Sledování statistik ovšem mezi oblíbené koníčky chomutovské jedenaosmdesátky rozhodně nepatří. „Statistiky ani výsledky jsem vůbec nesledoval, já ani nevím kdo za mnou byl a v jakém vůbec hraje klubu, vím že někdo ztrácel dva góly, ale na to jsem při zápase vůbec nemyslel“. Rozhodně ale nemusel zůstat „jen“ u 31 branek, jelikož v samotném střetnutí s Ústeckými Lvy se ocitl domácí „štírek“ tváří v tvář Petrovi Přikrylovi, ale jeho pohotový pokus hostující fantom lapil. „To bylo nádherný, já jsem ho musel jet hned poklepat, jelikož se známe z mládežnických výběrů, a tohle byl vynikají zákrok. Lidi co mi rozumějí to pochopí, já jsem tam moc šancí neměl a on předvedl tenhle fantastický zákrok. Trefil jsem to dobře, dával jsem do toho i důraz, šlo to nahoru, ale on tam měl lapačku a tu prostě nešlo přehodit,“ pochválil hostující jedničku mezi tyčemi.

Přesto se elitnímu střelci podařil celkem jednatřicetkrát překonat soupeřovic brankáře. V paměti potom nejvíc utkvěl ten jubilejní s číslem 30. „Pamatuji si dobře třicátý gól, jelikož jsem už ani nedoufal, že by se mi to mohlo povést. Myslím, že to bylo v zápase s Ostravou a někdo vypálil od modrý a několikrát se to odrazilo až se to dostalo ke mně a takovým obloučkem to doplachtilo do branky, snad to byl i vlastenec,“ ukazuje svůj dobrý přehled.

Ačkoliv se povedlo Láďovi zvítězit v silné konkurenci, zůstává stále „nohama na zemi“ a víc jak osobních úspěchů si mnohem více cení úspěchů kolektivních. „Vždycky jsem zdůrazňoval a vždy budu, že mé osobní statistiky jdou mimo mančaft. Já hraji proto, aby se mužstvo dostalo co nejvýš, aby bylo úspěšný. To co se děje a daří mně je až na třetí koleji,“ ujišťuje miláček domácího publika. A co bylo o ním klíčem k úspěchu? „Určitě zdraví! Po dlouhé době jsem nelaboroval s jakýmkoliv zraněním, takže jsem mohl odehrát padesát zápasů, což se mi dlouho nepodařilo. Řekne to každý sportovec, když se ti vyhýbají zranění, jde všechno snadněji. Samozřejmě nesmím opomenout spoluhráče bez nichž by to nešlo,“

Složení první útočné formace Polodna - Šíp – Boušek je dlouho dobou záležitostí a překrásné kombinace a hezké branky jsou skoro pravidelností. „Spolu hrajeme již druhou nebo třetí sezónu, samozřejmě že když se týmu nedaří, tak se trochu mění sestava, ale více méně jsme spolu pořád, což je důležitý. Kdybych měl kluky charakterizovat, tak Radek Šíp ve svých letech je neuvěřitelný bojovník a skvělý kamarád, hráč který dokáže vybojovat strašně moc puků. Peťa Polodna to je typický levý křídlo, který za nás odvádí tu černou práci a výborně brání. Oba kluci umí dát rychlou přihrávku do kombinace a z toho pramení to, že se nám takto daří a vede,“ vysekl pochvalu svým spoluhráčům.

Velký bojovník si letos vyzkoušel i krom bílomodrého dresu i dres žlutočerný. V barvách Chemopetrolu Litvínov naskočil v letošním ročníku ke dvěma utkáním a jeho herní projev nebyl vůbec špatný.„Já jsem hrozně rád za tu důvěru a za to že jsem si mohl extraligu zahrát, protože to je úplně jiná soutěž. Jsem na to pyšný, jelikož dneska to není jen o tom kdo co umí, ale je to taky velký byznys a dneska když se člověk zalíbí, tak může dostat šanci a zahrát si tam. Podle mne jsem odehrál slušný zápas na Spartě, kde jsem měl dost prostoru, měl jsem tam i šanci. Na druhou stranu jsem hrál i v Litvínově a tam to funguje trochu jinak. Hrajou hráči z prvních dvou pětek jelikož potřebovali vyhrát a ty zbylé dvě jsou spíš jen do počtu, takže jsem si moc v druhém utkání nezahrál,“.

Playoff první ligy klepe na dveře a Chomutov čeká Kometa Brno. V novodobé historii, kdy se opět obnovilo prvoligové playoff se ještě nestalo, že by se hrálo bez účasti bílomodrých. U všech sedmi ročníků byl i Láďa a ne jinak tomu bude i v této sezóně. „Na playoff se hrozně těším, tak asi jako všichni tady. Playoff je úplně nová soutěž, kde se začíná úplně od začátku a každý chce uspět. Já osobně mám takovýto zápasy rád, jelikož se hraje na doraz, s velkým nasazením a bojovností,“

V neposlední řadě neopomněl chomutovský „rychlík“ opomenout poděkovat za svůj úspěch svým nejbližším. „Určitě největší podíl na tomto mým úspěchu má můj táta. On je ten kdo mě na hokej přivedl a kdo mě k němu vedl, i když tam byly i jiné sporty, například tenis, tak mě vedl k hokeji, i když to bylo ze začátku hodně těžký. Ze začátku mi například upadla hokejka a než jsem se k ní dostal zpátky na 3 metry tak jsem čtyřikrát upadl, ale přesto tam byla vidět ta zarputilost a to, že mě hokej bavil a táta mě v tomhle vždycky podržel a vlastně mi umožnil to, co se mi dneska povedlo,“ vypráví a pokračuje,„Samozřejmě nesmím opomenout i další členy rodiny, mamku, bráchu, ale i moje dvě holky ke kterým se strašně rád vždycky vracím,“