Co naplňovalo vaše dny bezprostředně po vypadnutí v semifinále?
„Musím se přiznat, že mě to tentokrát docela sebralo a byl jsem po play-off hodně vyšťavený. Z pracovního hlediska jsem se snažil úplně vypnout a ve finále vůbec nemyslet na hokej. Osobní život mi určitě naplňovala rodina. Konečně jsem měl čas na rodinu, na manželku a dcerku, která mi vždy vykouzlí úsměv na tváři. Opět jsem se stal manželem a tátou. (usmívá se) Na konci sezóny jsem to totiž zanedbával a myšlenkami byl furt jen na zimáku.“

Byl to zatím nejnáročnější ročník v roli trenéra?
„Určitě ano. Jak už bylo několikrát zmíněno, náš začátek sezóny nebyl úplně ideální – někdy ke konci října jsme se nacházeli na předposledním místě tabulky. Na druhou stranu musím říct, že i v první polovině základní části samotná hra často nevypadala vůbec špatně. Odehráli jsme spoustu dobrých zápasů, ale výsledky prostě nepřicházely. Na základě toho jsme museli udělat několik těžkých rozhodnutí a vydat se trochu jiným směrem. Celý ten proces nás stál hodně času a energie.“

Řekl byste s odstupem času, že bylo semifinále maximum, nebo mělo mužstvo na víc?
„Když se zpětně podíváme na první kolo se Vsetínem, bylo všem jasné, že nás čeká opravdu těžký soupeř. My jsme s nimi odehráli pět náročných zápasů, ale troufnu si říct, že ve čtyřech z nich jsme byli lepším týmem. A už jen to, že jsme otočili sérii, ve které jsme prohrávali 0:2, a nakonec postoupili dál, ukázalo sílu našeho mužstva. V semifinále jsme věděli, že nás čeká ještě o něco těžší soupeř, ale přesto jsme s Kladnem odehráli extrémně vyrovnaná utkání, v nichž rozhodovaly skutečně jen maličkosti. Myslím si, že ve chvíli, kdy jsme za stavu 1:1 sérii přiváželi do Chomutova, už bylo všem jasné, že série bude úplně otevřená – 50 na 50 – a že o tom, kdo se nakonec podívá do finále, rozhodnou detaily.“

Skončila sezóna nakonec úspěšně?
„Tohle je samozřejmě částečně otázka i na vedení klubu, ale za nás trenéry můžu říct, že sezónu bereme určitě jako povedenou. Tým během sezóny udělal obrovský progres, a to je něco, čeho si opravdu vážíme.“

Co kolikrát řešený týmový duch?
„Věřím, že to pro každého byla velká zkušenost – jak pro starší dorazové hráče, kteří měli být lídry týmu, tak i pro mladší kluky. Jsem přesvědčený, že si každý něco odnesl a že je to všechny posune dál v hokejové kariéře.“

Pojďme shrnout sérii proti Rytířům…
„Jak už jsem zmínil, série byla extrémně vyrovnaná. V každém zápase rozhodovaly detaily – dá se říct, že tým, který prohrál, udělal o jednu chybu víc než ten druhý. Samozřejmě nás trochu mrzí dvě prodloužení. V prvním jsme udělali zbytečné vyloučení, které Kladno potrestalo. A ve druhém… tam ani nemůžu říct, že bychom udělali nějakou zásadní chybu, ale Kladno to zkrátka opět zvládlo lépe. A právě tyhle dva momenty podle mě rozhodly celou sérii. Co se týče psychické stránky, myslím si, že jsme na tom byli dobře. Bylo jasně dané, kdo je v sérii favorit – a my jsme byli ti, kteří toho favorita pořádně potrápili. A co chybělo? Jak už jsem říkal – my jsme byli ti, kdo udělali právě o tu jednu chybu víc, právě proto postoupilo Kladno.“

Jak moc emotivní pro vás byla postupová výhra ve Vsetíně?
„Šlo o rozhodující utkání, které se dostalo až do prodloužení a nakonec až do samostatných nájezdů. Pro mě jako pro trenéra bylo obrovsky emotivní a náročné. Je to přesně ten typ utkání, které – pokud se povede – vás neskutečně vystřelí nahoru. Euforie je potom obrovská. A o to sladší to bylo, že se nám nakonec povedlo postoupit.“

Jak moc čtvrtfinále ovlivnil příchod hráčů z áčka?
„Bylo nám jasné, že s příchodem kluků bude tým ještě silnější. Kluci byli velkým přínosem nejen na ledě, ale i v kabině. Jejich příchod měl okamžitý vliv na některé aspekty naší hry – například přesilové hry byly výrazně efektivnější.“

Vyzkoušet si seniorský hokej mělo možnost více hráčů kádru. Jak moc je taková zkušenost posunula?
„Jednalo se o hráče overage nebo několik hráčů ročníku 2005, kteří dostali příležitost zahrát si v Kadani. Myslím si, že přechod do dospělého hokeje pro ně rozhodně není jednoduchý. I proto jsem sám zvědavý, jak se s tím v budoucnu poperou. Za mě se nejlépe adaptoval Honza Vostiňák, který ukázal, že má potenciál se v dospělém hokeji prosadit. Každopádně budu jejich další kroky v kariéře pečlivě sledovat.“

Je někdo, kdo vás v sezóně nějak překvapil?
„Asi jako každý trenér úplně nemám potřebu v rozhovorech jednotlivce vyzdvihovat. Po sezóně jsme měli s hráči individuální pohovory, při kterých jsme se právě na tohle téma bavili, takže každý z nich dostal konkrétní zpětnou vazbu.“

Jaká byla spolupráce s Viktorem Hüblem? Vypíchl byste nějaký jeho poznatek?
„Spolupráce s Viktorem byla skvělá a velmi si jí vážím. Mít po boku takového člověka mě jako trenéra samozřejmě posouvá, jak po lidské tak i hokejové stránce. V tréninku měl na starost přesilové hry. Během zápasů pak po každé třetině přicházel do kanceláře s postřehy z tribuny. Tento pohled byl pro naši práci velmi cenný a pomáhal nám reagovat na vývoj utkání.“

Co říkáte na postup Poruby?
„Musím říct, že jsem byl překvapený. Osobně jsem favorizoval Kladno, ale nakonec to dopadlo jinak. Série byla nesmírně vyrovnaná a sledoval jsem ji alespoň po očku – byla to skutečná bitva až do sedmého zápasu. Tohle je prostě hokej. Tímto bych chtěl pogratulovat Porubě a popřát jí hodně štěstí v nadcházející extraligové sezóně.“