Jak byste zhodnotil již ukončenou sezónu?
„Nebyla až tak špatná. S Vláďou Petrovkou jsme udělali velký kus práce. Hlavně před sezónou, když jsme si řekli, že chceme hrát v tabulce někde nahoře. Dali jsme dohromady super mužstvo. Většina kluků byla z ročníku 2000, takže jsme byli jedno z nejmladších mužstev. Měli jsme i kluky, kteří předtím nehráli extraligu v mladším dorostu. Popravdě jsme ani nečekali, že bychom mohli udělat takovéhle výsledky v základní části. Dostali jsme se na pěknou příčku v tabulce, ze které jsme šli do čtvrtfinále, kde jsme vypadli s Plzní, která se nakonec stala mistry. Bylo to ovlivněno i tím, že se nám před play-off zranili klíčoví hráči. Pár zápasů jsme dohrávali v podstatě na dvě lajny. Nakonec se nám stalo osudným, že nám ve čtvrtfinále došly síly. Byli jsme rádi, že se rozehrál Péťa Chlán, který se nám předtím zranil v Třinci. Oba gólmani chytali výborně. Myslím si, že tenhle mančaft šel na hranici svých možností.“

Měli jste výbornou základní část, ale ke konci nadstavby jste v tabulce klesli. Co to způsobilo?
„Ze začátku u nás hráli i kluci z ročníku 1999, kteří šli v průběhu sezóny do juniorky. Pak už to stálo na o rok mladších hráčích. Celé mužstvo drželi výborní obránci a skvěle chytající brankáři. Následně v nadstavbě přišlo zranění Petra Chlána, kluci ročníku 99 šli vypomáhat do juniorky, protože jsme chtěli, aby i junioři udělali play-off. Ve finále nám zbyli jen kluci narození v miléniu. Všeho všudy zůstali z těch starších jen Adam Studený, Josef Bajer a občas Jakub Navrátil. Poté se zranil i Pepa Bajer a to vše ovlivnilo umístění v nadstavbové části. Proto jsme nakonec začínali v Plzni a ne doma. Kdybychom začínali doma, mohlo to být taky jiné. Ale na to se nemůžeme vymlouvat. Nevyšly nám naše plány a nakonec to vyplynulo takto.“

Co sérii s Plzní rozhodlo?
„Myslím si, že sérii ovlivnil hlavně první zápas, kde jsme měli zápas pod kontrolou a Plzeň za stavu 2:0 k ničemu nepustili. Petr Chlán dostal ve třetí třetině trest pět minut plus do konce utkání, což ovlivnilo následný průběh zápasu. Mohli bychom spekulovat o tom, zda to faul byl či nikoliv. My jsme to měli ubránit, což se nám nepovedlo a to byl klíč k celé sérii. Následně jsme vyhráli doma. Ve třetím utkání, které bylo velmi vyrovnané, se přiklonilo štěstí na stranu Plzně. Slyšel jsem poté, že Chomutov pro ně byl nejsilnější soupeř, že Brno ani Jihlava nebyly tak dobrými soupeři jako my.“

Mohla vzniknout v té sérii nějaká příčina toho, že se po zisku titulu objevilo na soupeřově instagramu video s hanlivým pokřikem na adresu Chomutova?
„Nejspíš určitě ano. Zaprvé si myslíme, že to bylo tím, že jsme byli nejsilnější soupeř. Zadruhé asi to bylo i mým výrokem, když jsem řekl novinářům, že první a vlastně i třetí zápas silně ovlivnili rozhodčí. Bylo to trošičku vyhrocené utkání. Byla to i odezva z předloňské sezóny, kdy jsme my naopak porazili Plzeň a došli jsme do finále. Letos měli zase štěstí kluci z Plzně, tak už to v hokeji prostě chodí. Já jim samozřejmě k titulu gratuluji.“

Byl nějaký hráč, který vás příjemně nebo negativně překvapil?
„Dá se říct, že se zvedli v podstatě všichni hráči ročníku 2000, které nebudu všechny jmenovat. Kluci nás opravdu překvapili. Hrála nám výborně hlavně obrana. Z těch starších ročníků to byl útočník Péťa Chlán, na kterém byly vidět nasazení, píle a vůle. Adam Studený, jenž byl jeden z hlavních pilířů obrany a výborný kapitán. Pak Kuba Navrátil, jenž je bohužel občas trochu lechtivý na tréninku. Občas si myslíme, že by mohl hrát ještě lepší hokej. Nesmíme zapomenout na Pepu Bajera, což je velký bojovník. To jsou kluci, jenž drželi tým pohromadě. Abych na nikoho nezapomněl, tak Kuba Köver, když přišel z juniorky, nebo Jakub Lauko, když nám ho A-tým půjčil, odvedli výbornou práci a byli to klíčoví lidé, i když Laukič se při návratu do mládeže trochu hledal. Bylo na nich vidět, že chtějí hrát a je jim jedno, v které kategorii to zrovna je.“

Je v sezóně něco, co vás zklamalo?
„V první chvíli jsme mysleli, že budeme velice silní, ale nevěděli jsme, že odejdou například Matyáš Svoboda a Dan Bukač. Nebo že Ondra Buchtela a Kuba Lauko budou spolupracovat s áčkem. Také nám chyběli třeba Dominik Pavlát a Jan Svoboda, kteří hrají v juniorce. Říkali jsme, že kdyby tenhle mančaft zůstal kompletní, tak bychom měli nepředstavitelnou sílu a titulové mužstvo. Ale v podstatě vše se roztrhalo, vše bylo úplně jinak, než jsme si představovali. Hráli jsme s kluky, kterým jsme věřili. Milan Breczko a Štěpán Jírovec šli do Spojených států. Bylo vidět, že oni dva nechtějí bojovat za Piráty, že se nechtějí poprat o místo v sestavě. Možná se cítili malinko ukřivdění. Dohráli jsme to s kluky, kteří mají pirátské srdce.“

Jakou vám dělali radost kluci, kteří prošli pod vašima rukama a hráli v zámoří, působili u Pirátů v juniorce nebo v áčku?
„Věděli jsme, že Jakub Lauko je jeden z velkých talentů, že potřebuje nad sebou pevnou ruku. Byli jsme dohodnutí s Robertem Kašem, že půjde hrát za juniorku, až se vrátí z listopadového turnaje se sedmnáctkou, kde skoro vyhrál produktivitu. Domluvili jsme se, že bude vypomáhat i dorostu. Domluva byla taková, že bude trénovat s juniory nebo chlapy. Na reprezentaci byl jedním z lídrů v týmu a to byl jeho odrazový můstek. V nadstavbě nám pak tito hráči chyběli. Do několika zápasů jsme si museli půjčit i kluky z mladšího dorostu, kteří byli schopní odmakat zápasy naplno. Ale abych se vrátil k otázce... Je hezké, že se Laukič probojoval do hlavního týmu. Matyáš Svoboda začínal v zámoří v první lajně, což je také skvělé a nyní hrají finále konference. Dan Bukač je člověk, který půjde na draft možná z prvního nebo druhého kola. Takže je vidět, že si ho tam cení a že i on udělal kus práce. Je pěkné, když se ho pak někdo zeptá, odkud přišel, a on řekne že od Pirátů z Chomutova. Navíc Matyáš i Dan se stali nejlepšími nováčky svých týmů.“

Kam řadíte druhé místo na Red Bull Rookies Cupu?
„Na Red Bull Cup jsme jeli, dá se říct, s lepší sestavou. Mile nás to překvapilo. Kluci ve finále bojovali z plných sil, ale nakonec jsme padli po nájezdech. Tam jsme se přesvědčili, že mužstvo je silné na play-off. Na druhou stranu jsme se tím před play-off dost unavili a nezbyly nám pak síly na pokračování v domácí soutěži. To co jsme tam předvedli nebyla žádná ostuda. V konkurenci s Hradcem, Jihlavou a Varama jsme byli jediný tým, který dokázal se Salcburkem remizovat. Byli jsme schopni jim odporovat. Bohužel jsme ve finále dostali gól na 1:1 po naší chybičce. Chyběl jen malinký krůček k tomu abychom vyhráli. Byla to parádní jízda. Někteří by si řekli, že druhé místo je špatné, ale tým hrál na hranici svých sil a my si toho velmi ceníme. Mohli bychom si tu dávat spoustu důvodů se slovem kdyby, ale na kdyby se nehraje. Ve složení, které jsme měli, to byla celkově úspěšná sezóna.“