Své první hokejové krůčky udělal Koláček na severu Čech, konkrétně na ledě sousedního Litvínova. V černo-žlutém dresu nakoukl poprvé do nejvyšší soutěže. Ještě před odchodem do prvoligového Prostějova vyzkoušel dres Vítkovic a Jindřichova Hradce, který v té době hrál také extraligu. V roce 1993 zaujal svými výkony trenéry juniorského týmu pro mistrovství světa, na kterém odehrál sedm zápasů a posbíral pět kanadských bodů za jednu branku a čtyři asistence. Také v první lize jeho bodové konto rychle narůstalo. V ročníku 1996/1997 byl základním stavebním kamenem Prostějova a jedním z nejproduktivnějších hráčů celé první ligy.

V bílo-modrém dresu se poprvé představil v sezóně 1997/1998, kde se po delší době (v jednom mužstvu) sešel se svým bratrem Richardem, se kterým zpočátku nastupoval v jedné lajně. Spolu se jim dařilo a Kamil střílel jeden gól za druhým i poté, co začal nastupovat bez Richarda, kterého v první útočné formaci nahradil Daniel Branda. „Po akcích celého našeho útoku jsem dvakrát dorážel a při třetí brance jsem měl štěstí,“ prohlásil po svém prvním hattricku v chomutovském dresu.

Na svou první trefu nemusel čekat dlouho. Hned v prvním kole se na domácí půdě prosadil proti Přerovu a jeho branka se ukázala jako vítězná. Chomutov tehdy zvítězil 3:2. Koláček během své první sezóny v Chomutově soupeřům nastřílel sedmatřicet branek, což ho vysadilo nejen na první místo ve statistikách chomutovských hráčů, ale také na celkové první místo střelců první ligy. O dva roky později, tedy v sezoně 1999/2000 se opět zapsal do chomutovských statistik jako vítěz, když si připsal čtyřicet tři kanadských bodů (19+24). Dalších osm branek si přispal v play off. Na své úspěchy navazoval i v dalších sezónách, kdy opět vládl produktivitě chomutovských hráčů. Respektive to jsou ročníky 2000/2001 (Koláček nasbíral rovných padesát kanadských bodů a díky tomu zvítězil i v celkové produktivitě první hokejové ligy čímž pomohl Chomutovu postoupit až do baráže, kterou však Chomutov prohrál) a sezónu 2001/2002 (Koláček opět vítězí nad svými spoluhráči, když posbíral sedmačtyřicet bodů, tedy o tři body méně, než v minulém ročníku).

Za Chomutov celkem nastoupil ve 424 zápasech, vstřelil 157 gólů a dosáhl 274 asistencí. Za odehraných devět sezón posbíral 431 kanadských bodů. Koláček k těmto skvělým číslům dokázal posbírat i 330 trestných minut. V angažmá na severu Čech si Kamil zahrál i baráž o extraligu. Chomutovští se utkali s Karlovými Vary, na které ale nestačili a prohráli 2:4 na zápasy. „Bylo nespravedlivé, že by sedmý zápas nebyl u nás. Extraliga si baráž udělala pro sebe,“ vyjádřil se během bojů s posledním týmem elitní soutěže. Koláček se ale podílel na vítězství ve třetím zápase gólem na 1:0, druhou branku přidal Šíp a Chomutov zvítězil 2:0. Nakonec ale Chomutov na poslední extraligový tým nestačil a v šestizápasové sérii Varům podlehl 2:4.

Kamilovi se nejlépe dařilo proti jihlavské Dukle. V chomutovském dresu nastřílel hráčům z Vysočiny šestnáct branek. Třináct branek nasázel Písku a o dvě branky méně, tedy jedenáct, vstřelil brněnské Kometě. A jak si vedl proti ostatním soupeřům? Havířov (10), Liberec, Jindřichův Hradec (9), Rosice, Opava (8), Beroun, Prostějov, Třebíč (7), Šumperk, Kadaň (6), Ústí nad Labem, Havlíčkův Brod, Mladá Boleslav, Mělník (5), Olomouc (4), Přerov, Kralupy, České Budějovice (3), Hradec Králové, Ytong Brno (2), Znojmo, Karlovy Vary a Ostrava (1).

Koláček měl i několik třígólových zápasů. Hattrick nastřílel postupně Berounu, Jindřichovu Hradci a Havířovu – to bylo v sezóně 1997/1998. V ročníku 1999/2000 to odnesl Šumperk (utkání skončilo debaklem 8:3) a v sezóně 2001/2002, když pověstný hattrick vstřelil v šestadvacátém kole týmu Rosic. Také byl členy realizačního týmu Chomutova vyhlášen v all-star formaci, která vypadala následovně: Kamil Jarina – Richard Bauer, Petr Martínek – Kamil Koláček, Stanislav Mikšovic, Petr Jíra.

V sezoně 2005/2006 se Koláčkovi už nedařilo tak jako dříve. Ve čtyřiačtyřiceti zápasech vstřelil šest branek a připsal si třináct asistencí. Výsledkem jeho výkonů byl měsíční trejd do ostravské Sarezy, kde odehrál jedenáct utkání (2+6). „Já osobně jsem výměnu respektoval. Byl jsem si vědom toho, že mi sezóna nevyšla a já nebyl v optimální formě. Měsíční trejd nebyl až tak nic hrozného, to k hokeji patří. Jen mi vadilo, že jsem se musel stěhovat tak daleko. Přeci jen to bylo na druhý konec republiky a pro mou rodinu to nebylo nic příjemného,“ zhodnotil výměnu sám Koláček.

Po ne moc úspěšné sezoně Koláček po devíti sezonách opustil Chomutov a zamířil do Mladé Boleslavi, kde odehrál jednu sezonu. Naskočil do devětadvaceti zápasů a nasbíral dvacet kanadských bodů (9+11). „Do Boleslavi přišel Richard Král a rázem byl v týmu přetlak centrů. Trenér mě nechtěl a tak padla volba na mě,“ prozradil bronzový medailista z juniorského světového šampionátu roku 1993. Koláček již v této sezoně vypomáhal druholigovému Mostu k postupu do první hokejové ligy. V základní části si připsal osmadvacet bodů (11+17) a v play off byl tahounem týmu. Odehrál dvanáct utkání, připsal si jednadvacet bodů (5+16) a s Mostem slavil postup do první ligy. „V prvním kole jsme s Kolínem neměli téměř žádné problémy. Jablonec nad Nisou už nás trochu potrápil a s Benátkami to bylo hodně těžké,“ hodnotil play off v dresu Mostu, který trénoval jemu dobře známý Ladislav Kolda. „Jsem přesvědčený, že Ladislav Kolda, který má s první ligou bohaté zkušenosti, byl pro mostecký hokej velkým přínosem.“ Ve finále play off druhé hokejové ligy musel proti Benátkám rozhodovat až pátý duel. „Věděl jsem, že budeme hrát dlouho a vysoko, což se nakonec potvrdilo a nám se podařilo postoupit. To byl také jeden z hlavních důvodů, proč jsem zvolil Most,“ líčil Koláček. A tak po sezoně v Boleslavi celkem logicky putoval do Mostu, kde odehrál jednu sezónu. Celkem nastoupil k sedmdesáti dvěma zápasům a připsal si sedmdesát čtyři kanadských bodů za dvaadvacet gólů a padesát dva asistencí.

Kamil Koláček v současnosti působí u mládeže Pirátů Chomutov jako asistent trenéra žáků první a páté třídy, ve které má mimochodem svého syna Josefa, který letos oslavil své desáté narozeniny. „Baví ho to a je spokojený. Doma na zahradě spolu sportujeme i jinak než hokejově, takže to není jen jednostranně zaměřené,“ řekl Koláček, který v Chomutově na hrudi nosil jak kapitánské „C“, tak i „A“. Tudíž pokračování hokejového rodu by tak mělo být zajištěno. „Byl bych moc rád, kdyby tomu tak bylo. V lecčems bych mu mohl poradit. O jiných odvětvích sportu toho tolik nevím. Uvidíme, jak to bude pokračovat. Zatím ho to baví. Navíc jsem ho bral na led už od dvou a půl let.“ Za celý klub tímto přejeme Kamilovi mnoho životních i sportovních, a hlavně těch trenérských úspěchů.