Pane Táborský jaký byl průběh letní přípravy vašich svěřenců?

„Před začátkem letní přípravy jsme přistoupili k tomu, že jsme si vytipovali některé hráče, kteří mají potenciál hrát letos již za juniorský tým a tito hráči celou letní přípravu absolvovali v dresu juniorky. Na to jsme potom zareagovali i my, když jsem potřebný počet hráčů doplnili hráči z mladšího dorostu, kteří již za nás nastupovali na konci minulé sezóny.“

Proč jste k takovému to kroku přistoupili?

„Učinili jsme tak z jednoho prostého důvodu. Hráči, kteří by měli ve starším dorostu trénovat již třetí sezónu, tedy ročníky 1992 a měli by se srovnávat s klukama, kteří jsou prvoročáky, tak by jim takováto příprava vůbec nic nedala.“

Jak vypadá situace na startu letošní extraligové sezóny? Kolik hráčů zůstalo v kádru juniorů?

„Pomalu by se to mělo začít vracet k normálu, aby jednotlivá mužstva byla připravená na start extraligy, tedy jak my, tak například i mladší dorost. Nicméně o tom kolik hráčů zůstane v kádru juniorky záleží na rozhodnutí hlavního trenéra juniorů.“

Nemáte obavy z toho, že se některým hráčům chtít z juniorů nebude? Že například sami cítí, že na juniorskou extraligu mají.

„Uvidíme, co tento systém s hráči udělá. Mám takové indicie, že někteří hráči se cítí tak, že na juniorku mají, ačkoliv nikdy nedostanou takový prostor, jaký by dostali v dorostu. To je způsobeno hlavně tím, že se do juniorky vrátí kluci, kteří přes léto trénovali s dospělými. Z tohoto pohledu tedy bude těžké je vrátit zpátky po psychické stránce.“

Jaký názor v tomto zastáváte vy? Měl by hráč zůstat v týmu juniorů a hrát méně, nebo nastupovat za dorost a být tahounem mužstva?

„Zastávám názor, že by hráč měl hrát a ne čekat na dvě střídání za třetinu.“

V uplynulé sezóně se v přípravě objevil poměrně velký počet hráčů, jak vypadala situace z tohoto pohledu letos?

„Je třeba si uvědomit jednu základní věc a tou je fakt, že vloni jsme byli extraligovými nováčky. Z tohoto důvodu jsme sháněli do týmu hráče ročníku 1992, tedy druhoročáky, kteří jsou silnější a vyspělejší, tedy hráče s kterými extraligu uhrajete mnohem lépe. Kdežto letos jsme v jiné pozici a musíme se začít pomalu s ostatními srovnávat a začít pracovat tak, abychom měli návaznost na další ročníky.

Jak se tento fakt projevuje v praxi?

„Již v minulé sezóně v lednu odešla většina hráčů ročníku 1992 do juniorů a my jsme následně doplnili kádr z deváté třídy. Toto jsme pochopitelně učinili až v době, kdy jsme věděli, že nemůžeme spadnout. Spoléhali jsme na to, že se nám hráči vyhrají na letošní sezónu. I proto jsme letos sháněli hráče ročníku 1993, aby když nám další rok odejdou hráči 1992 do juniorů, abychom měli nastavenou dostatečnou návaznost. Rádi bychom nastavili systém jedna ku jedné. Tedy 10 druhoročáků a deset prvoročáků. Bohužel nemáme ale dostatek druhoročáků, takže je budeme ještě doplňovat hráči z mladšího dorostu.“

Kolik hráčů přišlo do týmu před sezónou 2009/2010?

„Snažili jsme se zejména o doplnění hráčů ročníku 1993, abychom měli připravené hráče již na příští sezónu. Přišla hned šestice hráčů ročníku 1993, abychom doplnili hráče roku 1992, což je slušný základ.“

Váš tým se v premiérové sezóně hodně spoléhal na oba brankáře. Zůstávají v týmu?

„Pro letošní sezónu zůstávají oba dva, tedy jak Příhoda, tak Matoušek s tím, že jsme je v přípravě doplnili brankářem ročníku 1993, abychom měli návaznost na příští sezónu. Zároveň počítáme s tím, že jak Příhoda, tak Matoušek budou naskakovat i k juniorům, ačkoliv ze začátku sezóny nedostanou šanci chytat. Nicméně chceme, aby si juniorku takříkajíc osáhli a měli možnost s juniory trénovat.“

Tým pro letošní sezónu bude tedy dost věkově pestrý, máte již vymyšleno do jaké míry?

„Mám takovou vizi a té bych se rád držel. Chtěl bych hrát na jednu pětku ročníku 1992, dvě formace 1993 a jedna lajna ročník 1994. Uvidíme, jak k tomu hráči přistoupí a jak to bude v sezóně vypadat, jelikož co jsem měl možnost pozorovat v přípravě, tak několik hráčů z mladších ročníku na to prozatím nemá fyzicky. Přeci jen dva roky v tomto ročníku jsou strašně znát. Musíme si uvědomit, že v tomto věku jsou tito hráči dětmi a když nastupují proti starším klukům, kteří jsou vyzrálejší, tak je tam mlátí a máme spousty zranění. Na druhou stranu to ale je boj a prosadí se jen ten odolnější.“

V premiérové sezóně Váš tým dost spoléhal krom brankářů i na obránce Škrdleho a útočné trio Hrabák, Hanták, Wszolek. Zůstávají v Chomutově i pro letošní sezónu?

„Když to vezme postupně. Hrabák zůstává v týmu, ale musíme brát v potaz to, že se v listopadu minulého roku vážně zranil, kdy si zpřetrhal veškeré vazy v koleni a vlastně až před čtrnácti dny se dostal s námi na led. Wszolek je prozatím v kádru juniorů a uvidíme, jak se rozhodne hlavní trenér juniorky. Hanták se vrátil, jelikož se nechytil v Kanadě, kde se zkoušel prosadit, nicméně jsme se nedokázali domluvit na hráčových podmínkách. Jeho nároky byly pro nás naprosto, naprosto nepřiměřený, takže Hanták je zpátky na Spartě. Co se obrany týče, tak Škrdle je na tom stejně jako Wszolek a je v kádru juniorů, stejně jako další bek Motejlek.“

Jaký byl váš tréninkový program v druhé polovině letní přípravy?

„Měli jsme daný program, kdy v pondělí, úterý a čtvrtek jsme měli dva tréninky na ledě a ve středu a v pátek jsme chodili jednou. Do tohoto programu nám vstoupila přípravná utkání, a pokud byla dopoledne, tak jsme trénink neměli, pokud byla odpoledne, tak jsme dopoledne normálně trénovali. Do toho 70% mužstva využívalo skatemill. Takže když si to rozebereme postupně, tak jsme trénovali ráno, potom šli hráči na skatemill, následně si trochu oddechli a šli opět na led. Kluci toho tedy měli plné kecky a uvidíme, co to s nimi udělá.“

Vy jste absolvovali i týdenní soustředění v Klášterci nad Ohří. Jaký byl tréninkový program zde?

„Měli jsme čtyři tréninky denně a všechna cvičení pěkně pohromadě. Vyzkoušeli jsme si i nácvik přesilových her, ale bohužel jsme neměli kompletní kádr, takže jsme se snažili získat přehled o dalších hráčích.“

Jak jste byl s průběhem soustředění spokojený. Splnilo to vaše očekávání?

„Já to teď rozeberu trochu ze široka, z pohledu mezinárodního hokeje. Všichni víme, že český hokej není na dobré úrovni, nesplňuje očekávání, které se do něj vkládá. Osobně to přikládám k české mentalitě a charakteru. Čech totiž, jakmile se má postavit náročnému programu, tak vždy hledá cestičku jak si to zjednodušit. Proto pokud to chceme dotáhnout zpátky na vrchol, tak musíme být v těchto činnostech důslednější. Na soustředění jsem se tedy snažil do maxima lpět na tom, aby hráči striktně dodržovali to, co měli. Chtěl jsem, aby na všechny tréninky nastupovali 100% koncentrovaní, jelikož 90% tréninků je jen o koncentrovanosti. Ale bohužel ačkoliv jsme měli možnost videa, ačkoliv jsme to hráčům neustále tloukli do hlavy, aby šli do tréninku sami nabuzený, jelikož to nejde dělat před každým zápasem, tak stejně ze čtrnácti tréninků na ledě, se nám povedlo jít 100% koncentrováni pouze na tři. Za ty tři tréninky jsme udělali strašně moc práce, ale další byly opět jen o přemlouvání, aby k tomu přistupovali tak, jak mají. Z tohoto hlediska mne soustředění neuspokojilo.“

Jak takové „domlouvání“ vypadalo?

„Všichni hráči vám při rozhovoru do očí řeknou, čeho chtějí v hokeji dosáhnout, co proto chtějí udělat a že proto dělají maximum, ale já to nevidím. Já to musím vidět a potom mohu malinkou chybičku odpustit, ale já to musím vidět. Nebudu nikoho neustále přemlouvat a nutit. Pokud hráč vydrží dva, tři roky naplno sám pracovat, tak to vždycky někam dotáhne, vždy se mu to vrátí.“

Přípravná utkání skončila, jaký máte pocit z předváděné hry?

„Celkově je to takové syrové, neučesané, stále je ve hře strašně moc změn a utkání je jak na houpačce. Začneme dobře, půlku třetiny hrajeme špatně, začne druhá třetina špatně, zbytek zase dobrý, je to takové kolísavé. Možná je to dané tím, že nemáme kádr pohromadě. Možná se i projevuje fakt, že máme v kádru spoustu nových hráčů a nastupujeme proti starším hráčům.“

Nastupujete proti starším hráčům?

„Ano. Například Ústí nastoupilo s devatenácti hráči 1992 a my měli pouze čtyři. Soupeř nastoupil s jednou 94 a my jich měli hned několik a dokázali jsme vyhrát 3:2, přesto to ještě není ono. Mne totiž v přípravě příliš výsledky nezajímají, mne zajímá herní projev mužstva, a jestli to celé šlape jako tým.“

A šlape? Popřípadě, kde vás nejvíce před startem soutěže tlačí bota?

„Nejvíce nás tlačí bota v totální nekoncentrovanosti. Pokud nastoupíme do zápasu a hráčům zdůrazňujeme, že mají maximálně střílet, pokoušet se o zakončení ze všech pozic a potom zjistíme, že jsme za celou třetinu měli jen dvě střely na bránu, tak je to o ničem.“