Jaroslave, co vás vede právě do Chomutova? Rodina?

„Určitě i rodina. Už po minulé sezóně jsem přemýšlel, jestli budu pokračovat v zahraničí nebo na Slovensku. Manželka je z Čech (z Kadaně – pozn. red.), takže si trošku tajně přála, abychom se vrátili blíž k jejímu domovu. Nakonec to vyšlo tak, že je to až takhle blízko. Zkusil jsem tedy nějaké nabídky z České republiky a domluva s Chomutovem byla velmi rychlá. Shodli jsme se na podmínkách, takže jsem se už nijak nerozmýšlel. Jsou tu vysoké ambice, výborný trenér a vedení dělá vše pro to, aby se do extraligy postoupilo. Takže všechny tyto věci rozhodly.“

Nelákalo vás jít rovnou do české extraligy?

„Lákalo, ale nabídky co byly, tak nesplňovaly mé představy. Podmínky jsem mohl mít lepší i na Slovensku, takže proto nevyšla česká extraliga. Čeští trenéři mě asi moc nesledovali, když jsem hrál většinou na Slovensku a jeden a půl měsíce ve Švédku, takže i to přispělo k dohodě s Chomutovem.“

Týmu se ujalo duo Sýkora-Votruba. Co říkáte na angažování takto zvučných jmen?

„Byl jsem překvapený, když jsem zjistil, že zde má trénovat pan Sýkora. Oba mají za sebou mnoho zkušeností. Naposledy trénovali ruský Petrohrad, takže je vidět, že vedení to zde myslí vážně! I jejich jména jsou jedním z důvodů, proč jsem tady.“

Jaký je váš nejoblíbenější post a jaká hra vás zdobí?

„Nejoblíbenější post (směje se). Já hraji tam, kam mě trenér zařadí. Na Slovensku se hraje trošku jiný systém. Hrál jsem například levé bránící křídlo, bránícího centra, ale také i útočného centra. Nemám s tím nejmenší problém. Trenér semnou již nějaké záměry určitě má, takže uvidíme, až se půjde na led. Svou hru bych specifikoval tak, že se na ledě snažím odvést co nejvíce práce, bojovat pro tým a dát nějaký gól (směje se).“

Vaší manželkou je Eva Černá. Nedává vám její otec Robert Černý nějaké rady?

„Ne nedává. O hokeji spolu mluvíme, ale pouze ve všeobecném měřítku. Jinak už je to Eva Jabrocká (směje se).“

Zjistili jsme, že máte v Chomutově ve starším dorostu příbuzného…

„Ano, je to manželky bratr. Když se mě zeptá, tak se mu snažím poradit, ale je to šikovný kluk. Pár zápasů jsem viděl a určitě má svou budoucnost. Všechno ale ukáže čas. Určitě mu fandím!“

Zdejší prostředí asi znáte, ale nová hala je pro vás zřejmě něčím novým…

„Určitě je dobře, že se povedlo vybudovat tak krásný stadión. Celkově areál, který zde má vyrůst, je super. Kéž by to bylo i na Slovensku nebo více v Čechách, aby se peníze našly a sport se začal rozvíjet. Chomutov si to určitě zasloužil, protože starý stadión nebyl moc dobrou vizitkou.“

Znáte někoho z chomutovské kabiny? Volal jste si třeba s někým, aby poradil?

„Ne, vůbec jsem se s nikým nedomlouval. Znám akorát Frantu Bombice, proti kterému jsem nastupoval, ale jinak asi nikoho. Určitě se ale seznámíme, máme na to spoustu času.“

Jaký na vás zanechal dojem první trénink?

„Dobrý. Je to něco jiného. Líbilo se mi to pojetí kondičního trenéra Švehly, který dělá posilování trošku jinou formou, než jsem byl zvyklý, ale určitě je to ku prospěchu.“

Sledoval jste hru Chomutova? Proč myslíte, že stále nebrouzdá extraligové vody?

„Protože nejprve nepostoupili přes baráž a teď do ní nedostali. Jednoduchá věc (směje se).“

Ve hře byl i odkup licence od Kladna, sledoval jste to?

„Ano, registroval jsem to. Dalo se ale předpokládat, že to Kladno nepustí. Je to prostě klub s extraligovou tradicí, a pokud budou mít aspoň nějakou šanci extraligu hrát, tak se to budou snažit udržet. Těžko by se smířili s tím, že by hráli první ligu. I když tady by se mi extraliga moc líbila (směje se).“

Určitě jste sledoval i mistrovství světa. Co říkáte na konečné umístění všech týmů?

„Je škoda, že si český tým nevybral tu prohru někdy v základní části. Ale Finové hráli excelentně už proti Rusům a včera to samé. Dodržovali svou hru a Švédy k ničemu nepustili. Jsem zklamaný z umístění slovenské reprezentace, to ano, šampionát se nepovedl. Určitě je co zlepšovat.“