Rozhovory

„Brankář musí skloubit individuální a kolektivní trénink,“ tvrdí Vladimír Dohnal

Napsal 17.09.2013 Libor Kult
C h o m u t o v - Narodil se v Praze, kde strávil drtivou většinu aktivní kariéry. Za nedlouho oslaví devětadvacáté narozeniny, přesto už je nedílnou součástí extraligového realizačního týmu Pirátů. Gólmany má nyní na starost Vladimír Dohnal, který v minulosti prošel několika oddíly. „Začínal jsem s hokejem na Hvězdě a přes Spartu šel do Kobry, kde jsem hrál druhou ligu stejně jako později ve Slaném. Pak jsem uzavřel kruh a znovu chytal za Hvězdu. Tehdy to bylo v krajském přeboru, kde jsem definitivně ukončil hráčskou kariéru, i když jsem ještě loni pár zápasů odchytal,“ popisuje.

Od loňského října je pak součástí organizace chomutovských Pirátů. „Mého předchůdce pana Bruka jsem znal ze spolupráce při tvorbě mé diplomové práce na FTVS, která byla zaměřena na kondiční přípravu brankářů. Klub tehdy hledal trenéra brankářů k akademii, dostal jsem nabídku a s radostí ji přijal.“ usmívá se Vladimír Dohnal.

Máte za sebou skoro rok v novém prostředí. Jak se vám v Chomutově pracuje?
„Nemůžu si na nic stěžovat. U mládeže to bylo na velice dobré úrovni, protože tu máme jedny z nejlepších podmínek v republice. U áčka jsem teprve krátce, ale všechno funguje bez problémů.“

Šlo o velkou změnu, když jste se přesunul k seniorskému týmu?
„Jde o trochu jinou práci, protože u mládeže je stavba tréninku převážně na trenérovi, u seniorů je snadnější aplikovat tzv. „problémové učení“, kdy se brankář podílí na tvorbě tréninku resp. na tom, jak co nejvhodněji dojít k danému cíli. I v mládeži se ovšem objevují kluci, kteří jsou schopní se na stavbě tréninku částečně podílet.“

Takže jste se z „velitele“ stal partnerem brankářů?
„Zase takový rozdíl v tom není. Souvisí to s tím, co už jsem říkal. I v mládeži jsou brankáři, které postupnými malými krůčky člověk zapojuje do tvorby tréninku, i když o tom kluci mnohdy ani neví. Samozřejmě ani v jednom případě nemůžu přijít a říct, že gólman připraví trénink sám.“

Miroslav Hanuljak vstoupil do sezóny jako jednička, po dvou zápasech má úspěšnost zákroků 95,08 procent, což jej řadí na druhé místo v celé Tipsport extralize

Z předešlých rozhovorů s trenéry brankářů jsem nabyl dojmu, že lze k jejich tréninku i roli v týmu přistupovat různě. Jaká je vaše filosofie?
„Je to složitější otázka. Několikrát už bylo řečeno, že brankář je de facto individuální sportovec v kolektivní hře. Dá se s tím do určité míry souhlasit, protože trénink mimo led většinou probíhá samostatně a z velké části jinak než u hráčů v poli. I na led chodíme dřív, abychom si udělali svoje věci. Na druhou stranu spolupráce s týmem je taky důležitá, protože výsledek zápasu závisí na výkonu brankáře a jeho spolupráci s hráči v poli. Musí tím pádem jít o vhodné spojení brankářského individuálního tréninku s kolektivním.“

Seniorský tým je vždy víc na očích než ty mládežnické. Pojí se s trénováním brankářů u dospělých větší zodpovědnost?
„Spíš bych řekl, že je zde větší tlak. U mládeže by se neměl klást důraz na výsledky, ale na individuální rozvoj hráčů, kdežto áčko se posuzuje výhradně podle výsledků, jelikož se hokej hraje pro fanoušky a ti je samozřejmě vyžadují. Bohužel i u mládeže se někteří trenéři zaměřují na výsledky na úkor hráčského rozvoje.“

Jak vnímáte situaci, kdy jsou oba gólmani starší než vy?
„Necítím, že by kvůli věku byl mezi námi nějaký problém. Pro mě nejde o novinku. Kromě trénování na Hvězdě jsem ještě přednášel na vyšší odborné škole sportovního managementu, kde bylo dost studentů starších než já, takže jsem si na to zvykl. Nevnímám, že gólmani jsou starší, protože si rádi hrají a tím pádem jsou to takové ´starší děti´. Třeba Matúš Kostúr je mimořádně hravý. Míra Hanuljak mu zdatně konkuruje. Navíc jsme s Mírou stejný ročník narození.“

Jestli dobře počítám, aktuálně jde o vaše druhé trenérské angažmá?
„Ještě před Hvězdou jsem trénoval na Kobře a jeden čas jsem vedl soukromou brankářskou školu.“

Soukromá brankářská škola? Jak jste se k takové práci dostal?
„Byl to nápad mého otce. Jednalo se v podstatě o první brankářskou školu svého druhu u nás, otec ji zakládal už v roce 1996. Až později se začaly objevovat masovější školy, které podle mého názoru nejsou pro kluky ideální. Byli jsme menší, takže na kluky jsme měli víc času a přístup byl osobnější. Chtěli jsme, aby si kluci něco odnesli. Nešlo nám vyloženě o to, abychom vydělávali peníze. Fungovalo to pár let, než se konkurence masovějších škol rozrostla natolik, že už jsme náklady nepokryli ani ze sponzorských peněz. Pak už jsme museli školu zrušit.“

Matúš Kostúr začal sezónu na střídačce, ale už v loňském ročníku Tipsport extraligy dokázal, že si umí počkat na svou šanci, a pak ji dokonale využít

Pracujete nyní u seniorského týmu Pirátů. Sledujete výkony předchozích svěřenců u mládeže?
„Snažím se stíhat zápasy a občas i tréninky, abych viděl, jak se změnil nebo nezměnil přístup kluků, když už je tam někdo jiný. Občas se bavíme a konzultujeme některé věci, navíc kluky z juniorů mám dost často na tréninku áčka, takže je mám pod dohledem.“

Vidíte v někom potenciál stát se v budoucnu jedničkou Pirátů?
„V mládeži je pár kluků, kteří se mohou stát výbornými gólmany, ale čeká je ještě dlouhá cesta, než se jimi stanou. Víc bych nekonkretizoval.“

Dá se srovnat časová náročnost práce u mládeže s áčkem?
„U mládeže jsem měl na starost celou akademii, která zahrnuje juniory, mladší a starší dorost. Nebylo to tak intenzivní, protože jsem program musel rozdělit mezi ty tři týmy, zatímco s áčkem absolvuji kompletně vše. Zatím mi to zabírá podobně času jako mládež, ale uvidíme v sezóně, když nebude tolik dvoufázových tréninků, pak to možná bude volnější, ale zase bude více utkání a každodenní program. U mládeže byl většinou jeden den v týdnu volný.“

Můžete fanouškům přiblížit, v čem se liší práce s jednotlivými kategoriemi?
„Mladší dorostenci jsou de facto ještě děti, protože jde o kluky z deváté třídy a prvního ročníku střední školy, kdy ještě není vývoj úplně dokončený. Ve starším dorostu jsou hráči na takové fyzické a mentální výši, že se vše začíná podobat seniorskému hokeji. Pokud nejde o vyloženě fyzicky slabého brankáře, nebál bych se staršího dorostence postavit do tréninku áčka. Trénink nejstarších, tedy juniorských brankářů, je potom s tréninkem seniorských brankářů téměř totožný“

Prozraďte, jak se nejlépe odreagujete, když neřešíte hokej?
„Bohužel jsem před pár lety začal hrát golf. (usmívá se) To je můj velký koníček, ale zabere hodně času. V zimě rád jezdím na lyžích a snowboardu, v létě pak na kole.“

×
Dnes v 16:00 | Jun.
VHK ROBE Vsetín
Piráti Chomutov