Jakube, po dlouhé cestě do Olomouce vás čekal těžký zápas. Jak ho hodnotíte?
„Začátek zápasu byl těžký, protože jsme do něj nevstoupili dobře. V první třetině jsme hráli špatně, ale ve druhé jsme se zvedli. Výsledek jsme stáhli, ale hned jsme dostali branku na 4:3. Potom jsme se ještě dostávali do tlaku, ale na pátý gól jsem jim namazal, takže to beru na sebe.“

Podařilo se vám stáhnout vedení soupeře, ale co se stalo, že vám opět rychle odskočil?
„Vyrovnali jsme v oslabení, kdy to Péťa Koblasa perfektně trefil. Jim pokračovala ale přesilovka, a nevím, zda to bylo ještě v přesilovce nebo těsně potom, ale dali nám rozhodující branku.“

Kde se podle vás utkání lámalo, protože to pořád bylo o jedinou branku …
„Podle mě, kdybychom do zápasu nastoupili tak, jako jsme hráli ve druhé či třetí třetině, tak jsme zde mohli vyhrát. Nebo alespoň minimálně bychom odvezli nějaké body, ale pak to byl vyrovnaný zápas, který se přeléval z jedné strany na druhou. Možná jsme měli trochu smůly a pak přišla má chyba při páté brance.“

Výsledky a výkony Chomutova se od prosince zlepšují. Jak to vnímáte?
„Já jsem odjel na mistrovství světa do dvaceti let, takže jsem tu nebyl. Sledoval jsem kluky a viděl, že hrají hodně dobře. Navíc jsme měli hodně kluků ze základní sestavy zraněných. Když jsem přijel, vyhráli jsme na Spartě a nyní jsme trochu smolně prohráli s Olomoucí. Ovšem věřím, že následující utkání vyhrajeme.“

Jaké vůbec bylo mistrovství světa dvacetiletých? Asi to pro vás byla velká škola, že?
„Určitě to byla velká zkušenost. Byl jsem tam nejmladší a alespoň jsem viděl, jak to tam chodí. Hrál jsem proti nejlepším hráčům na světě, kór v ročnících 1998 a 1999. Opravdu to byla velká zkušenost a jsem rád, že jsem se tam podíval a zahrál si. Je to také motivace, abych na sobě pracoval dál.“

Po návratu jste tedy zaznamenal první bod …
„Jo! Bylo to takové, že jsem vystřelil do Růži a puk se odrazil k Michalu Poletínovi. Ten to tam fláknul.“