Samueli, máte za sebou čtvrtfinálovou sérii proti Třebíči. Jaká byla?
„Byla hodně těžká, protože Třebíčští hrají nepříjemný hokej – hrají hodně do těla a nejsou moc techničtí. Snažili se nás vyprovokovat, protože věděli, že z přesilovky nám můžou dát gól.“

Tohle je styl, který týmu moc nesedí, takže se dalo čekat, že ho soupeři využijí, aby měli šanci uspět.
„Je to tak. Minulou sezónu takhle hráli Wolves, hodně dohrávali první lajnu, protože věděli, že umíme hrát jenom technický hokej a hra do těla nám nevoní. Týmy se to proti nám naučily takhle hrát a řekl bych, že měly i nějaké video a koukaly, jak hrajeme přesilovky a podobně.“

Je velká výhoda, že už jste to zažil v play-off předchozího ročníku?
„Oproti minulé sezóně už se tolik nenervuju, když mě dohrávají. Snažil jsem se, co nejvíc držet nervy na uzdě, abych tým netahal dolů fauly. A navíc jsem věděl, že faul naopak někdy přijde na mě a my budeme mít přesilovku, když mě budou pořád dohrávat.“

Pomohla vám v tomhle ohledu juniorka?
„Určitě, pomohla mi hodně, protože se v ní hraje více do těla, takže jsem si na to zvykl. I kluci mi pomohli – třeba na tréninku, když jsem řekl Honzovi Vostiňákovi, aby mě více dohrával a osekával. Chtěl jsem se na play-off připravit.“

Souhlasíte, že konečný stav série 3:1 na zápasy je spravedlivý vzhledem k urputnosti soupeře?
„Řekl bych, že ano. Je to play-off, nemohli jsme čekat, že vyhrajeme 3:0. Pro nás i dobře, protože bychom potom mohli být na hrušce a mysleli bychom si, že to jednoduše celé vyhrajeme. Je dobře, že jsme viděli, že i slabší tým proti nám může hrát a může nás porazit.“

Start prvního zápasu byl až moc snadný, ne?
„První zápas jsme na ně vletěli, protože jsme nevěděli, co od nich čekat. Já osobně jsem třeba proti nim vůbec nehrál, takže jsem se snažil hodně střílet. Věděli jsme, že to bude těžké, nakonec se to i zdramatizovalo. V závěru jsme se semkli, všichni dělali, co měli, a výhra přišla.“

Druhé utkání jste ztratili. Co za tím bylo?
„V prvním zápase jsme se hodně snažili, ale ten druhý jsme vypustili. Uspokojili jsme se. Pak už to bylo takové, že jsme se nechali vést na vítězné vlně. Nepřipouštěli jsme si, že nás mohou porazit, ale zjistili jsme, že nic nepůjde samo, musíme makat, držet při sobě a hlavně nedělat žádné blbosti.“

Jaké byly duely ve Velkém Meziříčí?
„Jak už jsem zmínil, podle mě na nás měli video, protože věděli, co hrajeme v přesilovkách a co budeme dělat. Bylo těžší se proti nim prosadit. Pak jim začali rozhodčí trochu pomáhat, ale to tak na Moravě bývá. Začali nás osekávat a dohrávat, takže to bylo těžké, ale semkli jsme se a padly nám tam dobré góly.“

Byla výhoda, že jste ani jednou neprohrávali?
„Jo, jo, bylo to dobré, ale důležitější bylo, že jsme zvládli celkově první zápas u nich, protože jsme vedli v sérii 2:1 a nebyli jsme pod tlakem. Stačilo nám tam vyhrát hlavně ten jeden, o ten druhý zase tak nešlo, ale chtěli jsme to samozřejmě ukončit, abychom si více odpočinuli.“

Co očekáváte v semifinále od Písku?
„Zase jsem proti nim nehrál, ale kluci mi říkali, že hrají podobný hokej jako Třebíč, takže nás budou dohrávat a snažit se vyprovokovat. Když se semkneme a budeme dělat, co máme, není tady žádný tým, který by nás mohl porazit. Jsme výborní hokejisti, máme super partu a trenéry, takže neprohrajeme, když budeme dělat, co máme.“

Zatím jste v play-off nejproduktivnějším hráčem týmu. Splňujete tím, co jste si na sebe naložil?
„Sám od sebe jsem to očekával a hlavně už chci ten postup opravdu udělat po minulé sezóně, kdy jsme to nezvládli. A řekl bych, že na mě spoléhá více lidí včetně trenéra. Chtěl bych postoupit i kvůli panu Petrovkovi, protože ten si to taky zaslouží za to, jak je tady dlouho.“