Historie

Chomutovský hokejový klub byl založen nedlouho po konci druhé světové války v roce 1945. Prvním předsedou oddílu byl Stanislav Vaisochr, sekretářem Milan Zábranský a pokladníkem Karel Duda. Kádr mužstva tvořili Šíma, Šebek, Pancner, Oplt, Žoček, ale třeba také již zmiňovaní Zábranský a Duda. Začátky nebyly nikterak jednoduché. Na nákup výstroje nebyly peníze, a tak se hrálo ve vypůjčených věcech od fotbalistů. Chomutovská veřejnost o vzniku nového sportu nejprve vůbec nevěděla. Nadšení a odhodlání hráčů i funkcionářů však bylo tak veliké, že počáteční nesnáze brzy překonali a vybudovali pevné základy chomutovského hokejového klubu. Mužstvo začalo velmi rychle nabírat na popularitě a věhlasu a v roce 1949 slavilo postup do oblastního přeboru, což tehdy představovalo jakýsi předstupeň nejvyšší soutěže. Ale to zdaleka nebyl konec…

Chomutovští hráči na vrcholných turnajích

Chomutovští odchovanci a dlouholetí hráči na draftu a v NHL

50. léta

V sezóně 1950/51 mužstvo Spojených oceláren Chomutov naprosto s přehledem vyhrálo oblastní přebor i následnou kvalifikaci a poprvé v historii si tak zajistilo postup do 1. ligy. Svůj první zápas mezi československou elitou si chomutovští hokejisté odbyli 4. listopadu 1951 proti pražskému Spartaku Sokolovo (dnešní Sparta Praha). Toto střetnutí patří mezi nejpamátnější v celé dosavadní historii klubu. Hrálo se před napěchovanými tribunami chomutovského stadionu. Hosté vedli po dvou třetinách 2:4, jenže Miroslav Klůc dvěma brankami vyrovnal a mladý Josef Seiler v poslední minutě zápasu rozhodl o vítězství Chomutova. Nakonec v premiérovém ročníku obsadil tým pěkné 6. místo. O rok později dosáhli „valcíři“ ještě o dvě příčky výš. Také v dalších letech projevovalo mužstvo stoupající tendenci. Sezóna 1954/55 znamenala 3. místo a první umístění na medailových příčkách. Velmi rozporuplné zážitky přinesl do historie oddílu rok 1956. V březnu doslova celé město slavilo umístění na 2. příčce, i když ligový titul utekl o pouhé tři body. V listopadu už ale na oslavy nikdo ani nepomyslel. 24. listopadu 1956 se totiž při návratu ze švýcarského turnaje zřítilo letadlo s druhou částí chomutovské výpravy na palubě. Pod troskami tenkrát zahynuli vedoucí výpravy Stanislav Vaisochr a Jan Výborný, brankář Miroslav Pašek a útočníci Zdeněk Nový a Ondřej Borovička.

Mužstva a umístění v nejvyšší soutěži

60.léta

V 60. letech už chomutovští hokejisté nepatřili mezi úplnou špičku první ligy, spíše se pohybovali kolem středu tabulky. Důvod byl velmi jednoduchý, mužstvo stárlo. Hráčům, kteří před deseti lety nejvyšší soutěž vybojovali, bylo už přes třicet let a dorostenci neměli zatím takovou výkonnost, aby je dokázali adekvátně nahradit. V důsledku toho skončily VTŽ Chomutov v sezóně 1963/64 na posledním místě a musely tak po třinácti letech opustit československou elitu. Poté se začalo budovat zcela nové mužstvo, které by do Chomutova 1. ligu vrátilo. V následujících dvou letech vždy Severočeši vyhráli svoji skupinu, ale v kvalifikaci se jim nedařilo. Až napotřetí se kýžený postup podařil, a tak v roce 1967 slavili hráči pod vedením trenéra Kamiše návrat do nejvyšší soutěže. Mužstvo se opíralo zejména o vynikajícího brankáře Mikoláše, obránce Jirků, Kořínka, Inemanna nebo útočníky Klímu, Hříbala, Růžičku, Voláka či exsparťana Vopičku. Jenže pocity radosti zanedlouho pominuly. Ukázalo se, že tým nemá na to, aby soutěž dlouhodobě udržel. V ročníku 1967/68 byl Chomutov jasným outsiderem, když ze 36 zápasů dokázal vyhrát pouze 3! A tak se nelze divit, že se v nejvyšší soutěži příliš neohřál.

Mužstva a umístění v nejvyšší soutěži

70. léta

Pět let trvalo chomutovským hokejistům, než dokázali znovu proniknout do 1. československé ligy. Tentokrát se o to zasloužilo mužstvo kolem vynikajícího brankáře Hoznourka, v obraně vynikali Innemann, Láf, Zeman nebo Chuchel a v útoku Kubát, Leška, Kostka, Branda či Hora. Historie se však opakovala. Chomutov se znovu pohyboval na chvostu tabulky, kde o „černého Petra“ bojoval především s Ostravou, Budějovicemi a Plzní. A právě důležitá utkání s těmito soupeři chomutovští prohrávali a s velkou bodovou ztrátou na posledním místě už několik kol před koncem soutěže věděli, že je sestup nemine. To bylo naposledy, co se v Chomutově hrála nejvyšší soutěž. I ve 2. lize začali „valcíři“ postupně upadat do průměru. Výjimkou byla pouze sezóna 1979/80, kdy mužstvo skončilo na druhém místě.

Mužstvo a umístění v nejvyšší soutěži

80. léta

Na začátku 80. let zaznamenal chomutovský hokej velké výkonnostní výkyvy. V ročníku 1981/82 obsadil tým VTŽ 11. místo, v sezóně následující skončil čtvrtý. Jako hrůzostrašná se potom ukázala sezóna 1983/1984. Na poslední sestupové místo spadl Chomutov sedm kol před koncem soutěže. V posledním kole se však mohl zachránit, kdyby v přímém souboji o černého sestupového Petra porazil Mladou Boleslav o pět gólů. Nestalo se tak a Chomutov na dlouhých 13 let setrval v 2. české národní lize. Tím začalo historicky nejtěžší období. Hrálo se téměř na amatérské úrovni, hráči měli stálé zaměstnání a hokej hráli až po práci. Postupem času začaly přibývat i ekonomické potíže.

90. léta

Na začátku 90. let měl přesto Chomutov několikrát na dosah postup. Klíčová byla sezóna 1993/94, kdy právě postup si většina sponzorů určila jako podmínku další spolupráce. Jenže vytyčený cíl se splnit nepodařilo. Tím se klub dostal do velkých finančních potíží. Důsledkem toho byla na zimním stadiónu odstavena teplá voda, mrazírny odmítly vyrábět led, nebyly peníze na výstroj hráčů apod. To se pochopitelně odrazilo i na výsledcích mužstva, které v následujících dvou letech obsadilo 9. respektive 6. místo. Vysvobození přinesl až rok 1997, kdy Chomutov koupil práva na 1. ligu od Ústí nad Labem. Hned v první sezóně po návratu do druhé nejvyšší soutěže skončil Klub ledního hokeje pátý, když potom nastřílel vůbec nejvíce branek v celé soutěži. Jako jediný celek překonal hranici dvou set vstřelených gólů. V ročníku 1999/2000 dokonce vyhrál základní část a v zavedeném play-off nakonec nestačil na Duklu Jihlava až v samotném finále.

Nové milénium

Chomutov se již pravidelně usadil na špici první ligy a v sezoně 2000/2001 nejen že opět vyhrál základní část, ale tentokrát zvládl i finále a v baráži o extraligu vyzval Karlovy Vary. V nervy drásající sérii se nakonec radovali hokejisté z lázeňského města, když uspěli celkově 4:2 na vítězné zápasy. Pro Chomutov to bylo prozatím poslední vítězství v základní části soutěže, avšak kýženou baráž o postup do nejvyšší soutěže si zahrál i o devět let později. Soupeřem byla Mladá Boleslav a chomutovské hokejisty porazila v sérii 4:1, když opanovala zejména dvojzápas pod vrcholky Krušných hor.

Návrat mezi tuzemskou elitu se tak opět musel odložit a ne o rok, ale o dva! Piráti totiž následující rok nestačili na ústecké Lvy a tak si na svou možnost bojovat o návrat do extraligy museli počkat až do sezóny 2011/2012, kdy nejprve porazili houževnatou Olomouc v semifinále play-off 4:3 na vítězné zápasy. Stejným poměrem přehráli i vítěze základní části Slovan Ústí nad Labem, když zlatým gólem rozhodl v prodloužení sedmého zápasu Jakub Grof. V baráži narazili Piráti na svého nejméně oblíbeného soka z Mladé Boleslavi. Krušnohorci byli po většinu série lepším mužstvem, avšak i tato série nabídla maximální počet utkání. Sedmé rozhodující se hrálo 26.4., a tento den se na dlouhou dobu vryje chomutovským fanouškům do paměti. Chomutovští totiž potřetí v sérii uspěli na ledě Mladé Boleslavi a do Chomutova tak po dlouhých osmatřiceti letech vrátili nejvyšší hokejovou soutěž! Historické okamžiky se udály i v mládežnických kategoriích. Chomutovští Piráti získali titul jak v NOEN extralize juniorů, tak i v ELIOD extralize mladšího dorostu.

Po dvou letech působení mezi tuzemskou elitou přišel na konci ročníku 2013/2014 pád zpět do první ligy po hororovém průběhu základní části. V té Piráti vytvořili nelichotivý rekord Tipsport extraligy, když prohráli 24 utkání v řadě. Vstup do baráže se sice povedl a osm bodů z devíti možných v úvodních třech kolech bylo velmi dobrým vkladem. Jenže pak se pirátská mašina poněkud zadrhla a už se nerozjela tak, aby se zachránila. Po několika týdnech nejistoty a čekání na vyjádření majitele klubu, zda bude pokračovat v podpoře chomutovského hokeje, napnulo vedení všechny síly k okamžitému návratu.

Mužstva a umístění v nejvyšší soutěži

Éra Vladimíra Růžičky

Do role poradce byl angažován reprezentační kouč Vladimír Růžička starší a tým začal šlapat jako hodinky. Výsledkem bylo jasné prvenství v základní části a se 119 body klubový rekord v první lize. Ve čtvrtfinále vyřadili Piráti 4:2 na zápasy ústecký Slovan a v semifinále Jihlavu 4:1, což znamenalo postup do baráže. V té svěřenci Břetislava Kopřivy s Alešem Totterem dlouho nemohli doma vyhrát za plný počet bodů, ale dařilo se jim venku. V předposledním kole tak stačilo v tehdejší SD ARÉNĚ porazit jakýmkoliv způsobem Slavii Praha a cíl by byl splněn. Gól Martina Rýgla v prodloužení rozpoutal obrovskou severočeskou radost a „sešívaný“ smutek. V létě 2015 pak přišel na střídačku rovnou od národního týmu Vladimír Růžička starší, jenž podepsal s klubem desetiletou smlouvu. Stejně jako při návratu po 38 letech na jaře 2012 i tentokrát dobyli junioři titul, který obhájili z předchozího roku. Potřetí od roku 2012 tak opanovali nejvyšší soutěž v nejstarší mládežnické kategorii. Mladší dorost navíc přidal bronz.

2015/2016

První extraligová sezóna po vedením Vladimíra Růžičky staršího se proměnila v milník novodobé historie chomutovského hokeje. Mužstvo kolem Romana Červenky a kapitána Michala Vondrky s předstihem splnilo cíl, aby se vyhnulo baráži, neboť mělo jistou pozici v nejlepší desítce nejvyšší soutěže a tím pádem premiérovou účast v extraligovém play-off. Roman Červenka navíc jako první hráč oblékající chomutovský dres vyhrál kanadské bodování základní části. V předkole play-off přešel tým přes Kometu Brno, ve čtvrtfinále odehrál tři vyrovnané partie se suverénem dlouhodobé části z Liberce, který nakonec zvítězil 4:0 na zápasy. Jan Rutta si připsal premiérové reprezentační starty a bojoval v přípravě před MS o účast na vrcholném turnaji sezóny národního týmu. Ofenzivně laděný obránce se v národním dresu trefil poprvé 6. 4. 2016 v Ústí nad Labem proti Německu a navázal tak na Josefa Seilera, jenž se 19. 10. 1956 trefil jako poslední hráč se smlouvou v Chomutově. Atmosféru reprezentačního srazu zažil také David Kämpf, jehož Vladimír Vůjtek st. pozval na prázdninový kemp pro mladé hráče v Jihlavě. V ročníku 2015/20106 se znovu dařilo i mládeži. Mladší dorost i junioři zůstali jen těsně za branami turnajů o mistra, starší dorost podlehl až ve finále play-off Kometě Brno a sedmá třídy poprvé v historii vyhrála nadstavbovou skupinu své soutěže.

2016/2017

Kdo se domníval, že úspěšnou sezónu nelze vylepšit, hodně se mýlil. Mužstvo sice ztratilo Romana Červenku, který byl na galavečeru Tipsport extraligy vyhlášen nejlepším hráčem sezóny, jenže kádr se povedlo vhodně doplnit. Spousta hráčů navíc zažila výjimečný rok. Jedním příkladem za všechny budiž Michal Poletín. V Plzni nastřílel čtyři góly za celý hokejový rok, po příchodu do Chomutova jich stihl 19 jen v základní části. V té mužstvo do poslední chvíle bojovalo o přímý postup do čtvrtfinále. To sice nevyšlo, ale Piráti si ho nakonec stejně zahráli a navíc úspěšně. Jenže ještě předtím si museli projít očistcem. Předkolo s Mladou Boleslaví začalo pod vrcholky Krušných hor dvěma vysokými porážkami Pirátů. Skóre 2:13 a chyby v defenzivě nevěstily postup. Jenže tým zabral a téměř ztracenou sérii otočil. Hráči se tak dostali do laufu, který odnesl ve čtvrtfinále po základní části druhý Třinec. Parta kolem kapitána Vondrky dvakrát vyhrála na ledě Ocelářů a skvěle rozehranou partii v nejvíce nastavované sérii extraligové historie už nepustila. Dvě domácí semifinálové výhry nad Libercem sledoval vyprodaný stadion, který byl v play-off zaplněn do posledního místečka celkem šestkrát. Leč Bílí Tygři byli v play-off podruhé za sebou nad síly pirátských bojovníků, takže finále se v Chomutově nehrálo. Krásný byl pohled na statistiky vyřazovacích bojů. Kapitán Michal Vondrka vyhlášený nejlepším hráčem soutěže opanoval s deseti góly pořadí střelců, Ivan Huml vyhrál díky 16 bodům (5+11) produktivitu. Na světový šampionát se v květnu podívali hned tři hráči úspěšného souboru. Jan Rutta dokonce v barvách české reprezentace skóroval, Dávid Skokan si ve slovenském dresu připsal asistenci. Třetím do party pak byl brankář Ján Laco.

2017/2018

Před sezónou 2017/2018 opustili tým mimo jiné obránce Jan Rutta a David Kämpf, kteří zamířili do slavné NHL, když oba podepsali smlouvu v Chicagu. Znovu oslabené mužstvo však stejně jako o rok dříve předvedlo v úvodu základní části šňůru výher, která se tentokrát zastavila o kolo dříve na pěti vítězstvích. Poprvé pod trenérským vedením Vladimíra Růžičky však přišla také krize a delší období bez výhry. To znamenalo sešup z prvního místa až na pomezí účasti v předkole play-off. O šanci na postup přišli Piráti až v předposledním kole, v němž padli na ledě Zlína. Ve skupině o umístění se mužstvo i přes dílčí problémy vyhnulo s předstihem pádu až do baráže. Sezónu kromě jiného okořenila také účast chomutovských hráčů na olympijském turnaje, kde se místní hráči představili po 62 letech. Do jihokorejského Pchjongčchangu odletěli Michal Vondrka s českým národním týmem a Juraj Valach se slovenskou reprezentací.

2018/2019

Letní přestávka 2018 znamenala po třech letech změnu kapitána. Michal Vondrka odešel do Mladé Boleslavi a novým kapitánem se stal Marek Tomica. Mužstvo vstoupilo do sezóny osmi porážkami bez bodového zisku, což do značné míry nastavilo směr celého ročníku. Piráti se celou dobu pohybovali u dna tabulky, takže ve druhé polovině základní části a skupině o umístění bojovali především o vyhnutí se baráži. Přestože bodové dotažení ke karlovarské Energii bylo několikrát blízko, vzájemné zápasy se Západočechy se urvat nepodařilo, a tak mužstvo muselo bojovat o udržení extraligy v prolínací soutěži. Týden před jejím startem ulehla drtivá většina základního kádru se salmonelózou. Přestože se hráči dali před vypuknutím baráže jakž takž dohromady a z prvních dvou klání vydolovali čtyři body, po desátém z dvanácti kol bylo jasno o sestupu do Chance ligy.

Éra poté, co klub opustila, rodina Veverkových

2019/2020

Po sestupu nezůstal v klubu téměř kámen na kameni. Do nového ročníku vyjelo zcela odlišné mužstvo s novým hlavním trenérem. V této pozici nahradil Vladimíra Růžičku, jenž se s vedením dohodl na předčasném ukončení smlouvy, Martin Štrba, ale ročník nakonec dokončil Miroslav Buchal. Ještě před startem červencové společné přípravy týmu se dlouho řešila nová vlastnická struktura. Jednání vyústila v podpis memoranda, jehož součástí bylo sedm místních podnikatelů, kteří se dohodli, jak pomohou restartu klubu. V jednu chvíli okupovali Piráti druhé místo, ovšem základní část zakončil čtvrtí. Vytouženého play-off, v němž chtěli bojovat o návrat do nejvyšší soutěže však zhatila pandemie koronaviru, která na dlouhé měsíce ochromila veškerý sport nejen v České republice, tudíž čtvrtfinále s Havířovem nebylo vůbec rozehráno. Už v lednu 2020 podaly dvě firmy návrh na insolvenci akciové společnosti, což se nakonec ukázalo jako smrtící pro chomutovský seniorský hokej.

2020/2021

Následující letní pauza se totiž opět nesla v duchu nejistoty, neboť akciovou společnost se nepodařilo zachránit. Veškerý hokej se přesunul pod zapsaný spolek, do jehož vedení bylo zvoleno pět nových lidí. Ti do poslední chvíle pracovali na záchraně Chance ligy v Chomutově, ovšem dohodu zejména s hráči, jimž se dlužilo přes deset milionů korun, se najít nepodařilo, takže dospělý hokej spadl do krajské ligy. Cíl, jímž se stal okamžitý postup do druhé ligy, měla splnit parta místních odchovanců nebo dlouholetých mládežníků, která se dala dohromady pod vedením hlavního kouče Petra Martínka. Mužstvo však stihlo odehrát jen dva mistrovské zápasy, než soutěže předčasně ukončilo místy nekontrolovatelné šíření onemocnění COVID-19. Tento ročník se tak zapsal do klubové historie jako nejkratší, v němž byl seniorský tým přihlášen do soutěže na jakékoliv úrovni. Zároveň začalo období, kdy áčko vyjíždělo k zápasům v červenočerné kombinaci dresů.

2021/2022

Přestože sezónu opět poznamenalo šíření nemoci COVID-19, tentokrát už ji koronavirus neukončil, ale „jen“ na určitou dobu omezil kapacitu návštěvnosti. Ta byla v Chomutově na krajskou ligu vyšší než v řadě měst o dvě soutěže výš, tedy ve druhé nejvyšší soutěži Chance lize. Mužstvo posílené o další chomutovské odchovance projelo základní částí i play-off bez zaváhání, byť v některých případech bylo blízko ztrátě bodů. Například domácí výhru s Roudnicí nad Labem zachraňovalo po vyrovnání soupeře až v závěrečné minutě. Následovala kvalifikace o druhou ligu, do níž vstoupila družina kouče Petra Martínka domácím vítězství nad Mělníkem, které sledovalo přes 2500 diváků. Hvězda Praha doma hodně kousala, ovšem kýžená výhra se slavila i díky vlastnímu gólu vítěze pražského přeboru. Odveta na ledě Junioru zpečetila chomutovskou jízdu do celostátní soutěže, takže první a jediná prohra v posledním střetnutí doma s Hvězdou už byla jen malou kaňkou na téměř stoprocentní sezóně. Klub během ní vstoupil do světa esportu, založil Nadační fond Pirátské srdce a uspořádal také první ročník Memoriálu Ondřeje Buchtely.

2022/2023

Po postupu do druhé ligy se kádr z části obměnil a vrátilo se několik hráčů, kteří prošli zdejší mládeží. Nejvýraznějšími posilami se stala hokejová dvojčata Viktor Hübl, jenž byl zvolen novým kapitánem, a František Lukeš. Tým převzal Kamil Koláček, dosavadní hlavní kouč Petr Martínek zůstal asistentem. Po dobrém rozjezdu přišlo na přelomu října a listopadu hlušší období zejména na venkovních kluzištích, které vyvrcholilo odchodem čtyř hráčů. Mužstvo si postupně sedlo, bez problémů uhájilo pozici v lepší nadstavbě a v ní udrželo druhé místo za suverénními Letňany. Stříbrná příčka znamenala přímý postup do osmifinále, v němž Piráti vyhráli 3:1 na zápasy s Mosteckými Lvy. Ve čtvrtfinále druhé ligy s Příbramí se Chomutovští po drtivém vítězství 14:1 v úvodním duelu ocitli na hraně vyřazení, neboť za stavu 1:2 na zápasy cestovali na led Baníku. Tam ve třetím dějství zaúřadoval Stanislav Vrhel, který dvěma trefami převrátil skóre na stranu Severočechů, kteří doma stvrdili postup. V semifinále čekal velký favorit ze Znojma, který začínal sérii na tři výhry doma. Piráti v prvním souboji vedli po dvou třetinách 3:1, ale nakonec se ani neprodlužovalo, protože Orli rozhodli vteřinu před koncem normální hrací doby. Jihomoravané sice vyhráli 3:0 na zápasy, ale po postupu do Chance ligy sami mluvili o tom, že nejvíc je prověřili právě Chomutovští.

Mužstva, která v Chomutově hrála nejvyšší soutěž