Máte za sebou první sezónu v roli jasného hlavního kouče mládežnického týmu. Jaká byla?
„Bohužel jsme nedosáhli na cíle, které jsme si řekli, ale na druhou stranu mužstvo pracovalo dobře. Naplňovalo mě to, i když sezóna byla těžká. Tým nebyl tolik pohromadě, takže jsme nemohli pracovat úplně kontinuálně, jak bych si představoval. Nicméně v mládeži to takhle chodí asi všude. O bod nám utekla možnost hrát o play-off, které jsme doháněli na poslední chvíli.“

Vyřazovací boje jste si mohli zajistit už po základní části, ovšem na Kladno jste ztratili jedenáct bodů. Proč to podle vás v úvodních šestnácti kolech nevyšlo?
„Bohužel jsme měli pasáž, kdy jsme prohráli pětkrát v řadě. Ztratili jsme těsně i některé další zápasy, takže nám uteklo dost bodů. Myslím, že hrál roli fakt, že jsem přišel jako nový trenér a kluci mě neznali. Seznamovali se s mými metodami postupně a ještě horší to bylo pro kluky ročníku 2000, kteří k nám chodili z juniorů jen na zápasy. Než si všichni zvykli, zabralo to tři měsíce.“

Už jste zmínil, že o možnost zahrát si o play-off jste přišli o jediný bod. Našel byste jeden zápas, který vás o vyřazovací boje připravil?
„Četl jsem hodnocení sezóny šéfa mládeže a on i další lidé si myslí, že jsme o play-off přišli porážkou na ledě Warrioru Brno. Klasické podcenění se u takhle mladých kluků stane každému týmu. Den předtím jsme odehráli parádní zápas v Třinci, kde jsme vysoko vyhráli a dominovali jsme. Kluci si pak mysleli, že to na Warrioru půjde samo, ale on to nebyl špatný soupeř a zápas mu vyšel. Když se na to dívám zpětně, nemyslím si, že důvodem byla právě tahle porážka. Naopak si myslím, že nás spíš semkla a nakopla. Pak jsme poráželi i silné týmy. Osobně vidím za nepostupem do play-off první dva nebo dva a půl měsíce celé sezóny. Než si všechno sedlo, nabrali jsme ztrátu, kterou už jsme nedohnali, přestože po Novém roce se začaly víc a víc objevovat věci, které jsme po hráčích chtěli. Pomohl tomu i čtrnáctidenní kondiční minicyklus. Po něm jsme už hráli dobře.“

Převažuje tedy zklamání z neúčasti v play-off nebo radost z toho, že věci, které jste chtěl, začaly fungovat?
„Záleží na úhlu pohledu. (usmívá se) Optikou hry na výsledky je hodnocení negativní, z pohledu práce a posunu hráčů mám pozitivní pocity. Navíc je potřeba si uvědomit, že našimi nejlepšími útočníky s výjimkou Kryštofa Ouřady byli kluci ročníku 2002 nebo 2001, kam patří Erik Mežnar. V podstatě jsme neměli starší útočníky. Michal Gut s Josefem Koláčkem pomohli mladšímu dorostu do nejlepší osmičky soutěže a u nás patřili ke klíčovým hráčům. Chyběli nám lídři ze staršího ročníku.“

Mluvil jste o čtyřech útočnících. Jsou právě oni hráči s největším potenciálem nebo byste přidal ještě někoho jiného?
„Po vlastní zkušenosti bych nechtěl nikoho zatracovat. V juniorském věku jsem sám nepatřil mezi TOP hráče, přesto jsem byl draftovaný z české juniorky a vydrápal jsem se až do NHL. Pamatuju si, že první rok v juniorce jsem ani pořádně nehrál a druhý rok mě vykopl mezi klíčové hráče týmu. To je přesně důvod, proč nechci v tomhle věku říkat, kdo na to má a kdo ne. Sedmdesát procent kluků, kteří mi prošli rukama, na to má, ale hodně z nich bude muset změnit přístup. Ke konci sezóny už ho řada kluků i měnila, což se taky projevilo na výsledcích. Jednoduše řečeno, kluci musí pochopit, že bez práce nejsou koláče a musí se pracovat neustále. Jeden den nestačí. Nové rozdělení kategorií by mělo přispět k větší stabilitě kádrů, mělo by ubýt přesunů hráčů mezi kategoriemi, což může mít pozitivní vliv.“

Takže reorganizaci, po níž bude soutěž do devatenácti let, vnímáte jako dobrý krok?
„Takhle bych to úplně neřekl. Jen dvě kategorie můžou být prospěšné z důvodu, o kterém jsem mluvil. Na druhou stranu já bych vrátil devátou třídu, pak dorost a následně juniorku do dvaceti let se třemi ročníky. Osobně považuji za divné, když hráč končí v mládeži a ještě nemá dokončenou střední školu. S trochu nadsázky se dá říct, že ze základní školy jde hráč rovnou do juniorky nebo minimálně do její přípravy. Jako obrovské plus naopak vidím, že soutěž bude obrovsky kvalitní a zvýší se konkurence. Ve starším dorostu často odcházeli ti nejlepší do juniorky, jakmile tým postoupil do lepší skupiny nadstavby. To by teď mělo odpadnout i po rozdělení soutěže. Nebojím se ani o nejlepší hráče ročníku 2002. Ti hrát budou, protože na to prostě mají.“

Pro trenéra tedy dobrá zpráva, že bude mít tým pohromadě a získá víc času na kontinuální koncepční práci?
„Za mě stoprocentně. Věřím, že pro trenéry to bude lepší i zábavnější. Člověk nebude muset přemýšlet, jak vlastně může hráče ovlivnit, když přijde jen odehrát zápas a po něm odejde k jinému trenérovi.“

Jak moc podle vás změna ovlivní připravenost hráčů ročníku 1999 na světový šampionát dvacítek?
„Nemyslím si, že to bude hrát výraznější roli. Ti nejlepší budou hrát v A-mužstvech. Kluci, kteří jedou na mistrovství, už stabilně hrají extraligu, první ligu v klíčových rolích nebo kanadskou juniorku. Pokud chtějí hráči ročníku 2000 pomýšlet za rok na mistrovství, musí si co nejdřív udělat dobré jméno v extralize juniorů a nejpozději kolem Vánoc už naskakovat do první ligy, aby si tam vybudovali pozici do další sezóny.“