Honzo, jaké jsou teď vaše pocity?
„Já absolutně nevím, co mám říkat, protože to byl můj zatím životní zápas, který jsem hrál. Měl naprosto všechno. Když jsme vedli 3:1, už jsem se viděl někde jinde, někde v autobuse jak slavíme. Najednou to bylo 3:3. Musím se přiznat, že jsem se trochu složil, ale kluci mi pomohli. Těžko se mi hledají slova. Byla to naprostá paráda.“

Je skvělé, že jste se vyhnuli déjà vu z play-off minulého roku, že?
„Určitě. Minulý rok jsme tady hráli v semifinále, ve kterém já už jsem bohužel nehrál, protože jsem měl zlomenou ruku, a nemohl jsem klukům pomoci. Jsem rád, že tentokrát se nám to povedlo a jdeme do semifinále.“

Pojďme trochu po stopách pátého zápasu: Co stálo za skvělým začátkem?
„Když jsme doma srovnali sérii z 0:2, měli jsme psychickou výhodu na své straně. Byli jsme na koni a od toho se odvíjel začátek, byl skvělý. Dali jsme dva góly.“

V jednapadesáté minutě jste dával na 3:1 a okamžik si opravdu užil. Byl pro vás zásah speciální?
„Gól jsem měl asi od dědy. Byla to strašná euforie, protože já osobně už jsem si myslel, že je konečná a už to nějak doklepeme. Někteří kluci naštěstí ještě nebyli v autobuse a trošku mě vrátili do zápasu. Musím si na to dát v dalších zápasech pozor.“

Valaši nakonec srovnali…
„Za stavu 3:2 pro nás tam byl nějaký faul, který bych řekl, že rozhodčí úplně nemusel písknout. Nějak tam v souboji vyletěl loket, ale je to play-off, dvě minuty do konce to bylo hodně přísné. V přesilovce jim to tam prostě propadlo.“

Měl jste být pátý exekutor nájezdu, ale nakonec na vás nedošlo. Byl jste vzhledem k psychice hodně rád?
„Byl. Spadl mi kámen ze srdce, že nepojedu, i když jsem si věřil. Byl jsem rád, že jsme to ukončili dřív, než jsem jel.“

Psychika bývá takhle v závěrech mnohdy i důležitější než nějaký fyzický fond. Budete na ní chtít více pracovat?
„Určitě, určitě, ale byl jsem psychicky úplně mimo, protože jsem měl smutnou událost v rodině. Určitě na tom ale budu chtít zapracovat a zlepšit hlavu.“

Co byste řekl po sérii na konto soupeře?
„Naprosto jednoznačné je, že série byla nesmírně vyrovnaná. My jsme mohli vyhrát úvodní dva zápasy Na Lapači, kde se přiklonilo štěstí k domácím, tak u nás doma jsme měli štěstí my. Vsetín je bojovný a týmový. Kluci makali, jak mohli, je to skvělý tým. Patří jim respekt. Jen nechápu, proč si s námi nešli trenéři podat ruce, není to moc sportovní.“

Jak se těšíte v semifinále na Rytíře?
„No, to taky bude oříšek, ale věřím, že po téhle sérii na ně máme, protože jsme to ukázali už v posledním vzájemném zápase základní části, když jsme je porazili ve školním utkání. Dá se s nimi hrát a my si určitě věříme.“

Takový obrat v sérii s vyvrcholením v nájezdech vám hodně pomůže.
„Přesně tak. Psychiku máme vysoko, ale víme, že nás nečeká nic lehkého. Každopádně si budeme stoprocentně věřit. Věřím, že to David Štěrba v bráně znovu skvěle zavře. My se semkneme jako jeden člověk a budeme makat, abychom uspěli. Věřím, že tahle parta kluků na to opravdu má.“

Jak bude těžké začít u nich?
„Není to taková dálka jako do Vsetína, takže cesta je určitě lepší. O to lépe se nám bude připravovat na zápas, nebudeme mít ztuhlé nohy z autobusu. “

Jak jste si užili cestu domů?
„Cesta byla dlouhá, do půlnoci oslava a nějaké pivko, ale pak už je nový den. Budeme se připravovat na dalšího soupeře.“