Ranní probuzení po necelých šesti hodinách spánku a po náročném dni cestování nebylo vůbec nic příjemného. Po ranní očistě rychle dolů na snídani, kde již celý tým vybíral a pojídal připravené pochutiny. Před devátou hodinou se tým přesunul z hotelové restaurace do přistaveného autobusu a vyrazilo se směr hokejová aréna.

Sušení věcí před arénou.

Trénink začal v deset hodin finského času a trval pětačtyřicet minut. Trénink měl svižné tempo a hráči se tak seznámili s ledem a prostředím v hale. Po tréninku došlo také na zajímavé sušení věcí, kdy prostory v hale nebyly dostatečné, a tak se sušení odehrávalo venku na parkovišti. Po rychlé sprše se celý tým přesunul zpátky do autobusu a vyrazilo se zpět na hotel. Cesta samotná mezi hotelem Cumulus a hokejovou arénou trvala zhruba deset patnáct minut.

V poledne byl na programu oběd, kdy hlavním jídlem byly těstoviny s mletým masem v tomatové omáčce. Kdo měl chuť, mohl si k tomu dát zeleninový salát, či trochu ovoce. Poté následovaly zhruba tři hodinky volného času. Hráči vyrazili na pokoje, aby si ještě trochu odpočinuli, realizační tým potom vyrazil do města na čumendu.

Centrum města se skládá ze čtyř rovnoběžně nad sebou jdoucích dlouhých ulic. Zde naleznete celou řadu restaurací a obchodů. Klasickou českou duši by jistě potěšil pohled v jedné z hospůdek, kde krom domácích piv, točili i českou Plzeň či Velkopopovického Kozla. A cena? Velká Plzeň přišla na 6,70 euro. Na konci poté narazíte na historickou část centra, která působí okouzlujícím dojmem.

Kolo vlastní snad úplně každý.

Kopce v Jyväskylä stejně jako v celém Finsku moc nehledejte. A tak není divu, že každou chvíli okolo vás prosviští někdo na kole. Po relaxu v centru města se pomalu schylovalo k odjezdu do haly k přípravě na večerní duel. Po vstupu do haly nastala úsměvná situace, kdy žádný z pořadatelů nedokázal odkázat na press centrum, kde bychom společně s kolegou získali zahajovací soupisky a také místo pro počítač s výhledem na ledovou plochu.

Když už nebyl schopen pomoci ani místní fotograf, rozhodli jsme se pro pátrání na vlastní pěst. Po deseti minutách jsme byli úspěšní, ačkoliv aktuální soupisku jsme sehnat nedokázali, tak musela postačit pouze kompletní sestava pro zápasy v rámci European Trophy a následná vylučovací metoda dle pohybu hráčů na ledě. Úroveň zápasu byla na vysoké úrovni a domácí publikum dokázalo vytvořit zápasu důstojnou kulisu, leč byla vcelku monotónní.

Tomáš Duba v hledišti s pirátským dresem.

Překvapením byl potlesk pro nastupující tým Pirátů Chomutov před zahájením zápasu, což je v Česku jev nevídaný. Domácí publiku také nezapomnělo na dvě české legendy klubu dnes ve službách Pirátů Chomutov. Jiří Doležal společně s Leo Gudasem dopomohli finskému týmu ke stříbrným a bronzovým medailím. Hned po ohlášení hlasatelem se v hledišti ozvala bouřlivá odezva.

O průběhu samotného zápasu si můžete přečíst v zápasové reportáži. Na své bývalé spoluhráče se přišel podívat a prohodit pár slov i Tomáš Duba, který bydlí zhruba dvě hodiny cesty. Po skončení duelu přišel o své pirátské tričko masér týmu Pavel Mošna. Oficiální fotograf European Trophy se prostřednictvím Milana Krafta zmínil, že se mu tričko moc líbí. Kustod Pirátů potom všechny překvapil a rychlým pohybem tričko svlékl a podal jej fotografovi, který zůstal nevěřícně koukat. Jak se později ukázalo, stejný fotograf si domů odvezl i pirátský puk, který dostal v klubovém skyboxu.

Po zápase následovala večeře a následný přesun do hotelu. Zatímco se hráči rozprchli do pokojů, realizační tým se usadil na zahrádku hotelového baru. Okolo půlnoci do hotelu dorazil druhý český zástupce v jižní divizi - pražská Sparta. Pražané se přesunuli hned po zápase autobusem z Kuopia. Večerní povídání u piva skončilo pro poslední kusy ve stejnou dobu jako otevírací doba baru, a tak se opět okolo druhé hodiny ranní vyrazilo zpět na kutě.

Hala v Jyväskylä těsně před zápasem.