Páteční vítězství 4:1 nad Slavií definitivně pojistil trefou do prázdné branky půl minuty před koncem Tomáš Jungvirt, v závěru sobotního klání se Spartou sudí neuznal vyrovnání Pražanů deset vteřin před koncem. I to pomohlo pirátskému týmu do 20 let ke druhému stoprocentnímu víkendu sezóny.  „Oba zápasy byly těžké,“ ohlíží se Michal Janeček.

„Na konci jsme měli, co dělat, abychom vedení udrželi. Nakonec jsme se s tím slušně poprali, zvládli to na jedničku a šest bodů z víkendu je hodně cenných,“ těší brzy devatenáctiletého forvarda. „Seděl jsem zrovna na střídačce a byl jsem si docela jistý, že gól platit nebude,“ popisuje situaci z konce střetnutí se Spartou, kdy Konečný dopravil puk do branky, která však byla posunutá, tudíž sudí rozpažil.

Po brněnské Kometě s jihlavskou Duklou zdolali chomutovští mladíci i obě pražská „S“, díky čemuž zapsali čtvrtou výhru v řadě a šestou z posledních sedmi soubojů. „Hlavně na Spartu se každý těší a chce se vytáhnout, protože je to nejvěhlasnější klub u nás. Já nejsem výjimka. Zápasy se Spartou si užiju, navíc hrají dobrý hokej, takže jsou to i dobré zápasy,“ přibližuje.

Piráti se na konci první třetiny ujali vedení, o které brzy po pauze přišli. Pak však skórovali dvakrát v rozmezí 33 vteřin, jenže ještě před druhou sirénou Sparta snížila na rozdíl jediné trefy. „Sparťané do třetí třetiny vlítli a my měli co dělat, abychom to ustáli. Snažili jsme se hrát jednoduše, i když nějaké chybičky jsme udělali,“ líčí Michal Janeček. „Poprali jsme se s tím slušně a výborný byl zase Ríša Běhula v bráně,“ neopomene pochválit maskovaného parťáka.

Sám prostějovský rodák zapsal se Slavií i se Spartou přihrávku na úvodní gól duelu, s holešovickým sokem přidal ještě jednu nahrávku. Polepšil si tak na dva přesné zásahy a sedm asistencí v šestnácti startech. „Zatím jsem docela spokojený, jen bych mohl přidat víc gólů. Zatím jich tolik nedávám, ale snad to přijde,“ věří mladík, který přišel v létě z Havířova, proti němuž si však zatím nezahraje. „To by byl pro mě osobně nejvíc vyhecovaný zápas,“ culí se.

Junioři nastoupili v pátek na malé hale ROCKNET ARÉNY, o necelých 24 hodin později vyjeli na hlavní plochu a nevyzpytatelný přechod zvládli. „Je docela těžké hrát jeden den na malé hale a druhý den na velké. Mně se hraje lépe na velké, i když na malé trénujeme. Zápasy na malé hale jsou takové rychlejší s víc souboji,“ vysvětluje, proč mu podle vlastních slov víc sedí kluziště, na němž hraje A-tým střetnutí Chance ligy.

Michal Janeček přišel pod vrcholky Krušných hor se začátkem přípravy na ledě a zatím si na nic nemůže stěžovat.  „Strašně se mi tu líbí. Jsou tu super podmínky, jaké jsem zatím ještě nikdy nezažil. Užívám si to tu,“ lebedí si. Jen vzdálenost od domova je trochu větší než v Havířově, kam odešel v osmé třídě. „Domů se dostanu jen, když máme volný celý víkend nebo když potřebuju k doktorovi. To se pak omlouvám z tréninku a jdu u nás,“ hlásí s tím, že na život na intru si zvykl už v Havířově. „S kamarádama je to tam super,“ usmívá se.

Stejně jako většina mladých hokejistů sní odchovanec hanáckého hokeje o NHL, nicméně sám říká, že stojí pevně nohama na zemi. „Bude hrozně těžké i dostat se do naší extraligy. Každopádně chci hrát, co nejvýš to půjde,“ říká odhodlaně obdivovatel Sidneyho Crosbyho. „Je silný, chytrý a dobře bruslí,“ zdůvodňuje, proč jej bedlivě sleduje.

Vzhledem k tomu, že v mládežnických kategoriích působí posledním rokem, může začít přemýšlet i o seniorském hokeji. „Musím makat, aby si mě případně trenéři tady u nás všimli,“ uvědomuje si. Michal Janeček. „Kdyby se objevila možnost zahrát si někde druhou ligou už v této sezóně, šel bych si tam s radostí zahrát,“ uzavírá jedním dechem.