Rozhovory

„David Kaše má potenciál být vybrán do třetího kola,“ míní skaut Ilkka Sinisalo

Napsal 26.11.2014 Libor Kult
C h o m u t o v - Díky angažmá Tomase Sinisala, zažila chomutovská SD ARÉNA ve druhé polovině listopadu velmi vzácnou návštěvu. Pondělní odpolední trénink sledoval z hlediště otec finského útočníka Ilkka Sinisalo. Bývalý forvard má za sebou velmi úspěšnou aktivní kariéru, během níž nastřádal téměř 600 startů v základní části NHL a dvakrát si zahrál finále Stanleyova poháru. Rodák ze zhruba dvacetitisícového města Valkeakoski nastřílel v nejprestižnější soutěži světa 204 gólů, což jej řadí na sedmé místo historického pořadí finský kanonýrů v NHL. Od roku 1997 člen finské síně slávy v rozhovoru pro klubový web Pirátů mimo jiné prozrazuje svůj názor na zdejší mladé naděje.

Jak se vám líbí v Chomutově?
„Už jsem tu kdysi byl ještě na starém stadionu, protože do České republiky jezdím už skoro 20 let. Nový stadion se mi opravdu moc líbí. Kabina i další zázemí jsou perfektní. Vracím se do České republiky vždycky rád, protože jsou tu přátelští lidé, hraje se tu dobrý hokej a nikdy jsem tu neměl problémy.“

Do České republiky jezdíte už dlouho, letos jste viděl dva zápasy Pirátů. Bylo to poprvé, co jste viděl chomutovské áčko v akci?
„Navštívil jsem tu dva extraligové zápasy, ale už nevím, proti jakým týmům. Doteď jsem vůbec nepoznal město, což se mi nyní povedlo díky tomu, že tu hraje Tomas. Máte tu příjemné restaurace a centrum je moc hezké.“

Jste šéfem evropského skautingu Philadelphie. Jak vidíte kvalitu současných českých mladíků?
„V předchozích letech šla trochu dolů, ale nyní se zdá, že se vše lepší, za což jsem rád. Poslední draftem prošli hráči jako Vrána nebo Pastrňák, kteří nastupovali ve Švédsku a jsou opravdu dobří. Někteří zajímaví hráči budou na draftu i letos, ale já už se zaměřuji spíš na starší hráče, kteří hrají mezi seniory. Na druhou stranu vím i o mladých klucích, jako jsou například Špaček z Pardubic nebo kladenský brankář Vladař. Domnívám se, že práce s mládeží se u vás zlepšuje díky lepším tréninkovým metodám a lepším koučům. Když máte u dětí dobré trenéry, dokáží vychovat dobré hráče.“

Ondřej Kaše patřil v minulém roce před draftem do TOP 10 nadějí v Evropě, ale nakonec přišel na řadu až v posledním kole. Dokážete ze svého pohledu najít důvod, proč tomu tak bylo?
„Těžko se mi to hodnotí, protože organizací, které sestavují žebříčky, je přece jen několik. U nás ve Flyers máme vlastní kritéria a podobné je to i u ostatních klubů. Opravdu netuším, proč přišel na řadu až v posledním kole.“

Letos by měl draftem projít jeho mladší bratr David. Má podle vás šanci být vybrán, řekněme, v prvních třech kolech?
„Svými schopnostmi a dovednostmi na ledě určitě. Nevýhodou může být, že má menší a subtilnější postavu. Navíc utrpěl otřes mozku, což může být taky určitá komplikace. Věřím ale, že se brzy uzdraví a ve zbytku sezóny bude předvádět kvalitní výkony, jimiž potvrdí, že jde o kvalitního hráče s potenciálem být vybrán v prvních třech kolech.“

Zmínil jste, že se v současnosti zaměřujete spíš na starší hráče než talenty pro nejbližší draft. Prozradíte, koho z Čechů sledujete?
„Hledám zejména mezi volnými hráči, protože ti nás nestojí tolik. Dáte jim šanci se ukázat a náklady nejsou příliš vysoké, když neuspějí. Za poslední dva roky jsme z Evropy podepsali dva hráče a v hledáčku máme i nějaké české hokejisty, ale jistě pochopíte, že je nemůžu jmenovat.“ (směje se)

Ani jejich počet nemůžete zmínit?
„To taky ne.“ (usmívá se)

Hrával jste hokej. Chtěl jste mít ze syna Tomase hokejistu, když se narodil?
„Vůbec ne! Vyrůstal sice v podstatě na stadionu, kde se mnou trávil každý den, ale on sám se rozhodl, že chce hrát hokej. Já jsem ho do ničeho nenutil, ani netlačil.“

V roce 2009 se váš syn zúčastnil přípravného kempu Philadelphie Flyers, kde jste strávil největší část své aktivní kariéry. Jaký to pro vás byl pocit?
„Pochopitelně jsem byl hodně šťastný. Byl to opravdu hezký a příjemný pocit. Navíc zná spoustu lidí z naší organizace. Myslím, že se mu kemp i povedl, ale bohužel jsme tehdy měli na farmě hodně hráčů, takže se musel vrátit do Evropy. Nicméně jsem přesvědčený, že to pro něj byla velmi dobrá a cenná zkušenost.“

Tomas v prvním rozhovoru prozradil, že jste možná známější ve Philadelphii než doma ve Finsku. Můžete tuhle myšlenku potvrdit?
„Asi to tak bude, protože žiju ve Philadelphii od roku 1981. Díky práci skauta se často vracím do Evropy a mám zázemí také v Helsinkách, ale většinu roku stejně trávím ve Philadelphii, takže není špatné být tam známý a relativně populární.“ (směje se)

S Flyers jste odehrál dvě finále Stanleyova poháru. Jak na série s Edmontonem z let 1985 a 1987 vzpomínáte?
„Jari Kurri mi sebral oba prsteny. (usmívá se) V prvním případě nám Oilers nedali moc šancí, protože měli opravdu vynikající mužstvo ve výborné formě. Podruhé už byla série vyrovnaná, jenže na konci byl Edmonton zase o kousek lepší (pozn . red.: Oilers vyhráli sedmý zápas 3:1, přestože Flyers vedli 1:0). Nicméně z hlediska propagace hokeje to byly skvělé zápasy. Nic konkrétního se mi nevybaví. Snad jen to, že už samotný postup do finále je speciální, a pak taky zklamání, když jsme pokaždé prohráli.“

Na konci sezony 1990/1991 jste si mohl zahrát finále potřetí, ale v průběhu ročníku jste byl vyměněn z Minnesoty do Los Angeles za volbu v osmém kole draftu. Mrzí vás to?
„Musím se přiznat, že trochu ano. V té době byl generálním manažerem North Stars Bobby Clarke, se kterým jsem byl předtím ve Philadelphii. Myslel si, že mě mění do týmu, který dojde do finále, kam nakonec šla Minnesota. Ale hrát za Los Angeles byla taky dobrá zkušenost.“

Navíc jste se tam potkal s Waynem Gretzkym...
„Ano! Jde o nejlepšího hráče historie NHL, takže byla čest a zábava si s ním zahrát.“

V roce 1983 jste s Philadelphií podlehli tehdejšímu sovětskému národnímu týmu, který vedl Viktor Tichonov, jenž nedávno zemřel. Pamatuje si ho z té doby?
„Přiznám se, že úplně ne. Vím jen, že jsme vysoko prohráli a soupeř byl lepší. Každopádně Viktor Tichonov byl a zůstane v Rusku legendou. Vzpomínám si na něj, když jsem vyrůstal doma ve Finsku.“

Během vašeho působení ve Philadelphii oblékli dres Flyers dva čeští obránci – Miroslav Dvořák a Jiří Látal. Jak na ně vzpomínáte?
„Látala jsem zažil jen krátce v poslední sezoně ve Philadelphii. Ale pamatuju si, že oba byli velmi dobří hráči a skvělí lidé, kteří bezvadně zapadli do party a nezkazili žádnou legraci.“

Další české hráče jste ve Philadelphii zažil už v roli skauta. Utkvěl vám v paměti některý z nich nejvíc?
„Samozřejmě musím zmínit Jágra, i když u nás hrál jen jednu sezónu. Momentálně má výbornou formu Jakub Voráček, který je v naší organizaci delší dobu a daří se mu dlouhodobě.“

Jak jste české hráče vnímal během aktivní kariéry jako soupeře?
„Bylo docela těžké proti nim hrát, protože byli vždycky velmi šikovní.“

Jste šťastný, když se evropský hráč stane výraznou osobností mužstva Letců?
„Tohle vůbec neřeším. Když se týmu daří a vyhrává, vůbec nerozlišuji, odkud který hráč je.“

Po skončení kariéry jste pracoval od roku 1997 jako generální manažer v Espoo, které tehdy měnilo název z Kiekko-Espoo na Espoo Blues. Bavila vás tahle práce?
„Byla to zajímavá zkušenost, kterou jsem si užíval a která trvala vlastně až do roku 2004, kdy jsem začal pracovat pro Flyers. Během té doby jsem ještě dělal skauta pro San Jose.“

Dá se vzhledem k okolnostem říct, že práce pro Philadelphii je pro vás vysněným jobem?
„Když mě klub kontaktoval, měl jsem jasno v podstatě hned. Znal jsem skoro všechny z klubu, téměř denně jsem je potkával a se spoustou lidí jsem hrál. Pracuju de facto doma, což je super. Navíc v organizaci panuje v podstatě rodinná atmosféra.“

×
Dnes v 16:00 | Jun.
VHK ROBE Vsetín
Piráti Chomutov