Piráti pod vaším vedením poprvé nepostoupili do extraligového play-off. Hodnotíte tedy uplynulou sezónu jako neúspěšnou?
„S odstupem času ji hodnotím jako hodně těžkou. Nesplnili jsme cíl, abychom pod sebe dostali čtyři mužstva a hráli play-off. Na můj vkus jsme ztratili spoustu dobře rozehraných zápasů, což je asi největší rozdíl oproti předchozím ročníkům, kdy jsme naopak špatně rozehrané zápasy hlavně doma otáčeli. Přišlo mi, že jsme často propadli panice a chtěli jsme útočit. V předchozích dvou letech jsme podle mého byli trpělivější a bázlivější. Na začátku jsme se sice pohybovali pár kol na prvním místě, ale já věděl, že něco přijde. Od zápasu v Jihlavě, kde jsme utkání měli jasně v rukách, jenže domácí ho otočili, nastal zlom. V zápasech se objevovaly lehkovážnost a nezodpovědnost, což nás často stálo body. Na druhou stranu jsme i tak bojovali o play-off až do konce a zavřeli jsme si cestu do něj vlastně až předposledním zápasem ve Zlíně. Jen to dokazuje vyrovnanost soutěže, když nepočítám nějakých pět klubů, které mají ambice hrát o titul. Zbytek se chce vyhnout play-out a baráži, což nejsou jednoduché soutěže. Každý v posledních letech vidí, že v baráži se může stát cokoliv a klub může z extraligy vypadnout.“

Dá se tedy říct, že mužstvu uškodil výborný vstup do soutěže, který po odchodu hráčů do NHL možná leckdo nečekal?
„Myslím, že to tak paradoxně asi bylo. Začali jsme opravdu hodně dobře, vyhrávali jsme a pohybovali se na prvním místě. Najednou jsme museli trochu krotit určitou euforii. A musím říct, že mi vadilo, že někteří hráči přestali plnit roli, kterou v týmu měli. Kluci, kteří měli bránit, se najednou pouštěli do útočení. Řekl bych, že tohle byl jeden z důvodů, proč jsme dobře rozehrané zápasy nedotáhli do vítězného konce.“

Na druhou stranu třeba druhý domácí duel s Plzní vaše slova úplně nepotvrzuje. Nestává se každý den, aby tým z dolní poloviny tabulky dohnal proti lídrovi třígólovou ztrátu a ještě vyhrál...
„Něco podobného se vám podaří, ale o sezónu dřív jsme měli štěstí, že jsme hodně zápasů obrátili. Letos už to tak nebylo, i když jsme většinu zápasů rozehráli dobře. Někdy se to tak sejde, že hrajete jeden rok semifinále a druhý spadnete do play-out. Chápu, že jsme fanoušky trochu namlsali předchozími sezónami a prvním místem na začátku, ale extraliga je dlouhodobá soutěž. Chtěl bych jim poděkovat, že i přes horší výsledky za námi stáli v takové míře i potom a pořád jich chodilo hodně, i když jsme byli jedenáctí nebo dvanáctí. Vážím si, že pořád fandili, i když jsme nehráli líbivý hokej. Velký fanda se ukáže, když se nedaří. Taky chápu, že ti, kteří to nejvíc prožívají, taky hodně nadávají, proč se na ten hokej vlastně chodí nervovat, když to týmu nejde.“ (usmívá se)

Kde ještě hledat příčiny propadu v tabulce po skončení základní části?
„Ono je to trochu dané i změnami v týmu. Vezměte si, že po návratu do extraligy jsme postupně přišli o Ondru Kašeho, Romana Červenku, Honzu Ruttu nebo Davida Kämpfa. Nahradit takového hráče není jednoduché a nám se to tentokrát nepovedlo. Je to koloběh v celé Evropě, že NHL si stáhne řadu mladých kluků, kteří vyskočí hodně brzo nahoru. Na druhou stranu extraliga je pořád vyrovnanější. Podívejte se třeba na Litvínov, který se po titulu dvakrát zachraňoval v baráži. Když se hraje play-off a prohraje se poslední zápas, je člověk naštvaný a smutný, ale nic hrozného se neděje. V play-out a baráži je to úplně naopak. Tam už pracují nervy a plno hráčů tyhle soutěže neumí, protože jsou zvyklí na play-off. Vary, když sestupovaly, se mi v základní části líbily. Nevěřil jsem, že by mohly spadnout, a stejně se jim to stalo. Určitě bych přidal taky fakt, že jsme hrozně moc zápasů po šedesáti minutách remizovali. I když jsme udělali druhý bod, tři zkrátka schází. Takhle jsme poztráceli hodně bodů a málo jsme vyhrávali za tři body. (Pozn. red.: Poměr tříbodových a dvoubodových výher byl v základní části 13:10.). To taky dost ovlivnilo naše umístění po dvaapadesáti kolech.“

Zkušený Marek Tomica odehrál v sezóně 2017/2018 31 utkání, po vánoční přestávce však v sestavě kvůli zranění chyběl

Jak moc chyběl v závěru základní části Marek Tomica?
„Hodně. Všichni vidí, co za práci na ledě odvádí. Bohužel se před poslední čtvrtinou zranil, když jsme mu paradoxně sami zlomili nohu, což ale k hokeji patří a stává se to. Marek leze na ledě po čtyřech, aby se vyhrálo, a dokáže k tomu samému vyhecovat i ostatní. To mi v závěru malinko chybělo. Na druhou stranu při našem užším kádru je absence každého trochu klíčového hráče znát.“

V souvislosti se změnami v kádru každého napadne otázka, jestli existovala šance udržet Michala Vondrku?
„Michal byl obrovským tahounem mužstva. Na ledě i v kabině odváděl výbornou práci, za kterou se mu sluší poděkovat. Myslím, že tohle ocení každý rozumný fanoušek a bude rád, že takový hráč tady u nás v Chomutově působil. Michal od nás dostal nabídku na naše poměry vysoké smlouvy, ale držel ji u sebe docela dlouho. Nakonec se rozhodl, že ji nepodepíše. My to tak musíme brát, i když nebude jednoduché ho nahradit.“

Máte už představu, kdo by mohl být novým kapitánem?
„Něco v hlavě mám, ale uvidíme. Jsem takový, že tuhle volbu nechávám většinou na hráčích. Chtěl bych, aby šlo o někoho zkušeného, kdo je bojovník.“

Zmínili jsme ztrátu Michala Vondrky, končí i další jména. Je někdo, koho jste vy osobně chtěl z odcházejících hráčů udržet?
„Otevřeně říkám, že skončili hráči, které už jsem do další sezóny nechtěl. Jen Nicolasi Hlavovi jsme předložili nabídku smlouvy, ale on mi řekl, že by chtěl zkusit zahraničí, odkud má nějaké nabídky. Dva tři roky pendloval mezi Chomutovem a Kadaní, ale letos už byla jeho pozice stálejší. Teď budeme muset nahradit i jeho. Jednoznačně chci sestavit mužstvo, které bude bojovat o play-off, i když je extraliga hrozně vyrovnaná, jak už jsem říkal.“

Z pohledu laika se zdálo, že každá z výměn mužstvu pomohla a oživila ho...
„Každý rok se mužstvo nějak postaví a potom se projevuje během soutěže. Jakmile se začne trochu prohrávat, člověk pozná hráče trochu víc a zjistí, jestli dotyčný do týmu zapadá nebo ne. Někdy může hrát roli i to, že od hráče čekáte víc a on nemá tolik prostoru, aby to ukázal nebo kolik čekal. Pokud ale vidím, že hráč nesplňuje v zápasech představu nás trenérů, dostává míň prostoru a jeho výkon jde dolů. Proto jsme do výměn šli a většina kluků, kteří přišli, nám pomohla.“

Jedna z výměn znamenala také posun mladého Štěpána Lukeše na pozici týmové jedničky. Lze konstatovat, že nezklamal?
„Jednoznačně. Chytal parádně a ve spoustě utkání nás hodně podržel. Přiznám se, že mě překvapil a hodně mu věřím. Párkrát jsme prohráli 0:1, takže jsme na jeden inkasovaný gól nebyli schopní bodovat, což je další věc, která se podílela na naší neúčasti v play-off. Jsem takový, že házím hráče do vody, aby se s tím poprali. Udělal jsem to i s Dominikem Pavlátem, kterého jsme postavili proti první Plzni. V takových chvílích se hráč nějak ukáže a na něm bylo vidět, že si s tím poradil, přestože jsme ho střídali. Bylo dobré, že jsme zápas otočili. Domino se pak dostal do branky ještě na konci play-out a taky to zvládl. Jsem rád, že jsme zapojili jeho i Dvořku.“

Takže brankáře berete pro nadcházející sezónu za vyřešené nebo budete chtít tento post doplnit?
„Rádi bychom tenhle post doplnili. Nějací brankáři na trhu jsou, tak uvidíme. Na druhou stranu u brankářů neřeším věk ani styl. Mě zajímá jen to, aby nepadaly góly do brány. Klidně ať u toho gólman leží celý zápas na zádech. Získali jsme za Jánka Laca dva hráče a Smejky mě překvapil. Hrál tu velice dobře, takže jsme měli zájem, aby zůstal, ale má ještě dva roky smlouvu ve Spartě, která ho chtěla zpátky.“

Brett Flemming vylepšil loňských 17 bodů (3+14) na 20 (6+14) a byl nejproduktivnějším obráncem týmu. Dočkáš se zámořského parťáka?

Neuvažujete o příchodu dalšího zámořského hráče, aby tu Brett Flemming nebyl jediný?
„Přemýšlíme o tom. Brett hraje hodně dobře, i když je tu relativně sám. Většina kluků se anglicky domluví, takže v kabině problém není, ale už během sezóny jsem zvažoval, že bychom ještě jednoho hráče ze zámoří zkusili přivést. Tuhle možnost nezavrhuju, ale uvidíme, jak se situace vyvine.“

Zůstává stejný model přípravy jako v předchozích letech? Tedy že celé mužstvo se sejde kompletní až začátkem července?
„Bude to stejné. Po posledním zápase jsme ještě týden trénovali a promluvil jsem s každým hráčem. Teď mají všichni v podstatě tři měsíce volno, aby si pořádně odpočinuli. Většina ale stejně začne trénovat 2. května s naším kondičním trenérem Petrem Švehlou. Někteří hráči jsou zvyklí trénovat individuálně a my jim to umožníme. Na konci června absolvují všichni prohlídky a testy, abychom věděli, jak jsou hráči trénovaní. Společně se chceme sejít kolem 8. července, abychom měli dost času případné nedostatky dohnat. Musím říct, že Petr odvádí parádní práci, protože bych vůbec neřekl, že bychom odcházeli kondičně. Zápasy jsme neztráceli, protože by nám chyběla síla nebo nám to nebruslilo. Dělali jsme na můj vkus hodně chyb.“

Může být kratší sezóna ve srovnání s tou předchozí výhoda, když budou mít hráči víc času na odpočinek?
„Je pravda, že někdy to výhoda je. Když končíte kolem 20. dubna, moc prostoru na odpočinek není, protože se hráči zase potřebují připravit na další sezónu. Pro mužstva, která končí takhle pozdě, je to tím pádem těžší. Nějaké volno hráči dostat musí, ale není pak moc dlouhé.“

Tušíte už, jak bude vypadat skladba přípravných zápasů?
„Chtěl bych jich trochu míň než loni. Raději bych víc trénoval. Zase tu bude nějaký ruský klub na soustředění, ale ještě nevíme který. Znovu bychom chtěli hrát se zahraničními soupeři, ale ještě to nemáme celé doladěné. Maximálně půjde o osm nebo devět utkání.“