Odchovanec pražského hokeje Martin Malát strávil v Chomutově dvě kompletní sezóny, třetí již dokončit nemohl, jelikož jej zpět do svých služeb povolala mateřská Slavia. Po roční pauze, kterou strávil v Havlíčkově Brodě se však silově vybavený útočník vrací zpět na sever Čech. „Vždycky jsem byl v Chomutově spokojený a jsem rád, že jsem se mohl vrátit. Je tu dobrý tým a všechno se tu zlepšuje a jde nahoru,“ říká sám čtyřiadvacetiletý hráč a dodává konkrétnější podrobnosti k svému návratu, „Bylo to trochu krkolomnější. Na Slavii mi neprodloužili smlouvu a nabídli mi kontrakt v Brodě, ale tam jsem za žádnou cenu být nechtěl, takže když se ozval Chomutov, tak jsem neváhal,“

Před svým návratem musel polykat exslavistický útočník tréninkové dávky Vladimíra Kýhose. V letošním ročníku absolvoval pod vrcholky Krušných hor prozatím celou letní přípravu a pochopitelně již pod vedením Martina Pešouta. „Je to dost odlišné, oba mají rozdílné tréninky a zejména mají oba úplně rozlišné herní pojetí. Nyní je to agresivnější a víc se napadá,“ srovnává útočník, jemuž by měl tento styl vyhovovat přeci jen více, „Mne to určitě vyhovuje a myslím si, že i pro diváky je to atraktivnější,“ míní.

Ačkoliv mladý forvard odehrál v Chomutově dvě sezóny v základní sestavě, nyní pochopitelně o své místo musí tvrdě bojovat. Během přípravy odehrál deset utkání, chyběl pouze v zápase proti Litvínovu. Prozatím má na svém kontě dvě branky a jednu asistenci. „Boj o sestavu tu je, a nikdo nemá nic jisté. Konkurence je tu veliká, cíl je jasně daný a udělá se proto maximum. Oproti minulému působení to tu je cítit na každém kroku,“

Tak jak tomu v přípravě bývá, protočil se i Martin Malát již s několika spoluhráči a s kým, že si rozuměl nejvíc? „Těžko říct, hodně záleželo i na soupeři. Nejlíp se mi asi zatím hrálo s Fábrym a Giffin, kdy jsme takto nastoupili první zápas. Podařilo se nám vstřelit dvě branky, klapalo nám to,“ vzpomíná na utkání s ruským Orenburgem a spolupráci s Kanaďanem Giffinem, který ovšem již po čtyřech utkáních na vlastní žádost odcestoval zpátky domů. „S Charliem se mi nehrálo špatně, vyhověli jsme si. Rozhodl se však odjet a tím naše spolupráce skončila,“

Bojovný útočník se může pochlubit i čtrnácti starty v naší nejvyšší soutěži, které si odbyl v dresu pražské Slavie. „Byla to příjemná zkušenost, ale nedostával jsem moc příležitostí. Bylo to spíš takové seznámení s nejvyšší soutěží. Samotná mistrovská utkání nebyla nic moc, ale v přípravě kterou jsem tam absolvoval to bylo lepší a jen jsem si dokázal, že bych jednou extraligu hrát mohl, když se budu snažit. Celkově mi to pomohlo a snad si někdy zahraji více,“ vypráví své poznatky na extraligové dění.

Ačkoliv jak sám připouští mnoho šancí k vyniknutí nebylo, podařilo se důraznému útočníkovi vstřelit svou první a prozatím jedinou extraligovou branku. „Mou jedinou extraligovou trefu si pamatuji moc dobře. Byl to zápas v Třinci a dával jsem ji Vojtkovi. Ujeli jsme dva na jednoho a já jsem vystřelil takovou životní střelu do víka a spadlo to tam. Tehdy jsme vyhráli 7:0 a byl to prakticky jediný zápas, kde jsem si pořádně zahrál,“ popisuje s úsměvem svou jedinou trefu.

Jak již bylo nastíněno v úvodu článku, po dvou ročnících strávených v Chomutově, začal i sezónu 2006/07 v bílomodrém dresu, ale po třiceti odehraných utkání jej povolala zpět do zbroje mateřská Slavia. „Hrál jsem v Chomutově, ale byl jsem tu na hostování ze Slavie a ta mne během sezóny stáhla zpátky. Slavie mne následně poslala do Brodu a vlastně jsem potom zbytek sezóny pendloval mezi Slavii a Brodem,“ přibližuje.

Následující rok absolvoval se Slavii celou letní přípravu, odehrál všechny utkání letního Tipsport Hockey Cupu, přesto odehrál celou sezónu v Havlíčkově Brodě a ačkoliv se několik jeho spoluhráčů během rozehrané sezóny do Slavie právě z Brodu přesunulo, Martin Malát měl smůlu. „Po přípravě mi bylo řečeno, že můj výkon byl dobrý a že jsem se líbil, s tím že až někdo vypadne, tak mne zavolají zpátky. Bohužel se nikdo dlouho nezranil a potom už tam chodili jiní. Trochu mne to zklamalo, ale bohužel,“

Hokejovou kariéru začínal čtyřiadvacetiletý forvard ve Hvězdě Praha, z které potom následoval přesun do slavnější Slavie. „K hokeji jsem se dostal sám, jelikož jsem začínal ve dvanácti letech, kdy jsem to měl už v hlavě srovnaný a chtěl jsem hokej hrát,“ popisuje své hokejové začátky. Stejně jako tomu je i pro jiné sportovce, je i pro hokejisty nedůležitější pocit vítězství, ať už tomu bývá díky individuálnímu úspěchu či po úspěchu kolektivním. „Nene nikdy se mi nic vyhrát nepodařilo, spíš jsem vždycky všechny doháněl, takže osobní triumf pro mne bylo, když mne vzali například o ročník výš,“ říká otevřeně a potom ze sebe rychle vystřelí „Vlastně ano, teď si vzpomínám. Jednou jsem vyhrál cenu pro nejlepšího střelce na turnaji,“ říká s úsměvem ve tváři.