„Nikdy jsme tam nebyli, tak jsme souhlasili. Od známého, co už tam byl, jsem slyšel jen pozitiva a musím říct, že to opravdu byl zajímavý zážitek. Bylo to super,“ rozplývá se s tím, že soutěžící poznával až přímo na místě.

„První dvě série jsem sledoval každý týden v televizi, bylo to takové hodně masové. Teď už se tolik nedívám, takže se musím přiznat, že jsem pořádně nevěděl, kdo soutěží,“ přibližuje Jaroslav Kůs. „Viděli jsme je zpívat naživo, což je jiné než v televizi. Někteří z nich zpívají fakt dobře,“ smeká.

Vzhledem k okolnostem neměl autor dvou přesných zásahů v baráži žádného favorita, soutěžící však poznal z jiné stránky než z té, která je vidět na obrazovkách. „Měli jsme možnost vidět zákulisí a neformálně si popovídat se soutěžícími pár hodin před vystoupením, což bylo fajn. Musím říct, že všichni jsou super lidé,“ konstatuje mladík, který v minulé sezóně odehrál za Piráty sedmadvacet utkání. „Jestli mě někdo zaujal nejvíc? Já jsem koukal hlavně po ženských,“ rozesměje se.

A jak takový finálový večer vypadá přímo na místě? „Všechno organizuje režisér jako hlas shora. Takový trochu big brother, který říká, co se bude dít,“ culí se. „V televizi to vypadá super, ale my jsme po deseti minutách chtěli odejít,“ pokračuje. „Uvnitř bylo hrozné vedro, neběžela žádná klimatizace. Na prostoru pro zhruba dva tisíce lidí nás bylo podle mého asi pět tisíc,“ vysvětluje.

Mezi Štefanem Pčelárem a Sabinou Křovákovou se rozhodne o vítězi šesté řady Superstar
(Foto: www.tn.cz)

„Lidi seděli na schodech, občas to vypadalo, že dojde na rvačky, když někdo na někoho omylem šlápl. Bylo to docela šílené,“ přidává další podrobnosti. „Jakmile začala reklama, mohl člověk odejít, ale nepustili ho zpátky, pokud se nestihl vrátit do konce reklamní pauzy,“ doplňuje ještě.

Jaroslav Kůs následně přiznává, že sám by se žádné talentové soutěže nezúčastnil. „Do něčeho takového bych nešel, protože nejsem typ exhibicionisty, který by vystupoval před tolika lidmi. A už vůbec ne zrovna se zpěvem,“ cukají mu koutky.

Jako hokejista je však také v centru pozornosti diváků, pokud je zrovna na ledě. S tím si však mladý odchovanec Pirátů hlavu neláme. „Zápasy beru jako něco trochu jiného. Člověk přece jen není na ledě úplně sám, tým tvoří dvaadvacet hráčů,“ reaguje. „Nemám rád, když se pozornost soustředí vyloženě jen na mě,“ připojuje vysvětlení.

Superstar je pěvecké soutěž, nabízí se tedy otázka, jak je na tom s touto činností Jaroslav Kůs. „Na gymplu jsem si mohl vybrat mezi hudební nebo výtvarnou výchovou. Nakonec jsem chodil na ´hudebku´, ale moc jsem nezpíval,“ usmívá se. „Profesorka říkala, ať radši držím pusu, když jsem začal zpívat,“ rozchechtá se při vzpomínce na středoškolská léta.

Pokud jde o hudební směry z pozice posluchače, šikovný střední útočník není vyhraněným vyznavačem žádného stylu. „Poslouchám všechno. Spíš si vždycky vyberu jednu písničku, která se mi líbí, a poslouchám ji pořád dokola. Až se mi oposlouchá, vyberu si jinou,“ líčí. „Momentální volbu neprozradím, protože byste se mi smáli,“ uzavírá Jaroslav Kůs rozverně.