsem dal první gól. Vzhledem k časovému posunu mi gratulace chodily postupně a delší dobu. Jen učitel ze střední jako po premiérové nominaci do národního týmu se tentokrát neozval. (usmívá se) Snažil jsem se odpovědět všem, což se mi, doufám, povedlo.“

Tourist 🤳🏻☑️

Příspěvek sdílený Jan Rutta (@ruticz),

Když jste premiérově skóroval v reprezentaci, říkal jste, že puk bude na poličce ve výšce jednoho metru. Ocitne se ve stejné výšce také puk, jímž jste dal první gól v NHL?
„Chicago mi udělalo velký obraz s pukem, fotkami z toho zápasu a výpisem údajů o utkání i z něj, takže tentokrát půjde puk na zeď.“

Už padlo jméno vašeho bývalého chomutovského spoluhráče Ondřeje Kašeho, kterému se v úvodu základní části taky daří, když už nyní vyrovnal loňskou gólovou bilanci. Co říkáte na jeho vstup?
„Nejsem překvapený, protože Ondra je super hráč a v létě hodně dřel s Petrem Švehlou.“

Těšíte se na vzájemný zápas, který vás čeká 27. listopadu ve vaší aréně?
„Těším se strašně moc. Jakýkoliv zápas proti týmu s českými hokejisty je super. Třeba Philadelphie, kde jsou Kuba Voráček, Radko Gudas a Michal Neuvirth, přiletěla o den dřív, takže jsme si zašli na večeři. Zápas proti Ondrovi bude super. Ani jeden na nějaké špičkování nejsme, naopak si navzájem přejeme. Takže doufám, že nám dá gól, ale jedině když nebudu já na ledě.“ (směje se)

Co druhý Pirát v organizaci Chicaga? Jak často jste v kontaktu s Davidem Kämpfem?
„Teď trochu míň, když není v prvním týmu. V hokejovém životě to tak bývá, že se kontakt trochu ztratí, když nejste v jednom týmu společně.“

Má podle vás šanci nakouknout už letos do NHL?
„Je to dobrý hráč, navíc se mu na farmě daří, tak doufám, že zaujme a vrátí se. Jenže na druhou stranu útok je tu strašně našlapaný a je hrozně těžké dostat se mezi dvanáct útočníků, kteří nastupují k zápasu.“

Máte za sebou i setkání s někdejším parťákem z obrany Brettem Skinnerem, jenž vám pomáhal pilovat angličtinu a jehož jste obdaroval podepsaným dresem Blackhawks. Kdy se uvidíte znovu?
„Zatím jsme nic dalšího nenaplánovali. Voláme si docela často a věřím, že jsme se neviděli naposledy. Ale oba toho máme celkem dost. Já hraju, on dělá asistenta trenéra v americké juniorské USHL u týmu Sioux Falls Stampede. Má to sem zhruba hodinu a půl letadlem, tak uvidíme. Bylo skvělé, že jsme se viděli osobně, jenže jsem na něj měl asi jen sedm minut, protože jsme hráli doma s Nashvillem a hned letěli do Colorada.“

Michal Kempmný a momentálně zraněný Michal Rozsíval to v Chicagu a u Blackhawks dobře znají. Představuje jejich přítomnost v začátcích velkou pomoc?
„To víte, že jo. Michal Kempný je tu už rok, takže mi pomohl se zakládáním účtu nebo sociálním pojištěním i spoustou dalších věcí.“

Už jste se stihl ve více než dvoumilionovém městě rozkoukat?
„Město jako takové není úplně rozlehlé, jen jsou tu vysoké budovy, které trochu ztěžují orientaci. Hned první den jsem potřeboval koupit nabíječku na telefon a ještě jsem neměl internet. Tak jsem vyrazil do kavárny, že se najím a najdu nějakou volnou wifinu, kde se podívám na nejbližší Apple store. Jenže se mi vybila baterka v tom mobilu, takže jsem na to musel jít postaru. Hodinu a půl jsem chodil po Chicagu od člověka k člověku a ptal se na cestu. Asi na desátý pokus jsem se tam naštěstí dostal. Oni mi nejspíš všichni radili dobře, ale napoprvé bylo složité najít v podstatě jakýkoliv záchytný bod.“

Máte za sebou patnáct utkání. Už jste narazil na nějakého útočníka, který se vám bránil vysloveně špatně?
„Auston Matthews z Toronta. Je vysoký, rychlý a silný. Bránit takové typy hráčů je vždycky velká výzva. Asi nejméně se teď těším na Ryana Getzlafa z Anaheimu.“

Stíháte vůbec na dálku sledovat Tipsport extraligu a Piráty?
„Přes internet se dá koukat na všechny góly v každém kole, takže mám přehled.“

Potěšilo vás, že chomutovské mužstvo vstoupilo do nové sezóny podobně úspěšně jako loni, kdy jste byl ještě jeho součástí?
„To víte, že jsem si na loňský rok vzpomněl. Kluci mi tím udělali radost, protože prognózy před sezónou nebyly úplně nejpozitivnější. Myslím, že mančaft je na tom v tabulce pořád dobře, i když se mu trochu přestalo dařit výsledkově.“

Říkal jste, že máte zhlédnuté všechny extraligové góly. Předpokládám tedy, že jste už viděl i parádní trestné střílení Michala Vondrky v posledním utkání před reprezentační přestávkou...
„Jasně že jo. Dokonce už jsem ho i lajkoval na Instagramu.“ (usmívá se)

Dnešní prohra sice mrzí, ale trestné střílení @michalvondrka bylo naprosto famózní 💯‼️ #piratichomutov #telh

Příspěvek sdílený Pirati Chomutov (@piratichomutov),

Vzhledem k pauze pro akci národního týmu se momentálně hodně řeší olympijský turnaj. Už jste tak nějak vstřebal, že si pod pěti kruhy v tomto ročníku nezahrajete?
„Já jsem to vlastně ani nikdy neřešil, protože jsem podepisoval smlouvu někdy v době, kdy padl definitivní verdikt o tom, že hráči z NHL na olympiádu nepojedou. Určitě je to škoda, což jsme už párkrát řešili i u nás v kabině.“

Jaký cíl si tedy před sebe pro aktuální sezónu stavíte?
„Chtěl bych tady v prvním týmu odehrát celou sezónu, postoupit do play-off a tam co nejdál. Vzhledem k tomu, že mám jen roční smlouvu, budu hrát i o angažmá, protože bych tady v NHL chtěl pokračovat.“

TOP foto: Jonathan Daniel (Getty Images via www.secondcityhockey.com)