Davide, jste odchovancem sokolovského hokeje. Kdo a kdy vás k hokeji přivedl?

„Bylo to asi v šesti letech, kdy mě k hokeji přivedla mamka. Její kamarádky syn hrál hokej, tak jsem nakonec začal i já. Zároveň jsem do dvanácti let hrál i fotbal, ale nakonec zvítězil hokej.“

Jak vzpomínáte na své hokejové začátky?

„Bylo to skvělé. Začínal jsem s Tomášem Závorkou, který momentálně chytá v Kadani. Byli jsme spolu až do nějaké páté třídy, ale já jsem potom na čtyři roky odešel do Karlových Varů. Poté už jsem kluby tak nějak střídal.“

Sokolov nepatří mezi špičku českých klubů, přesto odsud pochází hned několik hráčů, kteří hrají pravidelně extraligu, či se prosadili i v zahraničí. Čemu takovýto úspěch místní líhně přikládáte?

„Já si myslím, že dříve se tam hrál hokej na dobré úrovni. Hrála se tam docela dlouho první liga. Byla tam výborná práce s mládeží a od toho se to asi odvíjelo. Momentálně je to o něco horší, protože je tam málo kluků, ale i tak tam jsou určitě nějací talentovaní hráči. Uvidíme, jak to tam bude v budoucnu.“

Na jakého trenéra nejradši vzpomínáte, který vám dal nejvíc?

„Když to vezmu od začátku, tak když mě poslali z deváté třídy do sokolovského dorostu, tak tam mi strašně pomohl pan Rostislav Kurfirst. Hodně jsem se tam vyhrál a postupem času jsem se dostal i do „A“ týmu. V celkem nízkém věku. Následoval přesun zpět do karlovarské juniorky a do tamějších chlapů. Rozhodně nesmím zapomenout na pana Veneru, který mě vytáhl do áčka a dal mi tam potřebný prostor. Myslím si, že pod jeho vedením jsem se dost zlepšoval.“

V žákovských letech jste přešel do Karlových Varů, cítil jste potřebu jít za lepším?

„Šlo hlavně o to, že hráli dvě soutěže, takže tam bylo více zápasů. Navíc ještě jeden kamarád říkal, že je to ve Varech lepší, tak jsem se pro ně rozhodl. Rozhodně to nevidím jako chybu, ale ani bych v tom nehledal krok dopředu. Byla to zkušenost, hrál jsem více zápasů a byl jsem tam vidět, takže to byl vlastně klasický vývoj hráče.“

Patřil jste k velkým talentům, sbíral body, ale přibrzdilo vás vážné zranění. Copak se vám přihodilo?

„Bylo to v sedmé třídě, když jsem nastupoval za osmáky. Dostal jsem tam ošklivý úder do kolena a měl jsem na něm výrůstky. Tenkrát jsem si měl měsíc odpočinout, ale nakonec se to vleklo mnohem déle. Možná jsem byl moc opatrný a mohl jsem začít dříve, ale doktoři rozhodli. Během krátké doby bylo koleno dobré, ale musel jsem mít ještě měsíc pauzu. Následovalo laparoskopické vyšetření, kde zjistili, že už je to v pořádku a můžu hrát. Začal jsem tedy pomalu trénovat.“

Jak moc těžké bylo se s tímto vypořádat?

„Bylo to hodně těžké. Stalo se to někdy v listopadu a od té doby jsem nehrál asi až do února. Bez hokeje to pro mě bylo hrozně těžké, protože ten sport mám rád. Už si bez toho neumím představit život.“

DAVID ZUCKER
Pozice: útočník
Datum narození: 11. 10. 1987
Výška: 176 cm
Váha: 79 kg
Hůl: pravá

V Chomutově:
Zápasy: 28
Góly: 4
Asistence: 2
Body: 6
+/-: -1
Trestné minuty: 8

První start:
2010/11 – 1.kolo Vrchlabí
První gól:
2010/11 – 2.kolo Ústí 
První asistence:
2010/10 – 19. kolo Znojmo
Počet hattricků:
Prozatím nevstřelil
Počet vítězných branek:
Prozatím nevstřelil

Jistě jste měl velkou podporu od rodiny a blízkých. Kdo vám pomohl nejvíc?

„Rodiče mě podporují od malička. I když se mi nedaří a jsem psychicky dole, tak mě rodiče podrží a momentálně i přítelkyně.“

Jak dlouho jste vlastně byl bez hokeje?

„Celkově to bylo okolo tří až čtyř měsíců.“

Nakonec jste se do velkého hokeje vrátil a za nedlouho dostal šanci v extraligovém dresu Energie. Jak jste se cítil při své premiéře po tom, co vás potkalo?

„Byl to šok. Po zranění jsem byl v Sokolově a už jsem ani nedoufal v nějaký extra návrat. Hokej jsem chtěl pochopitelně pořád hrát, popřípadě se jím živit, jen jsem přemýšlel kde. Dostal jsem šanci ve Varech, kde jsem dostal docela prostor. V juniorech se mi dařilo, dělal jsem body a já mohu být vděčný panu Venerovi, že si vybral mě, protože jsem byl neznámý hráč bez smlouvy. Vytáhl si mě, zkusil a jsem mu za to vděčný. Z toho prvního zápasu jsem byl opravdu hotový, probral jsem se asi až druhé střídání (směje se).“

V sezoně 2006/2007 jste byl jedním z tahounů juniorského týmu a nakonec získal bronz. Jak vzpomínáte na tuto sezonu a co týmu chybělo, aby dosáhl až na vrchol. Tak jak se to povedlo dalšímu ročníku?

„Hlavní roli tam hrála smůla. Měli jsme výborný kádr. Ten rok jsem začal hrát i za chlapy, takže jsem toho měl možná i plné zuby. Hráli jsme dlouhou sérii s Olomoucí, protože jedna jejich lajna hrála pravidelně za áčko, takže byla celkem vyhraná. Dělali nám celkem problémy, ale nakonec jsme přes tento těžký tým prošli dále. Přišel Zlín. V zápasech jsme byli lepší, ale bohužel jsme to nedotáhli až do konce. Sedmnáct vteřin před koncem jsme dostali doma gól na 2:3. Ve Zlíně jsme byli zase hodně vylučovaní, takže se to nakonec nepovedlo. Základní skupinu jsme vyhráli, takže proto nakonec třetí místo. Tato sezóna byla super, trocha štěstíčka a mohli jsme to i vyhrát.“

Hned další dvě sezony přinesly dvě velké medaile. Extraligové zlato a stříbro. Jak vzpomínáte na tento velký úspěch karlovarského hokeje?

„Je to skvělé být u takového úspěchu, protože do té doby Vary v play-off nebyly a hned při první účasti jsme byli stříbrní. Škoda toho finále, ale i tak to bylo úžasné. V cestě k stříbru jsme nejprve potkali Litvínov, na který jsme ale uměli hrát, takže tam to zas takový úspěch nebyl. Potom jsme dokázali vyřadit i vítěze základní části Budějovice. Se Slávií to bylo nahoru dolu a všechny zápasy byly vyrovnané. Ten rok byla šťastnější Slávie, ale hned ten další my.“

Oslavy titulu pro místního „odchovance“ musely být hodně příjemné…

„Bylo to příjemné, ale ta oslava druhého místa byla možná ještě větší. Byla to velká paráda. Samozřejmě ten titul jsme si také užili. Hodně klubů hraje extraligu déle a titul ještě nemá, takže jsme rádi, že se to ve Varech povedlo.“

Po zlatém úspěchu přišlo velké vystřízlivění v podobě boje o záchranu. To byl pro celé Vary velký šok, souhlasíte?

„Ano, ale takové sezóny bývají, stálo se to třeba i Pardubicím. Možná to bylo způsobené tím, že odešli zkušení beci. Nechytili jsme začátek, což bylo hodně důležité a potom se to s námi táhlo. Drželi jsme se někde okolo desátého místa, ale nakonec jsme spadli. Naštěstí se to uhrálo a já doufám, že to bude jen lepší.“

Hodně se mluvilo o přechodu do nové haly. Jaký na to máte názor vy a jak se třeba díváte na možnost, že i zde v Chomutově by vás mohla čekat klíčová část sezony v nové hale?

„Plechárna ve Varech byla super. Byla tam skvělá atmosféra. Když jsem se bavil i s protihráči, tak říkali, že už když tam přijeli tak se báli, protože ta kulisa byla nepředstavitelná. Teď do nové haly se jim jezdí dobře, protože získávají body a není to ono. Vary musí začít doma vyhrávat, protože diváci doma očekávají body. A tady v Chomutově? Myslím si, že pokud je sezóna rozehraná zde, tak by se tu měla i dohrát.“

Na začátku sezony vás domovské Vary poslaly do Chomutova. Jak jste vnímal a vnímáte tento přesun poté, co jste si v posledních dvou ročnících vydobyl stálou pozici v sestavě Energie?

„Ze začátku jsem byl trošku zklamaný, že jsem se neprosadil do základní sestavy, ale na druhou stranu jsem byl poslán do nejlepšího prvoligového klubu. Dostávám hodně prostoru na ledě, takže je to super. Momentálně doufám, že se udržím v kádru a společně vybojujeme to, co zde chtějí všichni – postup.“

V Chomutově jste prozatím odehrál 28 zápasů a nasbíral šest bodů. Čekal jste, že to bude lepší a jak se vám v Chomutově hraje?

2006/2007
Karlovy Vary (E-JUN) – 3.místo
2007/2008
Karlovy Vary (E) – 2.místo
2008/2009
Karlovy Vary (E) – titul

„Určitě jsem čekal, že to bude lepší. Zahodil jsem spoustu šancí, které musím proměňovat. Bohužel mi to tam nepadalo, což se snad teď mění, už to začíná být lepší. Důležité je, abychom získávali body, protože závěr sezóny je nejdůležitější. První liga je něco jiného než extraliga, kde se mi hrálo asi lépe. Zde je to více o síle, mladí lítají a dohrávají souboje, takže je to dravější. Je to ale první liga, takže bych se měl více prosazovat…“

Blíží se závěr sezony a v Chomutově se nemluví o ničem jiném, než o postupu do nejvyšší soutěže. Jak se těšíte na rozhodující část rozehraného ročníku?

„Těším se hrozně moc, ale bude to těžké, protože každý mančaft nás chce porazit a nemá co ztratit. Musíme všechny porazit a dostat se do baráže, kterou chceme vyhrát. Byla by škoda, kdyby Chomutov nepostoupil. Má zde výborné zázemí, nový stadión a pokouší se o to už pár let, takže by bylo fajn, kdyby se to konečně povedlo.“