Fanoušci na Pavla Faltu nezapomněli

Když si chomutovští hokejisté utkání proti korejskému soupeři domlouvali nemohli tušit, že proti nim nastoupí gólman Pavel Falta. Jeho angažmá v exotickém celku bylo dojednáno teprve v posledních dnech. „Oslovil mě pan Vejvoda, jestli bych měl zájem tam jít. Začali jsme spolu jednat a povídat si o tom. Také jsem zjišťoval informace od Jardy Nedvěda a Patrika Martince,“ přibližuje. Nakonec došlo k dohodě, kterou ale musel posvětit ještě jeho tehdejší klub Bílí Tygři Liberec. „Záleželo také na Liberci, jestli mě pustí, protože jsem tam měl platnou smlouvu. Jsem rád, že mi dali souhlas.“ V novém působišti je teprve krátce, ale vyzařuje z něj spokojenost. „Letos jsem začínal tuším osmou sezónu ve stejném klubu, takže pro mě je to velké zpestření a hlavně šance, že budu pravidelně chytat. Definitivní odchod to ale není. Máme s panem Jechem dohodu, že bych se mohl příští rok vrátit a dostat v Liberci novou smlouvu.“

S novým prostředím vždy přichází i nová motivace, a tu má Pavel Falta hned dvojí. Musí se totiž naučit cizí jazyk. Jak sám říkám má v těchto směrech velké rezervy. „Já neumím jejich řeč a oni neumí mojí. Moje angličtina také není žádné terno,“ směje se. Na chomutovský led se vrátil po mnoha letech, ale na dlouhé povídání s bývalými spoluhráči prý nebyl čas. „Dorazili jsme dvě hodiny před zápasem, takže toho času moc nebylo. Povídal jsem si spíš s realizačním týmem.“ A jak s odstupem času hodnotí své někdejší působení v chomutovském týmu? „Byl jsem tady něco přes rok a nemůžu si stěžovat. Jsem také rád, že na mě nezapomněli fanoušci a můžu jim za to jenom poděkovat. Je to po těch letech potěšující,“ uzavřel příjemné povídání.

„Střelců máme dost, záleží jen na štěstí,“ říká Milan Kostourek

O první regulérní gól Severočechů v letošní sezóně se postaral ve druhé třetině Milan Kostourek, pro něhož to byl úvodní zápasový test. „Těšil jsem se určitě hodně, jenom mohl ten zápas dopadnout trochu lépe. Naše lajna si vytvořila spoustu šancí a je jenom škoda, že jsme je neproměnili,“ mrzí ho. Hbitý útočník měl už v první dvacetiminutovce dvě vyložené šance. Zejména tu první řešil pro něj atypicky: prudkou střelou zblízka mimo odkrytou bránu. „Nevím, kde se to ve mně vzalo,“ směje se. „Chtěl jsem to poslat do víka golfákem, prostě mě to v tu chvíli napadlo. Měl jsem spíš volit techničtější zakončení.“ Dva vstřelené góly ve dvou utkáních jistě není mnoho, ale na druhou stranu se mužstvo teprve formuje. Času na trénink je ještě dost. „Musíme se na koncovku víc zaměřit a častěji střílet, což nám trenér říká pořád a má pravdu. Ale zase tam dneska byly nějaké situace, kdy jsme si to mohli dát do prázdné brány a zbytečně jsme vystřelili.“ Debaty o tom, že tým nemá žádného typického střelce Milan Kostourek odmítá: „Myslím, že máme střelců hodně. Někteří hráči dali loni kolem dvaceti gólů, a to je dost. Jde jen o to štěstíčko, aby to tam někomu padalo.“

Erik Štěrba ve velké premiéře uspěl

Zřejmě nejšťastnějším mužem dnešního utkání byl Erik Štěrba. Sedmnáctiletý gólman chomutovské juniorky totiž odchytal své první minuty za seniory, když deset minut před koncem střídal Michala Podolku. „Když jsem šel do brány, byl jsem úplně hotový. Cítil jsem hroznou nervozitu,“ přiznává. „Byl to pro mě naprosto nový pocit. Je to nepopsatelný rozdíl oproti juniorce, kam chodí 20 lidí.“ Museli bychom dlouho pátrat v archivu abychom zjistili, kdy naposledy dostal v Chomutově šanci ještě ani ne plnoletý brankář. Erik Štěrba, kterému nikdo neřekne jinak než „Eddie“, si toho je plně vědom a o to více si své možnosti cení. „Jsem určitě rád, byl to pro mě skvělý zážitek a velká zkušenost. Starší hráči mě berou, takže je to v pohodě.“

O tom, že bude na soupisce se dozvěděl až ráno před utkáním, ale málokdo asi čekal, že by se postavil mezi tyče. Jenže osud tomu chtěl jinak. „V průběhu zápasu mi řekli, že má Podol nějaké problémy, byl po angíně a že se mu motá hlava. Tak mě pan Kýhos poslal na led.“ A důvěru určitě nezklamal. Naopak prokázal, že je jistě velkým příslibem do budoucna. Předvedl několik dobrých zákroků. Ten nejdůležitější necelé dvě minuty před koncem, kdy uchránil těsné vedení. „Tam šla přihrávka ze strany rovnoběžně s brankovou čárou a já jsem se musel rychle přesunout ke druhé tyčce. Byl jsem rád, že to tam nespadlo ani jednou a že jsem snad pomohl k vítězství.“