Mladežnický hokej

„Těší mě, že máme spoustu reprezentantů, které v akademii vychováme,“ hodnotil šéftrenér Jan Šťastný

Napsal 27.4.2017 Michal Luxa
C h o m u t o v – Před uplynulou sezónou se v organizaci Pirátů posunul do pozice šéftrenéra mládeže Jan Šťastný. Asistent Vladimíra Růžičky měl v úseku akademie před sebou těžkou práci, kdy měl napodobit úspěchy svého předchůdce. Ne vše se podařilo, ale poslední ročník nabídl sympatickému trenéru i světlé okamžiky.

Jak šéftrenér mládeže hodnotí uplynulou sezónu?
„Samozřejmě pocity jsou smíšené. Na jednu stranu jsem zklamaný, že jsme v akademii nezískali pomyslný vavřín v podobě medaile a nenavázali na předešlou výbornou práci, která se v Chomutově dělala. Na druhou stanu nám zase dělá radost, jak jsme se prezentovali mimo republiku. Jsme rádi, kde jsou naši odchovanci nebo hráči, kteří prošli dlouhodobě naší akademií. Ať zmíním Ondru Kašeho, který se prosadil do prvního týmu NHL, nebo reprezentanty, které v akademii vychováváme. Důkazem toho byla také nominace osmnáctek, kde jsme měli nakonec čtyři takové hráče. I když ten turnaj nedopadl, jak odborná nebo laická veřejnost očekávala. Rádi bychom i nadále zařazovali do prvního týmu mladé kluky, jako jsou Kuba Lauko, který hrál pravidelně, nebo Ondra Buchtela. To je náš cíl, ale na druhou stranu jsme si plně vědomi, že bychom měli zlepšit výsledky akademie. Hlavně ve vyřazovacích bojích.“

Kde z vašeho pohledu hledat příčiny, že se junioři a mladší dorost do bojů v play-off ani nedostali?
„Nechci být alibista. Beru to samozřejmě na sebe, jsem šéf mládeže. Zkrátka se nám to nepodařilo. Možná jeden z důvodů byl, že tento rok jsme vsadili na hráče, které jsme tu měli a kádry jsme úplně nedoplňovali. Vsadili jsme na hráče z Chomutova a bohužel v některých fázích nám chyběli rozdíloví hráči, kteří by to v důležitých momentech sezóny vzali na sebe a rozhodli vyrovnané zápasy. Na druhou stranu, když to vezmu od juniorů, tak ti byli pořád na hraně play-off. Měli hodně mladých kluků, možná to byl nejmladší tým ve své kategorii. Hráli nám čtyři hráči ročníku 1999 a víceméně občas nastoupil i Kuba Lauko. V bráně byl gólman ročníku 1999 Dominik Pavlát. Vlastně to bylo takové „obouchávání“ těchto hráčů, kteří by to měli týmu vrátit v následující sezóně. Co se týče staršího dorostu, tak měl základní část úžasnou. Z prvních sedmnácti utkání prohrál jediné a vždycky bodoval. Pak přišla malá krize, což je u hráčů v tomhle věku naprosto normální. Je škoda, že v play-off se jim nepodařilo přejít přes Plzeň a věřím, že kdyby přes ni přešli, udělali by medaili. Co se týče mladšího dorostu, měl před sezónou obrovský potenciál. Měli výborného gólmana a výborné individuality, ale nedokázali to skloubit v jeden tým. Bohužel výsledkem bylo, že se neprobojovali do finálové skupiny a v nadstavbě ani do play-off. Vždy jim k tomu chyběl nějaký malý krůček. Je to ponaučení hlavně pro kluky, že za tvrdou práci, kterou absolvují během sezóny, je odměnou play-off. Toho se ale nedočkali.“

Na druhou stranu musíte mít obrovskou radost z počínání žáků. Přiznám se, že nepamatuji, kdy pátá až osmá třída měly tři prvenství a jedno druhé místo...
„Určitě je to parádní výsledek. Chtěl bych tímto poděkovat všem lidem, kteří se na tom u těchto kategoriích podíleli, protože je to především jejich zásluha. Na druhou stranu to hodnotím trochu s nadhledem, protože skupina, kterou hrajeme, není tak kvalitní jako skupiny ve středu nebo na východě. To ukázaly výsledky, když jsme vyjeli na velmi dobře obsazené turnaje, kolikrát jsme prohráli i s dvouciferným počtem inkasovaných gólů. To si myslí, že je pro nás trochu varovný prst, abychom se neuspokojili a neustále na sobě pracovali.“

Zmínil jste výsledky na turnajích, což vesměs potvrdilo i mistrovství republiky osmiček, které se výsledkově moc nepovedlo. Byly tam opět dvouciferné výsledky. Jaký je to signál směrem k mladšímu dorostu?
„To je právě ten důvod, o kterém jsem před chvílí mluvil. Dominujeme skupině, v níž hrajeme, a pak přijedeme na turnaj, který je obsazený vítězi jednotlivých skupin. Tam nastaly zápasy, které jsme prohráli dvoucifernými výsledky. Jsem přesvědčený, že to nebylo kvalitou mužstev, ale spíše vinou toho, že naši kluci nebyli zvyklí hrát takhle těžké zápasy. Pak jim zkrátka chvíli trvá, než se přizpůsobí hře. Jsem zastáncem toho, že v žákovské kategorii by soutěže měly být pozměněné a kluci by měli hrát daleko těžší utkání, než hrají celou sezónu. Co se týče signálu k mladšímu dorostu, musím říct, že v ročníku 2003 máme opět potenciál. Máme tam šikovné hráče, ať už v útoku nebo v obraně. Třeba hráč Príhoda byl dle mých informací jeden z nejlepších na mistrovství. Takže nějakou kvalitu to ukazuje. Znovu ale opakuji, že bych výsledky ve sportovních třídách nepodceňoval ani nepřeceňoval.“

Zmínil jste, že by takto mladí hráči měli hrát těžší zápasy. Jak je klukům zajistit a dá se to vůbec?
„Vždycky je to otázka pro trenéra dané věkové kategorie. Ze svých zkušeností vím, že se to dá. Ale záleží, jak je trenér aktivní a jakým způsobem reaguje. Pokud mu záleží na vývoji hráčů, snaží se zajišťovat kvalitní turnaje na volné dny, jako jsou třeba svátky nebo reprezentační přestávky. To si myslím, že je cesta, o které se bavíme a kluci se na ní posouvají dopředu.“

Když jste zmínil, že by skupiny měly vypadat trochu jinak. Jak jste to myslel? Je to třeba stejný celorepublikový systém jako v dorostu...
„Spíše mám pocit, že by se kvalitnější týmy měly potkávat spolu častěji. Ovšem chápu, že menší kluby chtějí hrát s těmi silnějšími týmy. Jim hrozí únik kvalitnějších hráčů do těchto týmů, ale na druhou stranu si musíme přiznat, že méně zápasů mezi kvalitnějšími týmy není pro český hokej dobrá cesta.“

Bavili jsme se o hráčích, kteří prošli akademií a reprezentují Piráty venku. O Ondrovi Kašem se asi nemá smysl ani bavit, jeho úspěch je obrovský. Ovšem neztratili se ani Matyáš Svoboda a Dan Bukač, kteří působili v kanadské juniorce. Jak hodnotíte jejich vystoupení?
„Při loučení jsme si řekli něco o jejich další budoucnosti, takže jsme jejich výkony v Kanadě a Americe sledovali. Musím říct, že oba měli výborný vstup do sezóny. Pak přišel trochu útlum, což může být zapříčiněno i novým prostředím nebo odloučením od blízkých. Ze zkušeností hráčů, kteří mi prošli rukama, vím, že Kanada i Amerika je zpočátku nevyzpytatelná. Mohl na ně dolehnout nějaký splín, ale na druhou stranu v závěru sezóny oba prokázali své kvality. Potvrzují, co jsme se tady s nimi bavili, když odcházeli. Jsou to hráči s obrovským potenciálem a věřím, že do budoucna se o tom fanoušci přesvědčí venku nebo u Pirátů. Dan Bukač chce zůstat i nadále v zámoří, Matyáš Svoboda má od nás nabídku, ale ještě se rozhoduje.“

Jak moc velká odměna je pro lidi kolem mládeže, že se začíná spekulovat o možném odchodu Davida Kämpfa do NHL.
„S touhle informací pracujeme pár měsíců. Víme, že okolo něj lítá spousta klubů z NHL a máme informace, že se na něj během sezóny jezdila dívat spousta skautů. Když budu mluvit za sebe, jsem strašně hrdý na to, že jsem mohl být u působení takového hráče. Stoprocentně jsem přesvědčený o tom, že je to kluk, který na NHL má stejně jako Ondra Kaše. Dokazuje to svým přístupem, neskutečnou zarputilostí a vůbec morálkou v tréninku. Poznal jsem ho jako vynikajícího kluka a strašně mu přeji, aby si splnil sen.“

Jak bylo pro vás osobně složité skloubit práci u prvního týmu a šéfa mládeže?
„V první řadě jsem neskutečně hrdý, že v téhle organizaci mohu působit. Jsem rád, že mohu působit po boku Vladimíra Růžičky a obohatit si trenérskou kariéru. Učím se od nejlepšího, což je pro mě velká škola. Co se týče mládeže, tak pro mě je to obrovská pocta. Laťka byla od mého předchůdce nastavená hodně vysoko. Pro mě to byla výzva a řekl bych, že jsme v rámci možností odvedli kvalitní práci. Je tady spousta ambiciózních lidí a trenérů. V tomto okamžiku se snažíme zabudovat hodně kvalitních lidí z venku, ať už jsou to trenéři nebo noví hráči. Věřím, že jdeme správným směrem. Ač skromně a s pokorou jsme schopni konkurovat tomu, co se tady dělo třeba před dvěma nebo třemi lety.“