Vladimíre, na začátek nemohu začít jinou otázkou, než která vás asi už musí otravovat. Jaká podle vás bude hra bez Michala Vondrky?
„Mě to neotravuje. Je to o tom, že nám tento hráč bude chybět. To je bezpochyby. Podle mého je Michal suverénně nejlepším hráčem extraligy. Bohužel odešel a bude hrozně těžké ho nahradit. Musíme se s tím poprat, nic jiného nám nezbývá. Byl tu, tuším, tři sezóny, odvedl tu pro nás neuvěřitelný kus práce, jak pro tým, tak pro kluky v kabině. Můžeme mu jenom poděkovat a přeji mu, ať se mu daří dál. Ale samozřejmě ne proti nám.“

Už víte, jak ho nahradit? Když se podívám na soupisku, vypadá to, že spíše týmově než individuálně. Jak to vnímáte vy?
„Jak už jsem říkal, pro mě je to nejlepší hráč extraligy. Ovšem zase je to hokej a je to kolektivní sport, který nedělá jednotlivec. Samozřejmě jeho body a góly nám asi chybět budou, to si nebudeme namlouvat. Ale i když tu byl on, tak si myslím, že se tady hrálo hodně týmově, takže u toho musíme zůstat. Ale i tak ho budeme muset nějak nahradit.“

Jak vnímáte fakt, že byste měl být jeden z lídrů kabiny a třeba ještě více se bodově prosazovat?
„Samozřejmě s tím počítám. Vím, že na nás starších a na střední generaci to stojí o to více. Takže se role vůbec nezříkám. Jak už jsem ale říkal, je to kolektivní hra. Samozřejmě se někomu chvilku daří více a jinému méně, ale musíme to urvat hlavně týmově. Od kluků, kteří jsou mladší, nemůžeme očekávat, že budou rozhodovat všechny zápasy. Na druhou stranu, i když v Chomutově byl Michal nebo sezónu před tím, už jsem měl roli taky danou o něco výše. Takže pro mě to není nic moc nového. Budu se snažit odvézt pro tým maximum. Ode mě se čekají góly, nahrávky a rozhodování zápasů. Čeká se to i od dalších starších hráčů.“

Loni jste si nasadil střeleckou laťku na sedmnáct branek. Jak těžké bude ji vyrovnat nebo překonat?
„Těžké to je každou sezónu. Nebude to jednoduché, ale musím ji letos překonat. Protože odešel i Michal Vondrka, vím, že mé góly letos budou ještě důležitější. Nechci říct, že budou důležitější než minulý rok, protože jsou každý rok potřeba, ale chci si bilanci ještě zlepšit.“

Tým se trochu změnil. Jak moc velkou výhodou je fakt, že většina nových kluků zná spoustu hráčů z kabiny?
„Hlavně jde o to, že všichni noví kluci jsou super do kabiny. Jsou skvělí osobně a mají výborné charaktery, takže jsou dobří do šatny. I když jsme spolu nějaký čas nehráli, známe se z extraligy. Neustále jsme se potkávali, takže je to vlastně pořád takové stejné.“

Vy jste takový vyhlášený rýpal. Už proběhlo nějaké hecování ke klukům, které jste při předloňské jízdě play-off vyřadili? Ať už to byl Bohumil Jank v Třinci nebo David Štich ještě v Mladé Boleslavi...
„Je pravda, že ze Štichyho jsem si udělal srandu, že mu strhnou z první výplaty bránu, jak ji tady sešrouboval. (smích) Ale zatím je nechávám, aby se rozkoukali.“

Čeká vás v Chomutově pátá sezóna, i vzhledem ke změnám, myslíte, že může být nejtěžší?
„Ono je to takové klišé. Každá sezóna je hrozně těžká, protože extraliga je hrozně vyrovnaná. Pokud chcete být úspěšný, musíte udělat minimálně předkolo nebo čtvrtfinále. Je neuvěřitelně složité, dostat pod sebe čtyři týmy. Myslím si, že letos bude opravdu asi nejtěžší ročník. Doufám, že nám pomohou i diváci, a doufám, že budeme všichni na společné vlně. Dva roky nepřišla žádná krize a udělalo se spousty práce i dobré výsledky. Chápu třeba i minulou sezónu, že byli fanoušci možná trochu zklamaní, ale je to hokej. Nejde furt vyhrávat. Jednou prostě vyhráváš a jednou prohráváš. Musíš být neustále při sobě a věřit, že bude lépe. Myslím, že letos bude hodně těžká sezóna a bude rozhodovat každý zápas. Za poslední dva roky odešli takoví hráči, jací odešli, tak to nebude jednoduché.“

Jak by se z vašeho pohledu mohl změnit herní styl? Nebo se nic moc měnit nebude?
„Myslím si, že nic moc se měnit nebude. Přišlo mi, že se každý rok něco měnilo. První rok nám nešly přesilovky, další rok byly naopak zase skvělé. Pak přišlo i špatné oslabení, další zase nám hra v početní nevýhodě šla. Jeden rok nám šly třetí třetiny, kdy jsme všechna utkání otáčeli. Minulý rok nám poslední dvacetiminutovky vůbec nešly, tam jsme plno zápasů ztratili. Doufám, že letos najedeme na nějaký zlatý střed ve všem a také doufám, že se nám sezóna povede tak, jak bychom chtěli.“

Už máte za sebou skoro rok v roli otce. Jak moc se vám život změnil? Přece jen se říká, že sportovec trochu klidu s narozením potomka ztratí.
„Každý rodič řekne, že jeho dítě je hodné, ale já opravdu nemohu říct špatné slovo. Syn večer usne, celou noc spí. V osm jde spát a v osm ráno vstává. Je věčně dobře naladěný, takže já to moc nepocítil. Nejvíc se stará manželka, protože já s dojížděním a tréninky strávím spoustu času. Takže je to hlavně její zásluha. Když přijedu do Prahy nebo jsem doma, tak si se synem snažím užívat každou chvíli. Je pravda, že svět se mi změnil. Až když má člověk dítě, pozná ten cit. Rozhodně ale nemůžu říct, že bych se nevyspal nebo byl unavený, to ne.“

Podle toho, co vyprávíte, tak syn je celý vy...
„Asi po mně malinko bude. Je takový v pohodě, ale myslím si, že charakterově bude po obou z nás. Doufám, že to takhle půjde dál, bude pohodář a bude mít smysl pro humor.“

Jak se zapojujete do koupání, přebalování a dalších věcí spojených s narozením potomka?
„Úplně v pohodě. Všechno zvládám, ať je to koupání, přebalování, uspávaní nebo krmení. Je to opravdu super a nic mi nevadí. Navíc dovolená s ním byla také super, takže tyhle věci zvládám dobře.“

Máte už v hlavě, zda z něj chcete nebo nechcete mít hokejistu?
„To je ještě hodně brzy. Chtěl bych, aby byl v životě spokojený a šťastný. Jestli bude hrát hokej nebo bude třeba houslista, to je mi jedno. Důležité bude, aby dělal, co ho bude bavit. Samozřejmě, kdyby to byl sport, tak by to bylo hezké. Vím, že vydělávat si něčím, co tě baví a děláš to od mala, je super práce. Můj takový vysněný jeho život nebo čím by mohl být je, aby hrál fotbal. Kdyby hrál někde v cizině, třeba ve Španělsku, to by mě bavilo jezdit se dívat. Takže spíše bych chtěl asi fotbalistu, ale takového správného. Nechci se nikoho dotknout, kdo fandí třeba Neymarovi, ale kdyby padal jako on, tak bych mu asi pořádně vynadal. (smích) Ale kdyby hrál fotbal jako Neymar, tak by mi to nevadilo. Chtěl bych, aby nebyl tak našampónovaný. Když kolikrát vidím, jak padají, tak... I když ve fotbale je to možná potřeba. Někdy mi to prostě přijde opravdu za hranou.“

Když už jsme nakousli fotbal, tak co říkáte na průběh mistrovství světa?
„Koukám pořád. Sleduji, co se dá, a zajímá mě skoro každý zápas. Zatím je to super. Nebo spíš takhle, každý tým, kterému jsem fandil, mi vypadl. Nejdřív jsem fandil Argentině s Messim a vypadla. Podle mě nic moc nehrála. Poté jsem fandil Brazílii, ta je taky venku. V semifinále jsem fandil Belgii, ta do finále také neprošla. Takže už jen koukám a spíš si fotbaly užívám. Mistrovství světa ve fotbale je pro mě největším svátkem, protože je jednou za čtyři roky.“

Myslíte, že by třeba takovýhle systém prospěl i mistrovství světa v hokeji?
„Je to možný. Kdyby se hrálo třeba jednou za dva roky. Ale je pravda, že kamarádi-fotbalisti milují hokej, když je poslouchám. Nechci říct, že bych se na mistrovství světa v hokeji nedíval, ale jak je to každý rok a pořád si na stadiónu, tak hokeje má člověk už hodně. Podle mě má něco do sebe, že mistrovství světa ve fotbale i Euro jsou každé dva roky. Ale lidem by hokejové mistrovství každý rok asi chybělo, protože by neměli v televizi na co koukat.“ (smích)