Davide, máte za sebou první měsíce ve Skandinávii. Jak je hodnotíte?
„Musím říct, že jsem spokojený. Všechno se vyvíjí pozitivně. Po hokejové stránce se naplnila moje očekávání a doufám, že podobně bude probíhat i zbytek sezóny.“

Už můžete srovnávat. Takže v čem se švédská SHL od Tipsport extraligy nejvíc liší?
„Zdejší soutěž je hodně vyrovnaná podobně jako česká. Asi největší rozdíl vidím v obráncích. Tady jsou hodně drzí, hrají hodně na puku a podporují útok. Jsou aktivnější než u nás a všechny věci, o kterých jsem mluvil, tu po nich trenéři vyžadují. I když se střídá, beci valí dopředu. Na všechno je tu málo času, ale beci nám to hodně usnadňují, protože dávají lehké přihrávky, které se dobře zpracovávají.“

Zatím jste dvanáctí ze čtrnácti. Panuje s výsledky spokojenost?
„Hlavním cílem je udržet se a vyhnout se baráži. Momentálně máme náskok bod na třináctého, takže je to hodně těsné. Začátek nám trochu utekl, ale už jsme se přiblížili i středu tabulky, takže můžeme koukat i na play-off. Ztrácíme na něj asi devět deset bodů.“

Co podle vás stojí za zlepšenými výkony a výsledky?
„Myslím, že jsme se chvilku rozkoukávali, protože pro spoustu kluků je to první sezóna v SHL. Pořád tvrdě pracujeme, ale poslední dobou jsme začali hrát jednoduše, což nám vychází.“

Už jste narazili na všechny týmy. Které se vám jeví jako nejsilnější?
„Těžko se to hodnotí, protože jsem ještě nezažil takové rozdíly mezi zápasy doma a venku. Před našimi fanoušky jsme schopní hrát vyrovnané zápasy s každým, zato venku je to horší. Skelleftea nám u nich dala ‚desítku‘. Ale asi nejsilnější je Växjö, které vede.“

Nastupujete v první nebo druhé formaci, takže na prostor na ledě si asi nemůžete stěžovat, že?
„To je pravda, ale skoro všichni máme podobný ice-time, protože jsme striktně rozdělení na hráče pro přesilovky a pro oslabení. Kdo hraje přesilovky, nechodí na oslabení a naopak. Já chodím na přesilovky.“

Hodně se řeší přístup švédských fanoušků i klubů k hokejové Lize mistrů. Zkuste přiblížit pohled přímo z centra dění...
„Já jsem se o tom s nikým moc nebavil, ale pochopil jsem, že kluby mají na prvním místě SHL. Když se podíváte na Ligu mistrů, zjistíte, že týmy dost často šetří klíčové hráče, kteří zůstávají doma. Na druhou stranu Frölunda dvakrát vyhrála a jednou byla ve finále. Opravdu těžko říct, protože se o tom s nikým nebavím, jak už jsem říkal.“

Už jste si zvykl na život ve zhruba dvanáctitisícové Moře, která leží ve středním Švédsku?
„Šlo to docela rychle a hladce, protože město je podobné jako moje rodná Kadaň. Sice se tu stmívá už kolem půl třetí a není moc světla, ale i na to už jsem si zvykl, i když jsem ze začátku skoro pořád ležel v posteli a i teď jsem možná trochu víc unavený. Kromě hokeje a ženského florbalového týmu ve městě a jeho okolí žádný jiný sport v nejvyšší soutěži není, takže lidi se tu baví v podstatě jen o hokeji. Máme starší halu pro čtyři a půl tisíce diváků a chodí jich kolem čtyř tisíc. Atmosféra je parádní a možná i prostředí ovlivňuje soupeře, kteří k nám jezdí neradi.“

Takže vás na ulici zastavují fanoušci?
„Občas si s někým popovídám, protože skoro každý umí aspoň trochu anglicky. Není to ale nic častého. Spíš se chtějí vyfotit děti.“

Takže pilujete angličtinu a pronikáte do tajů švédštiny?
„Mluvím jen anglicky, švédsky jsem se ještě učit nezačal. Pochytil jsem nějaké pozdravy a zkouším rozumět i nějakým dalším základním věcem, ale za důležité považuju dopilovat angličtinu, kterou se mluví i v kabině, protože máme sedm hráčů z Ameriky.“

Pokud jsem se dobře díval, jste třetím nejsevernějším účastníkem SHL. Jak vypadá cestování?
„I vzhledem k finančním možnostem klubu, jezdíme většinou autobusem o den dřív, protože v něm strávíme i nějakých deset jedenáct hodin. Některé týmy létají, ale to se nás netýká. Asi jen ke čtyřem soupeřům cestujeme až v den zápasu. Je to docela náročné i proto, že ve středu odjedeme, ve čtvrtek hrajeme, v pátek jedeme zpátky a v sobotu znovu hrajeme. Jednou se stalo, že jsme měli v neděli ještě dohrávku.“

Když jsem mluvil s vaším bratrem, říkal, že jste byl zraněný podobně jako on. Prý jste také měl otřes mozku. Pamatujete si, co se stalo?
„Na modré čáře jsme bojovali o puk a jeden soupeř přijel jako třetí do souboje. Trefil mi hlavu, ale rozhodčí ho ani nevyloučili, což jsem se trochu divil.“

Zranění v oblasti hlavy bývají nepříjemná. Jak jste to snášel a jak jste na tom nyní?
„Už s tím mám zkušenost, takže jsem věděl, jak nepříjemné to bude, co všechno mě čeká a jak dlouho zhruba budu mimo hru. Tady se při tomhle typu zranění na všechno hodně dbá. Testů je víc než u nás. Teď začínám pomalu trénovat. V pondělí jsem byl poprvé na ledě, uvidíme, kdy naskočím do zápasů.“

Zápasový výpadek vás asi mrzí i směrem k národnímu týmu, v němž jste dostal v létě šanci proti Slovákům, že?
„To víte, že o reprezentaci přemýšlím, protože si myslím, že zápasy se Slovenskem se mi docela povedly. Možná jsem trochu doufal v další pozvánku, což mě hnalo dopředu, jenže přišlo zranění. S trenéry jsem v kontaktu. I před Channel One Cupem mi volali, že jsem v jejich širší nominaci, jenže jsem se neuzdravil.“

Váš bratr už má na kontě osm gólů v NHL, čímž překonal už nyní svých pět tref z loňské základní části. Co říkáte na jeho výkony?
„Myslím, že ani jeden z nás to nečekal. (směje se) Jsem samozřejmě rád, že se mu takhle daří. Jen škoda toho zranění, i když i po něm do toho zase vlétl parádně. Občas se podívám, když mám čas. Teď bude důležité, aby se mu vyhýbala zranění.“

V dresu Chicaga parádně vstoupil do nejslavnější soutěže světa i váš loňský chomutovský spoluhráč Jan Rutta. Čekal jste to od něj?
„Měl perfektní loňskou sezónu a navázal na ni. Mile mě překvapilo, jak přechod zvládl a moc mu to přeju.“

Zmínil jste, že občas sledujete bratrovy zápasy. Co dění v Kadani a v Chomutově? Máte přehled?
„Když byl taťka na kadaňské střídačce, hodně jsem všechno sledoval a měl informace z první ruky. Teď už to není až tolik intenzivní, ale pořád jsem v obraze. Chomutov měl parádní začátek, pak se ale přestalo dařit. Věřím, že to kluci zvládnou, protože krizí si projde každý tým.“

Blíží se Vánoce a vy byste je měl strávit s rodiči. Jak budou nejkrásnější svátky v roce u vás vypadat?
„Hrajeme 26. prosince a o den dřív trénujeme, i proto se naši rozhodli, že za mnou přiletí. Navíc je tu se mnou od začátku prosince přítelkyně. Dárky už mám nakoupené i zabalené, ty od bráchy rozbalíme opravdu až na Štědrý den u stromečku.“

Foto: Daniel Eriksson.