Honzo, jaká je ruská MHL ve srovnání s přípravnými duely?
„V ostrých zápasech už nám úplně nevychází věci, které fungovaly v přípravě, kdy ještě chyběl tlak spojený právě se zápasy o body. I pro mě byl začátek těžší, protože se od naší lajny docela dost čekalo, ale nám se nedařilo. Dali jsme jen jeden gól za čtyři zápasy, takže nás trenéři rozdělili. Od té doby tak trochu lítám mezi jednotlivými útoky. Hrál jsem třeba nějakých dvanáct utkání v první lajně a vypadalo to, že se moje místo ustálí. Jenže pak jsem spadl do třetí. Uvidíme, jak to bude pokračovat.“

Jde o velkou změnu proti české juniorské extralize?
„Je to rychlejší a tvrdší. Musíte se v mžiku rozhodnout pro nějaké řešení a doufat, že bylo správné. Člověk nemá čas zvedat hlavu, takže ji musí mít pořád nahoře. Jakmile ji má dole, okamžitě dostanete hit.“

Už jste nějaký takový hit schytal?
„Ve třetí zápase mě jeden ze soupeřů nachytal. Měl jsem z toho nalomený nos a pobolívala mě hlava. Hrál jsem pak asi sedm zápasů s mřížkou. Sotva jsem ji sundal, dostal jsem dvakrát během jediného střídání hokejkou do obličeje. Naštěstí to spravilo pár stehů a nemusel jsem vynechat žádný zápas.“

Takže jste se kvůli zranění a používané mřížce vrátil trochu zpátky v čase. Byl velký nezvyk mít znovu mřížku?
„To si pište. Navíc tady v Rusku musí hodně těsně sedět na hlavě. Rozhodně víc než u nás. Chtěl jsem s ní něco udělat a jednou jsem takhle přišel do kabiny. Když mě viděl manažer, okamžitě mi řekl, že neexistuje, abych měl mřížku jinak, než určují pravidla MHL. Neměl jsem šanci jakkoliv protestovat a vůbec bych si to nedovolil stejně jako ostatní.“

Nedávno jste byl v utkání s Tajfunem svědkem hromadné bitky, po níž putovalo pět hráčů na každé straně předčasně pod sprchy. Jak se to celé seběhlo?
„Odjížděl jsem z ledu a byl trochu podrážděný, protože jsem chtěl se zápasem ještě něco udělat. Na led šla naše čtvrtá lajna a najednou mi jeden spoluhráč klepal na rameno, ať se podívám, co se tam děje. Když jsem to viděl, byl jsem rád, že už jsem na střídačce.“

Vy jste Tajfun v prvním utkání o den dříve porazili. Ve druhém střetnutí rozdali rozhodčí celkem 304 trestných minut a jedenáct trestů do konce utkání. Opravdu šlo o tak vyhrocený duel?
„Oni u nás chtěli aspoň jeden zápas vyhrát, takže to opravdu bylo vypjaté, až z toho vznikla ta hromadná bitka, v níž byli kluci z Číny a jeden Američan, kterého ale rychle odtáhli na trestnou lavici. Trenér našim klukům nic nevyčítal, ocenil, že se postavili za mužstvo. Naším kondičním trenérem je bývalý ruský boxer, který byl i na olympiádě. Za začátku nás stavěl k pytlům, postupně chodíme proti sobě i do ringu, takže všichni máme nějakou průpravu. On si dělá i legraci, že si po tréninku jednoho z nás vezme mezi provazy, ale ještě k tomu naštěstí nedošlo.“

Někteří soupeři vás teprve čekají, ale řadu už jste poznal přímo na ledě. Který z nich byl zatím nejsilnější?
„Jednoznačně Jaroslavl. Mají neskutečnou juniorku i mládež celkově. Ti kluci spolu hrají i pět let v kuse, což je hrozně znát.“

V soutěži působí tři týmy z Petrohradu, který je krásný. Už jste si ho stihl prohlédnout?
„Jeli jsme tam zatím jednou rovnou z Mytišči, takže jsem měl trochu času před zápasy, ale víc jsem si ho prohlédl v létě během přípravného turnaj, na který dorazili i rodiče. Právě s nimi jsem si město prošel. Teď jsem se byl podívat „jen“ na hokej a musím říct, že na KHL i VHL, kterou Dynamo Petrohrad vede, byla parádní atmosféra.“

Viděl jste v akci hvězdy jako Pavel Dacjuk nebo Ilja Kovalčuk. Jaké to bylo?
„Vzpomněl jsem si, jak jsme s reprezentační sedmnáctkou byli na zápase NHL. Bylo to hodně podobné.“

Sice máte v názvu Peking, když se člověk podívá na web MHL, ale působíte v Rize, kde hraje také juniorský tým HC Riga. Vnímáte tyhle souboje jako derby?
„Máme sice halu na opačném konci města, ale vzájemné zápasy jsou vyhrocené. Jim se tolik nedaří, jsou v tabulce až za námi, takže nás vždycky chtějí porazit. Jejich motivaci ještě zvyšuje fakt, že jsme jako cizinci v jejich městě.“

Jak na vás vůbec Riga jako město působí?
„Myslím, že je srovnatelné s Prahou. Večer se občas jdeme projít, přes most dojdeme do centra, kde si sedneme.“

Už jste zmínil cestu z Mytišči do Petrohradu. Jak vůbec vypadá vaše doprava?
„Většinou to zatím bylo tak, že jsme z Rigy doletěli do Moskvy, a pak pokračovali po Rusku autobusem nebo vlakem. Třeba do Jaroslavle jsme jeli šest a půl hodiny autobusem. Uvidíme, jak bude vypadat cesta třeba do Chabarovsku.“

Máte na kontě pět gólů a osm asistencí v devětadvaceti startech. Jste se svými výkony spokojený?
„Zatím se mi nedaří, jak bych si představoval. Nějaké body mám, ale třeba jsem nedal ani jeden z pěti nájezdů, což mě mrzí, protože na tréninku je proměňuju. Poslední zápas s Rigou jsem se cítil dobře, chodil jsem i na přesilovky a udělal nějaké body. Zápas od zápasu je to lepší, ale pořád to není úplně ono.“

Dovedete najít důvod, proč to tak je?
„Možná hraje roli i nervozita, protože se na naši lajnu hodně spoléhalo a nám se zatím úplně nedařilo.“

Už jste si na Lotyšsko a Rusko zvykl? Jak se vám tam vlastně žije?
„Máme bílé klubové bundy, takže docela svítíme. Možná i proto se nás skoro všude ptají, za koho hrajeme. Zastavují nás lidé na ulici, ptají se taxikáři, když s nimi jedeme, a hodně se s námi baví holky. Já se občas zapojím, ale zatím spíš poslouchám.“

Jan Svoboda inkasoval zkraje základní části MHL tvrdý hit, ale díky mřížce nevynechal jediné utkání, přestože dostal zákaz si chránič obličeje povolit
(Foto: facebookový profil Kunlun RS Juniors)

Takže s ruštinou si ještě úplně netykáte?
„S trenéry i hráči mluvím směsicí ruštiny a češtiny. Většinou se domluvíme a rozumíme si, ale na běžný hovor moje ruština ještě asi není.“ (usmívá se)

Hrajete i během reprezentační přestávky. Stíháte vůbec být v kontaktu s nejbližšími?
„S taťkou si voláme každý den. Probíráme, jaký byl trénink nebo zápas. Rodiče už se byli podívat i v Rize a stihli oba zápasy a Almazem Čerepovec.“

Jak to bude s Vánoci? Koukal jsem, že hrajete 22. a 23. prosince v Ussurijsku a potom 25. a 27. prosince v Chabarovsku...
„Rodiče si mysleli, že by za mnou přijeli, ale to teď rozhodně není reálné. Domluvili jsme se, že na mě počkají a uděláme si rodinné Vánoce 28. prosince, až přiletím domů. Po Chabarovsku totiž letíme do Moskvy a odtud každý na pár dní domů, protože máme asi pět nebo šest dní volno. Hrajeme pak až 14. ledna. Na Štědrý den se holt asi jen podívám na Instagramu nebo Facebooku, jak doma všichni jí řízky a já se v Chabarovsku připravuju na zápas.“ (směje se)

TOP foto: facebookový profil Kunlun RS Juniors