středa 20.11.
MS žen 2025 v Českých Budějovicích se blíží! Vstupenky už jsou v prodeji
Aktuální zprávy
Kariéru ukončil těsnou prohrou 0:1. Poté se v sestavě severočeského týmu přestal objevovat, ovšem to ještě netušil, že přišel definitivní konec. „Nebylo to rozhodnutí ze dne na den, trvalo to delší dobu. Přetrvávaly u mě zdravotní problémy, hned po tom zápase v Olomouci jsem nevěděl, že skončím, ale všechno k tomu směřovalo,“ říká Radek Šíp.
Věk, a s ním spojené zdravotní komplikace se zády byly hlavními důvody konce Šípovy kariéry. „Vedly mě k tomu právě moje zdravotní problémy, také jsem nabyl dojmu, že už nejsem týmu tolik prospěšný. Byla to taková hranice, kterou jsem si sám stanovil – až budu cítit, že nejsem platný hráč, tak je zbytečné, abych se někde plácal,“ podotýká sebekriticky.
Nebývá zvykem, aby se brusle věšely na hřebík uprostřed rozehraného ročníku. Zvlášť, když se Kadani začalo ve druhé polovině sezóny dařit a ze suterénu tabulky se vyšplhala až na místa zaručující účast v play-off. „Třeba jsem tomu právě tím mým odchodem pomohl,“ vtipkuje Šíp. Potom ovšem zvážněl. „Týden jsem se vždy dával dohromady, další týden jsem hrál a potom jsem se zase čtrnáct dní dával dohromady. Moje forma i výkony byly nevyrovnané, což nebylo pro mančaft dobré. Trenéři potřebují stálou výkonnost hráčů a tu jsem neměl. Bylo to těžké rozhodnutí, ale zase abych někomu zabíral místo v kádru, to je zbytečné. Navíc mezi Kadaní a Chomutovem hráči hodně pendlují, a tak nebylo problémem mě nahradit,“ vysvětluje.
Radek Šíp zažil za dvacet odehraných sezón mnoho. V paměti mu tak zbyly vzpomínky radostné i ty méně šťastné. Z veselých momentů se vybíralo jednoduše. „Určitě začátek kariéry, když jsem zkoušel štěstí v Kanadě. Byla to pro mě velká a cenná zkušenost. Potom sezóny v Litvínově, které byly parádní a také přestup do Chomutova. Ty první ročníky v Chomutově byly opravdu nádherné, bylo to něco neskutečného. Na to si budu pamatovat hodně dlouho,“ rozplývá se.
A nejhorší moment? „Ty konce sezón v Chomutově, když se nepostoupilo,“ vyhrkl po krátkém přemýšlení. „Měli jsme vždy dobrý mančaft, měli jsme velké šance a ambice, ale dlouho to s postupem nevycházelo. Doufejme, že se to klukům povede teď,“ fandí na dálku svým následovníkům v modro-bílých dresech.
Na začátku devadesátých let působil Radek Šíp v juniorské Western Hockey League v týmu Lethbridge Hurricans. Další nabídka na angažmá v zámoří ovšem nepřišla. „Každý hráč se snaží dosáhnout těch nejvyšších cílů. Podařilo se mi hrát v Kanadě. Byl jsem i v kempu Los Angeles Kings, takže jsem nahlédnul pod pokličku NHL. Samozřejmě jsem byl zklamaný, že jsem se tam neprosadil na delší dobu, ale s odstupem času se na to dívám trochu jinak. Život jde dál, možná kdybych byl svědomitější a poctivější, tak by to vyšlo, jenomže to jsou ta kdyby a na ta se nehraje,“ lituje Šíp.
Po návratu zpět do vlasti působil Šíp dlouhou dobu v české nejvyšší soutěži. Postupně oblékal dresy mateřského Litvínova, dále Jihlavy, Třince, Plzně, Olomouce a Vítkovic. Nejvydařenější sezóna v extralize přišla právě v Litvínově, v sezóně 92/93 nasbíral Radek Šíp 44 kanadských bodů. „Na to vzpomínám v dobrém, dařilo se mi tam. I když ta extraliga v letech 93 a 94 byla někde jinde, než je teď,“ vrací se k působení ve žluto-černých barvách.
V roce 1999 přišel přesun přes v tu dobu již prvoligovou Olomouc do Chomutova. V severočeském klubu strávil Šíp úctyhodných osm sezón, přičemž si v každé z nich zahrál i play-off. „Chomutov, to byla moje nejlepší léta. Na to budu vzpomínat jenom v dobrém. Tam se dařilo nejen mně osobně, ale hlavně celému týmu. Jenom ty konce sezón nevycházely, ale přesto se mi v Chomutově moc líbilo,“ vzpomíná na krásné roky strávené na severu Čech.
V posledních třech sezónách se Šíp přestěhoval do prvoligové Kadaně. Už nepůsobil v ambiciózním klubu, jeho kariéra pomalu ale jistě směřovala ke svému konci. „Bral jsem to jako pokračování kariéry. Ambice mužstva samozřejmě nebyly takové, jako v Chomutově. Hokej jsem ale měl rád, mám ho rád pořád, a tohle byla šance, jak pokračovat v kariéře. Nemusel jsem kvůli tomu cestovat někam daleko, takže jsem to přivítal. Doufám, že jsem klubu alespoň v něčem pomohl, rozhodně jsem to nebral jako nějaký krok zpátky,“ zamýšlí se.
Radek Šíp najednou přestal trénovat. To, na co byl po celá léta zvyklý, bylo rázem pryč. „Je to hrozná změna. Myslel jsem si, že mi to chybět nebude. Říkal jsem si, že život jde dál, ale je to velká změna, se kterou se musím každý den prát. Nemůžu si pořád nějak zvyknout,“ přiznává těžkosti.
Částečným řešením by byla nějaká amatérská soutěž. Radek Šíp však v současnosti řeší jiné problémy. „Pro mě je nyní prvořadé dát se zdravotně dohromady, protože moje záda opravdu nejsou dobrá. Můžu sice chodit, můžu se pohybovat, ale při tom každodenním zápřahu to nebylo ideální. Určitě si někdy půjdu zabruslit, ale co se týká nějaké neregistrované ligy, to ještě nevím. Je to spíš otázka budoucnosti,“ přemítá.
Sám Radek Šíp přiznává, že by rád v budoucnu pracoval v hokejovém prostředí. Hra s hokejkou a pukem je jako droga. Jednou k ní přičichnete a už vás nepustí. „Samozřejmě, že bych rád u hokeje zůstal. Něco je v jednání, uvidíme jak to dopadne. Hlavně se musím dát zdravotně do pořádku,“ zůstává tajemný.
Kadaňský klub si však svého hráče váží a rád by ho zapojil do práce s mládeží. „Chtěli bychom Radkovi poděkovat za všechno co pro SK Kadaň respektive i KLH Chomutov odvedl. Budeme společně hledat možnosti jeho zapojení se do klubové organizace v jiné funkci. Třeba jako mládežnický trenér,“ prozrazuje šéf kadaňského klubu Bc. Jaroslav Veverka.
A co na to Radek Šíp? „Kdyby to vyšlo, tak bych se nebránil. Rád bych se podělil o své zkušenosti, věřím tomu, že bych mohl být úspěšný trenér, ale jsou to jen takové řeči. Nikdo to nemůže vědět, ukáže to teprve čas. Práce v hokejovém prostředí by mě ovšem zajímala a bavila,“ říká s nadšením v hlase bývalý útočník.
Pokud mu trenérské angažmá vyjde, bude si muset zvyknout, že přímo do hry už nezasáhne. Tvořit hokej z lavičky tak bude o mnoho složitější, než ho praktikovat přímo na ledové ploše. „Bude to pro mě trest. I když jsem třeba někdy nehrál, tak sledovat hokej je někdy horší než být přímo na ledě a hrát. Doufám, že to zvládnu,“ dodává s úsměvem.
Pro vrcholový hokej ho vychoval Litvínov. Po dvou letech strávených v Kanadě v juniorské Western Hockey League dlouho působil v extralize. Nasbíral téměř dvě stovky startů a celkem 117 kanadských bodů v klubech Litvínov, Jihlava, Třinec, Plzeň, Olomouc a Vítkovice. V sezóně 1996/97 načal prvoligovou éru v dresu Komety Brno, poté v Olomouci. Po dvou letech se přesunul do Chomutova, kde působil až do roku 2007. V Chomutově střílel jednu branku za druhou, jeho nejúspěšnějšími sezónami byly ročníky 2005/06 a 2006/07, pokaždé nasbíral 41 bodů. V roce 2007 následoval přesun do Kadaně, v rámci projektu 3K si zahrál i druhou ligu za sousední Klášterec nad Ohří. Jeho posledním zápasem v profesionální kariéře byl 19. prosince 2009 duel 32. kola první ligy v Olomouci, kde Kadaň prohrála těsně 0:1.
