Ondro, v první řadě gratuluji v dalšímu kroku v kariéře, jímž start v NHL jistě je. Všechno ale z České republiky vypadalo jako docela honička...
„Ono to tak v podstatě i bylo. (usmívá se) V deset večer mi zavolali, že jsem povolaný nahoru a že pro mě jede do San Diega auto. Za dvě hodiny jsem byl v Anaheimu, ráno absolvoval rozbruslení, které bylo individuální, a čekal jsem, jestli opravdu budu v sestavě na zápas s Pittsburghem, protože trenéři nám oznámili sestavu až dvě hodiny před zápasem. Měl jsem náznaky, že bych opravdu hrát měl, ale jistotu jsem měl až před zápasem.“

Byl jste hodně nervózní?
„V podstatě bych řekl, že jsem byl nervózní hned dvakrát. Poprvé když mi volali, že jsem povolaný z farmy. To jsem najednou pořádně nevěděl, co všechno si mám vzít s sebou. Prostě to na mě trochu dolehlo. Ale nejvíc nervózní jsem byl asi během rozbruslení, kdy jsem si uvědomil, že na druhé straně stojí Crosby nebo Malkin. Koukal jsem, abych do někoho nevrazil nebo někomu nesebral puk. Jakmile jsem ale poprvé skočil na led, všechno ze mě spadlo a první zápas jsem si užil.“

Předpokládám, že o skvělou novinu jste se podělil hned se svými nejbližšími. Komu jste volal prvnímu?
„Jako první jsem mluvil s mamkou, která šla zrovna do práce. Díky časovému posunu jsem věděl, že už bude vzhůru. Byla nadšená, a pak mi říkala, že brečela, když to volala kamarádkám. Je to prostě maminka, pro kterou s bráchou hrajeme vždycky nejlíp. Žije hokejem a vytváří nám doma parádní servis. Pak jsem probudil i taťku, který jako trenér samozřejmě umí i kritizovat. Byl chudák ještě trochu rozespalý, ale i tak byl nadšený a říkal mi, abych se zápas užil, pokud opravdu nastoupím.“

To se nakonec naplnilo a premiéru jste měl opravdu jako řemen. Nastoupit v prvním duelu proti obhájcům Stanleyova poháru není úplně nejlehčí. Na druhou stranu vás teď asi už jen tak něco nepřekvapí, že?
„Kdybych si mohl vybrat, proti komu hrát první zápas, asi bych zvolil stejně Pittsburgh. Takže se dá říct, že se mi v prvním zápase vlastně dvojnásobně splnil sen. Ve Philadelphii je sice hodně Čechů a draftovala bráchu, ale Penguins jsou přece jen ten vysněný soupeř, i když asi nejtěžší možný na začátek. I kluci v kabině říkali, že už mě nic horšího potkat nemůže.“ (usmívá se)

Nicméně hned v první střídání jste se šikovně natlačil před Iana Colea a měl velkou šanci. Pomohl vám povedený moment do dalšího průběhu zápasu, i když jste neskóroval?
„Jednoznačně. Ukázalo mi to, že se můžu měřit i se soupeři v NHL. Zkoušel jsem vystřelit pod vyrážečku, ale nevyšlo to. Viděl jsem tu situaci zatím jen krátce v sestřihu, ale možná jsem ji mohl vyřešit jinak, aby z toho ten gólíček byl.“ (směje se)

ONDŘEJ KAŠE A PRVNÍ DNY V NHL

Akce, díky které si připsal první bod v NHL

Rozhovor hned po prvním utkání s Pittsburghem

Co podle vás rozhodlo, že trenéři Anaheimu ukázali při zranění Ryana Getzlafa s Nickem Ritchiem právě na vás?
„Poslední tři zápasy na farmě byly z mojí strany asi nejlepší, co jsem tu za celou dobu odehrál. Sedlo mi to. Proti Stocktonu jsem udělal tři body a byl vyhlášený druhou hvězdou zápasu. Vypadá to, že rozhodla momentální forma všech, kteří přicházeli v úvahu.“

Jak trenér Randy Carlyle hodnotil váš výkon?
„Hlavní kouč mě chválil spíš před zápasem. Říkal, že jsem dobrý ofenzivní hráč. Jsem rád, že jsem hrál ve třetí lajně, kde se nemusím až tolik srážet jako ve čtvrté. Po zápase proběhlo jen týmové hodnocení, které moc pozitivní nebylo vzhledem k tomu, že jsme vysoko prohráli.“

Dostal jste důvěru i na přesilovou hru. Cítíte díky tomu, že byste nemusel putovat hned zpátky na farmu?
„Uvidíme, jak se budou vyvíjet zranění Getzlafa s Ritchiem, kteří přesilovku normálně hrají. Já byl ve druhé přesilovkové formaci, takže uvidíme. Užívám si každý den v prvním týmu, každý zápas v NHL a tuhle šanci, kterou jsem dostal. Může to vyjít, že zůstanu, ale stejně tak může přijít telefonát jako při povolání k Ducks, že jdu zpátky na farmu. Zatím jsem na hotelu a bydlení tu řešit nebudu. Možná časem, kdybych měl opravdu zůstat. Jenže tady opravdu člověk nikdy neví, co se stane.“

Možná trochu symbolicky byl jedním vaším spoluhráčem Chris Wagner. Tohle příjemné velmi dobře znáte z Kadaně i Chomutova...
(směje se) „Máte pravdu, že to možná trochu symbolické je, protože s Frantou Wágnerem jsme velmi dobří kamarádi.“

Jaká byla atmosféra zápasu NHL z ledu?
„Bylo skoro vyprodáno, takže super. Dá se to trochu srovnat se San Diegem, i když v Anaheimu to lidé víc žerou.“

Máte vůbec nějakou památku na první start v NHL?
„Zatím ne. Puk bych asi řešil až po případném prvním gólu.“

Kolik jste dostal gratulací a překvapila vás nějaká?
„Těch lidí bylo hodně. Vesměs rodina, kamarádi a dobří známí. Přiznám se ale, že jsem třeba nečekal, že se ozvou čeští kluci, proti kterým hraju na farmě. Psal mi třeba David Rittich ze Stocktonu, který proti nám ale nechytal, když se mi zápas povedl, nebo Matěj Stránský z Texasu. Ozvali se i Jakub Vrána nebo dokonce David Pastrňák, se kterými jsem byl na dvacítkách. Potěšilo mě, že si i oni vzpomněli.“

Sledovala rodina přímý přenos?
„Myslím, že nejen rodina. Řekl bych, že v Kadani hodně lidí nespalo a koukalo na náš zápas s Pittsburghem.“

Už jste se stihl spojit s bratrem Davidem, abyste vaši premiéru probrali?
„Chvilku jsme spolu mluvili, ale on je s reprezentací ve Finsku, my ob den hrajeme a navíc je tu časový posun. Až se situace uklidní a bude trochu víc času, probereme to v klidu.“

Co říkáte na fakt, že váš velký kamarád David Kämpf debutoval v národním týmu ve stejný den, kdy vy jste hrál poprvé NHL?
„Je to bomba, že nám to oběma vyšlo ve stejný den. Psal jsem mu, když trenéři reprezentace zveřejnili nominaci. On se mi zase ozval, když mě povolali z farmy. Ty první zápasy jsme ještě nestihli probrat. Je to podobné jako s bráchou, taky je s reprezentací a hraje zápasy.“

Ondřej Kaše je proti Arizoně zachycen v ne úplně hokejové pozici, přesto si ve druhém startu připsal první bod v NHL
(Foto: ducks.nhl.com)

Týmy NHL jsou známy nováčkovskými rituály. Už vás něco takového potkalo?
„Zatím se v tomhle směru vůbec nic nedělo. Navíc by to se mnou bylo trochu komplikovanější kvůli mojí angličtině. Sice nevím, co by mohlo přijít, ale jsem připravený asi na všechno. I na to, že bych někde zaplatil týmovou večeři.“

Zmínil jste angličtinu. Debut v NHL si žádá i rozhovor po utkání, ne?
„Jeden jsem dával, ale naštěstí jen pro noviny. Anglicky se sice domluvím a zařídím si, co potřebuju, ale na rozhovor na kameru bych si ještě netroufl. Tady mi dali otázky do ruky a vysvětlili mi, na co přesně se ptají. Odpovídal jsem hodně jednoduše, ale zvládli jsme to.“

Vůbec poprvé v historii Ducks má někdo číslo 86, které nosíte na dresu vy. V nějaké diskuzi pod článkem v Čechách jsem zaregistroval, že v zámoří moc oblíbené není, protože má jít v přeneseném slova smyslu o nějaký policejní kód pro úkladnou vraždu. Jak se 86 dostala na váš dres?
„Oni mi ji tu přidělili už na začátku minulého roku stejně jako třináctku v San Diegu. Na dresu vypadá moc dobře. (usmívá se) Ty věci, které jste zmínil, vůbec neřeším, ani tu o nich nikdo nemluvil.“