Otto Cimrman začínal s hokejem v rodném Jimlíně na Lounsku. Do Chomutova přišel v roce 1950 a hned se zařadil mezi opory. V prvním útoku po boku bratrů Miroslava a Josefa Klůcových strávil šest sezón, chomutovský dres však oblékal až do roku 1963. Za tu dobu nasázel soupeřům 446 gólů, což ho řadí na třetí místo historického pořadí klubových střelců. Vrcholem ligové kariéry se staly bronzová medaile v roce 1955 a stříbro o rok později. Na mezinárodní úrovni se zařadil mezi chomutovské olympioniky, neboť v roce 1956 reprezentoval Československo v italské Cortině D’Ampezzo, kde nastoupil v základní skupině proti Polsku a ve finálové části zasáhl do soubojů s tehdejším Sovětským svazem a s Německem. Pod olympijskými kruhy zaznamenal dvě asistence.
Jiří Hříbal byl odchovancem chomutovského klubu. Ke svému prvnímu startu v mužstvu dospělých nastoupil 21. ledna 1956 proti Slovanu Bratislava a hned se uvedl dvěma góly. Svůj mateřský oddíl za celou svoji aktivní kariéru nikdy neopustil. Během dvanácti sezon odehrál necelých 400 zápasů a nastřílel 219 gólů. Byl několikanásobným československým reprezentantem. Po roce 1967 ještě pár let hrál za chomutovské B mužstvo a Sokolov a pak definitivně pověsil brusle na hřebík.
Jeden z nejlepších a nejspolehlivějších obránců, kteří kdy v Chomutově nastoupili. Hokej se naučil hrát v Tatře Smíchov. Když mu bylo 19 let, odešel na sever Čech. Během vojny hrál v Rudé hvězdě Brno, s níž získal tři tituly mistra republiky. Poté se vrátil zpět do Chomutova, kterému zůstal věrný až dodnes. Po skončení aktivní kariéry se stal trenérem a věnoval se především mládeži. V chomutovském dresu odehrál více než 250 zápasů. V klubu působí i v současné době ve funkci metodika oddílu.
S hokejem začínal v sousedním Jirkově, odkud přišel v roce 1948 do tehdejšího Sokola Chomutov. V letech 1950 – 1952 byl na vojně a nemohl proto být u prvního postupu Chomutova do nejvyšší soutěže. Po svém návratu se však podílel na vybojování druhého místa v 1. lize a vysloužil si také nominaci do národního týmu. Nejvyšší soutěž hrál v chomutovském dresu nepřetržitě až do roku 1961. Definitivně poslední zápas odehrál 24. 2. 1963 na turnaji v Rumunsku. Celkem v Chomutově nastoupil ke 494 zápasům a nastřílel vynikajících 360 branek. Po skončení kariéry se také vydal na trenérskou dráhu. Zemřel 24. července 2004 na následky těžké choroby.
Další ze slavné řady chomutovských odchovanců. Už v ranném věku oblékal dres juniorské reprezentace. V sestavě Chomutova si poprvé zahrál 1. ligu už v neuvěřitelných 16ti letech. Patřil mezi typické koncové hráče s vrozeným darem střílet góly. Celou svoji kariéru zasvětil zdejšímu klubu, odehrál zde plných patnáct sezón v letech 1954 – 1969. Není proto divu, že dodnes drží rekord v počtu odehraných utkání. Má jich na svém kontě více než 600 a nastřílel bezmála 366 branek. Je otcem bývalého útočníka Litvínova Petra Klímy.
Zřejmě největší osobnost celé dosavadní historie klubu. Miroslav Klůc přišel do Chomutova v roce 1946 z Nesuchyně. Byl vůdčí osobností mužstva, pravidelně střílel přes sto gólů za sezonu. V ročníku 1949/50 jich dal dokonce 226! Čtyřikrát se stal nejlepším střelcem nejvyšší soutěže. Překvapivě dlouho však čekal na pozvánku na velkou reprezentační akci. Až v roce 1953 byl nominován na MS ve Švýcarsku a o tři roky později i na OH v Cortině, ale úspěchu se nedočkal. Na sklonku své kariéry přestoupil do Litvínova. Po čtyřech letech se však jako trenér na chomutovskou lavičku vrátil. Celkem v dresu „valcířů“ odehrál 473 utkání v nichž vsítil fenomenálních 1194 branek!
Petr Leška je hráčem té „druhé“ slavné generace, která se na přelomu 60. a 70. let snažila ze všech sil udržet Chomutov v nejvyšší soutěži. Sezóna 1969/70 byla pro zdejšího odchovance první kompletní mezi dospělými a rozhodně se neztratil. Poté si odskočil do Litvínova, aby se za rok vrátil a pomohl chomutovskému mužstvu naposledy vybojovat účast mezi elitou. Po sestupu v roce 1974 se vrátil zpět do Litvínova. Je otcem zlínského útočníka Petra Lešky ml.
S hokejem začal v Tělovýchovné jednotě Dobříš. Ve dvaadvaceti letech nastoupil na vojenskou službu do Chomutova, kde už zůstal. Během šesti sezon stihl za mužstvo na úpatí Krušných hor odehrát přes 170 utkání a vsítil necelých 30 branek. Jeho syn, Daniel Mašek, je již několik let vedoucím ČEZ stadionu v Chomutově.
Začínal v brance Pracovních záloh Ostrava, odkud to měl pouze kousek do prvoligových VTŽ Vítkovice. Podával obdivuhodné výkony a pozvánka do národního týmu na sebe nenechala dlouho čekat. V roce 1961 vychytal Čechoslovákům stříbrné medaile na mistrovství světa v Ženevě, ve stejném roce byl vyhlášen nejlepším sportovcem republiky. O dva roky později ve Stockholmu získal bronz, ovšem to byl jeho šampionát poslední, byť teprve druhý. Ve Vítkovicích měl osobní problémy s některými hráči a v roce 1965 odešel do Chomutova, kterému mimo jiné pomohl s návratem do nejvyšší soutěže. Strávil zde tři sezony, aby se následně znovu vrátil do Vítkovic. Na severu Čech odchytal 87 zápasů.
S hokejem začínal v Chomutově, za který poprvé nastoupil 26. září 1958 proti Tatranu Opava. Ve dvaceti letech narukoval do jihlavské Dukly, aby se po dvou letech znovu vrátil na sever Čech a dalších 12 let oblékal dres „valcířů“. Hrál také reprezentačně za “B“ mužstvo Československa. Za Chomutov nastoupil k více než čtyřem stům zápasů a nastřílel 243 gólů. Byl kapitánem mužstva při posledním působení v nejvyšší soutěži v sezoně 1973/74. Po sestupu v roce 1974 odešel a zbytek kariéry strávil v Lounech.
Zřejmě jeden z nejoddanějších hráčů v celé chomutovské historii. K prvnímu zápasu mezi dospělými nastoupil zdejší odchovanec v 29. ledna 1950, když ještě ani nebyl plnoletý. Už v sezoně následující byl třetím nejlepším střelcem týmu. Z Chomutova ho vytrhla pouze dvouletá vojenská služba v pražském mužstvu ATK. Ihned po jejím skončení se ale vrátil a už zdejší hokej neopustil. Byl také členem reprezentačního mužstva Československa. Aktivní činnosti zanechal v průběhu sezony 1966/67, ve svých 34 letech. Celkem v chomutovském dresu působil 16 sezón, během kterých odehrál 542 utkání a vstřelil přes 421 branek. Zemřel 8. prosince 2004 ve věku 72 let.
Brankář, který si svými výkony získal věhlas nejen v Československu, ale i v zahraničí. S hokejem začínal v Lounech, avšak rámec tohoto města velmi rychle přerostl. Po působení v Karlových Varech přišel v roce 1954 do Chomutova. Zde chytal 11 sezón a zažil zde nejlepší léta své kariéry. Celkem za severočeské mužstvo nastoupil bezmála ke 400 zápasů, dalších 55 startů si připsal v reprezentaci. Byl vyhlášen nejlepším brankářem mistrovství světa v roce 1957 v Moskvě. Později vedl každoroční soustředění nejlepších československých brankářů, z pověření ČSTV byl také posílán do zahraničí, kde předával své bohaté zkušenosti.
Je odchovancem místního klubu. Za A mužstvo začal hrát v roce 1958 a strávil zde celou svojí hokejovou kariéru. Nepostradatelný byl zejména díky svému přehledu ve hře. Podával jedny z nejvyrovnanějších výkonů. V dobách, kdy se mužstvo potácelo na chvostu 1. ligy dokázal svými brankami rozhodovat důležitá utkání. Odehrál celkem za chomutovský tým přes 500 zápasů a vsítil přesně 200 gólů. I po skončení aktivní kariéry se dál pohyboval ve zdejších hokejových kruzích. Dlouhé roky byl trenérem mládeže. V 80. a 90. letech stál na lavičce “A“ mužstva ve druhé lize. Poté vykonával funkci sekretáře oddílu.
V roce 1945 stál u zrodu chomutovského hokeje a odstartoval jeho slavnou dráhu. Byl prvním předsedou klubu. Jeho obětavou práci v klubu přetnula tragická událost. V roce 1956 byl na palubě letadla, ve kterém se vracela druhá část chomutovského mužstva z turnaje ve Švýcarsku. Stroj se chvíli po startu zřítil. Všichni cestující, včetně posádky, zahynuli pod jeho troskami. Na jeho počest se každoročně hraje Memoriál Stanislava Vaisochra, což je nejvýznamnější turnaj mládeže v Chomutově. První ročník se hrál už v roce 1962!
Byl dlouholetým a zkušeným pracovníkem, který obětoval chomutovskému hokeji spoustu roků svého života. Byl předsedou oddílu v dobách jeho největší slávy, na přelomu 40. a 50. let. Později vykonával například funkci vedoucího družstva.
Nejprve od roku 1946 vykonával funkci sekretáře klubu, ale proslavila ho jiná činnost. Úctyhodných 31 let byl totiž vedoucím chomutovského zimního stadionu! V klubu pracoval až do roku 1980.
Byl jedním z prvních činovníků klubu. Ve 40. letech vykonával funkci pokladníka klubu, což je obdoba dnešního hospodáře či účetního.
V 50. letech byl místopředsedou chomutovského klubu.
