Jak jste sestavovali tréninkový program pro třídy?
„No, musím říct, že to nebyl úplně jednoduchý úkol, ale sešli jsme se a řekli si, co jaká kategorie potřebuje a co vlastně můžeme rozvíjet na dálku přes počítače. Každá kategorie má trošku jinou náplň. Třeba 8. a 9. třída trošku najíždí a seznamuje se s tréninkem akademie, kde máme od svazu jasně daná cvičení, která musí každý hráč akademie zvládnout. U ostatních jsme si řekli, jakou cestou půjdeme a jaká bude náplň nižších sportovních tříd a těch nejmenších. Dali jsme dohromady jednotlivá cvičení a každý trenér ví, co má s dětmi dělat. Chtěl bych tímto poděkoval všem svým kolegům, kteří vytvořili nouzový plán pro hráče a odvádí s online tréninky dobrou práci.“

Řešili jste při tvorbě tréninkového plánu s kolegy nějaké problémy anebo zapeklité otázky?
„Samozřejmě, že otázky byly. Řešili jsme, jestli má každý doma takové podmínky a dostatečné prostředí, aby náplň tréninku zvládnuli, jestli mají silné internetové připojení a další věci, ale zatím jsme nezaznamenali žádný velký problém. Většina online tréninky uvítala a pracuje velmi dobře.“

Na čem jsou tréninky založené?
„Tréninky jsou zejména založené na rozvoj individuálních dovedností hráče, ale také se snažíme udržovat jistou úroveň pohybových schopností dětí. Některé schopnosti se obtížně rozvíjejí nebo udržují před počítačem, ale určitý prostor tady je. Snažíme se, abychom neztratili sílu, rychlost jednotlivého pohybu, obratnost a podobně.“

V čem se tréninky liší napříč třídami?
„Liší se určitě v náročnosti a v typech cvičení. S malými dětmi toho moc nevymyslíte. Děti potřebují kolektiv, potřebují si hrát, srovnávat se a soutěžit s jinými, to zde opravdu nevymyslíte. U dětí opakujeme víceméně cvičení, která se dají dělat na malém prostoru a místě a která znají. Přidáváme zábavná cvičení s tenisákem, tyčemi a hokejkou, zadáváme úkoly–challenge na volné dny, děcka nám pak můžou posílat videa, jak si s danými úkoly poradily nebo je pokořily. U starších se několikrát v týdnu objevují také cvičení kondičního charakteru.“

Od jaké třídy žáčci trénují online?
„Online tréninky jsme spustili od 3. třídy až vlastně po juniory. U těch nejmenších si nejsme jisti, jestli bychom je dokázali zaujmout. Přece jenom 2. třída, což je ročník 2013, jsou minimálně z půlky děti, které šly tento rok do 1. třídy. Osobně vím, jak probíhá online výuka žáků 2. tříd, někdy je to opravdu legrace. (směje se) I přesto si pohráváme s myšlenkou, že bychom jednou v týdnu oslovili i tuto skupinu dětí, ale mladší už oslovovat nebudeme. Poslali jsme těm nejmenším videa s jednoduchými cviky pro inspiraci. Pokud budou mít zájem, mohou si je vyzkoušet a případně natočit video a poslat ho trenérovi.“

Jak často se jednotlivé třídy „potkávají“?
„Potkáváme se třikrát v týdnu na pětačtyřicet až pětasedmdesát minut s tím, že těm nejmenším dáváme na zbylé volné dny úkoly, které už jsem zmiňoval. Ti starší mají už naplánované dokonce i dopoledne a volné dny. Ví přesně, co mají dané dopoledne nebo ve volném dni dělat. Jde o nějaké švihadlo, skoková cvičení, běh, cvičení na válci a podobně. K tomu vědí, jaké je dávkování, jakou intenzitou mají provádět cvičení a jak dlouhý odpočinek a jeho charakter mají zvolit.“

Byly nějaké výrazné problémy s připojením?
„Některé děti se omlouvají, ale je jich minimum. Nezbývá nám nic jiného než jim věřit, že mají skutečně problémy s připojením. Dělají to pro sebe. Ale devadesát procent hráčů se připojujme pravidelně, takové mám zprávy z jednotlivých sportovních tříd.“

Jaké dostáváte reakce od rodičů?
„Musím říct, že jsem neslyšel ještě ani jednu stížnost. Máme jenom pozitivní ohlasy. Ve finále, co jiného bychom mohli dělat? Nic jiného nám vyšší moc neumožňuje. Nabízíme rodičům a dětem maximum, co zrovna můžeme.“

Je takový program dlouhodobě snesitelný?
„To nedokážu říct, nic podobného asi nikdo z nás ještě nezažil. Za mě zatím děláme, co můžeme, řešíme takto online i porady. Tohle je opravdu nouzový udržovací režim, z dlouhodobého hlediska je takovýto program pro rozvoj hráčů absolutně nepřijatelný.“

Myslíte, že celá situace výrazně zasáhne do vývoje dětí, nebo se s tím potom rychle srovnají?
„Samozřejmě jakákoliv takováto pauza je nepříjemnost, protože led se nedá nahradit. Bruslení je specifický pohyb a dovednost, kterou je potřeba neustále rozvíjet a udržovat ji na co nejvyšší úrovni. Osobně si ale myslím, že děti vše potom kvalitním tréninkem doženou, neviděl bych to jako velkou tragédii, ale nesmí ta omezení platit několik měsíců anebo dokonce celou sezónu. Věřím, že jakmile začneme, uděláme vše proto, aby se dětem vrátila sportovní forma a vše doženeme. Už nyní víme, že budeme muset prodloužit sezónu a umožnit dětem delší tréninkový proces. Jsme už na to připraveni a máme vytvořený plán. Hodit za hlavu promarněný čas bez ledu, si nemůžeme dovolit.“

Takže počítáte s trénováním venku?
„Už jsme venku na sportovištích trénovali, když nám zavřeli zimní stadion a když se mohlo trénovat pouze ve skupinkách po šesti.  Museli jsme dodržovat přísná opatření vlády, ale zvládli jsme to. Určitě to byly lepší varianty než online trénink. Pokud se budou opatření rozvolňovat a budeme moci ven, jsme na to připraveni, ale věříme, že se co nejdříve vrátíme na led.“

Bude mít tato situace dopad na počty žáčků?
„Tohle je věc, které se obávám ze všeho nejvíc. Vím, jak je náročné získávat děti pro hokej, možná i pro sport všeobecně je to těžší a těžší, proto tato doba tomu vůbec nepomáhá. Svazové celorepublikové nábory v klubech se zastavily a pojedou jenom online formou. (více zde) Klubové nábory, které děláme v místních školkách, jsou na tom stejně. Nikdo vás do školek nepustí. Musíme najít jinou formu náborů, využít místní televizi, sociální sítě, tiskoviny a podobně. Určitě potřebujeme ročníky 2014 a 2015. Věřím, že tento ročník oslovíme a rodiče, až budou moci, přijdou.“

Nebudou odcházet za venkovními sporty, které se podle předchozího vývoje možná opět rozjedou dříve?
„To je dobrá otázka. Věřím, že ti, co hokej už hrají, nikam odcházet nebudou. Pokud si utvořili vztah k hokeji, což je nejdůležitější v útlém věku, tak nás neopustí. Je to hlavně o rodičích, pokud budou chtít, aby jejich ratolest hrála hokej, přivedou ho i po ‚koroně‘ a nebudou se rozhodovat podle toho, jaké sporty jsou otevřené a jaké ne. Pak už je to na nás trenérech, abychom takové děti zaujali, nabídli jim i rodičům něco navíc, co jiný sport nenabízí, aby se k nám rádi vraceli, to je celé.“