Vstup do seniorského hokeje si Stanislav Mikšovic snad nemohl přát lepší. Chomutovský odchovanec nastoupil k premiérovému zápasu v osmnácti letech, 26. září roku 1993, a proti Mělníku se uvedl dvěma brankami. Jako mladý sbíral zkušenosti ve druhé lize, kde s Chomutovem bojoval v cestě za vytouženým postupem. „K hokeji mě přivedl můj otec už ve čtyřech letech a věnoval jsem se mu společně s tenisem. Hokejová rodina jsme ale nebyli, nikdo další už hokej nehrál,“ popisoval své hokejové začátky bývalý chomutovský forvard se čtyřiačtyřicítkou na zádech. „Od dvanácti let jsem měl na dresu vždy sedmnáctku, jelikož jsem se narodil sedmnáctého. Když jsem potom přišel do áčka, tak byla zrovna doba velkých čísel a podle jednoho hráče, už ani nevím, jak se jmenoval, jsem si vybral právě čtyřiačtyřicítku.“

Nejvíce branek v jednom utkání vstřelil v utkání s Prostějovem, kdy se mu podařilo skórovat hned čtyřikrát. Stalo se tak v 50. kole sezony 2005/2006 během domácího vítězství 6:3. „V tomto ohledu to byl určitě můj nejpovedenější zápas ze sezony 2005/2006. Ze začátku to byl hodně těžký zápas, protože Prostějovu o nic nešlo a hrál bez nervů. Za to my potřebovali za každou cenu vyhrát, abychom se dotáhli na první čtyřku. Nakonec jsme to ale zvládli.“ U všech branek mu asistoval Miloš Kajer, se kterým nastupoval v jedné útočné formaci. „Miloš je zkušený hráč. Znám ho už dlouho, ještě z dob, kdy byl v Chomutově na vojně. Hrálo se mi s ním dobře,“ pochvaloval si spolupráci. Dvakrát se mu podařilo vstřelit i hattrick. Ten první byl v sezoně 1997/1998, kdy třikrát skóroval proti Znojmu. Zápas nakonec vyhrál Chomutov v poměru 5:4. Ten druhý byl v sezoně 2004/2005 a Chomutov doma porazil Písek vysoko 9:4.

Nejlépe se mu dařilo v zápasech proti Prostějovu, kterému nastřílel celkem devatenáct branek. O tři branky méně, tedy šestnáct vstřelil v zápasech s Havířovem a o branku méně, respektive branek patnáct, nasázel Berounu. A jak se mu dařilo s ostatními soupeři? Olomouc a Jihlava (14), Kometa Brno (13), Písek (11), Kadaň (10), Třebíč a Hradec Králové (9), Ostrava (8), Havlíčkův Brod (7), Znojmo, Liberec a Jindřichův Hradec (6), Ústí nad Labem (5), Šumperk (4), Rosice, Vrchlabí a Mladá Boleslav (3), Žďár nad Sázavou, České Budějovice, Benátky nad Jizerou a Most (2), Kladno, Opava, Chrudim a Tábor (1).

Svou bodově nejlepší sezónu, ještě ve starém modelu první ligy hrané na dvaapadesát kol, zažil v ročníku 1998/1999. V padesáti zápasech nasbíral čtyřicet sedm kanadských bodů za čtyřiadvacet branek a třiadvacet asistencí. Se zavedením play-off přišli i slavné chvíle forvarda, který se nikdy nevzdával. V rozhodujícím finále prvoligového ročníku 1999/2000 vyrovnával Stanislav Mikšovic na 2:2, ale Chomutov bohužel stejně padl. O rok později si opět zahrál finále první ligy. V prvním zápase ještě minutu před koncem Chomutov prohrával na domácí půdě s Libercem o dvě branky (2:4). Chomutovští po brankách Jiřího Gombára (59:06) a Davida Hájka (59:26) vyrovnali. V úvodu prodloužení byl hned dvakrát po sobě vyloučen za vysokou hůl Martin Výborný, ale chomutovští hráči nedokázali tuto výhodu využít. Vítěznou branku tak vstřelil v čase 66:18 Stanislav Mikšovic, jenž se dokázal prosadit i ve druhém domácím zápase, když vstřelil pátou branku Chomutova, který zvítězil i ve druhém utkání v poměru 5:2. Série byla krátká a Chomutov ji ukončil hned ve třetím zápase (2:1 po prodl.) na ledě Liberce. Odměnou mu byla baráž o extraligu proti Karlovým Varům, kterou však Chomutov prohrál 2:4 na zápasy.

V severočeském klubu odehrál neuvěřitelných sedmnáct sezón. Nikdo jiný doposud v Chomutově delší dobu nepůsobil. Celkem nastřílel 256 gólů a na dalších 264 přesně asistoval. Neúnavný bojovník svou kariéru prožil výhradně na severu Čech a s výjimkou několika měsíců hrál pouze v Chomutově. V novém modelu první ligy nejpilněji sbíral body v ročníku 2004/2005, kdy v České republice hrály hvězdy z NHL. Ke konci základní části se zranil a vypadalo to na konec sezony. Mikšovic však prokázal, že je obrovský srdcař a do sestavy se vrátil ještě v posledním zápase před play-off, i když hrál se sebezapřením. Ve vyřazovacích bojích přišel další z jeho skvělých momentů.

Nezapomenutelná série s Českými Budějovicemi, které byly posíleny o spousty hvězd z NHL. V základní části Chomutov nedokázal Budějovice porazit ani v jednom ze čtyř vzájemných duelů. Na domácím hřišti prohrál 0:5 a 3:4, na budějovickém ledě dvakrát 2:4. Po vítězné čtvrtfinálové sérii s Hradcem Králové se Chomutov střetl právě s Českými Budějovicemi. Každý očekával jednoduchý postup hráčů z jižních Čech. Chomutovští se ale pokoušeli o zázrak, když po třetím zápase vedli v sérii nečekaně 2:1. V dalším souboji ale budějovičtí na chomutovském ledě zvítězili a doma se s Chomutovem protrápili ke třetímu vítězství a tím k návratu mezi elitu. Důležitou zmínkou je i fakt, že Budějovice, posílené například Václavem Prospalem, Radkem Dvořákem nebo Andrewem Ferencem, nedokázaly Chomutov porazit v základní hrací době. Tři zápasy se rozhodli po prodloužení, jeden po nájezdech a jeden vyhráli chomutovští bojovníci v základní hrací době. Všechny duely skončily rozdílem jedné branky. Velkou zásluhou na tom, že Chomutov s Budějovicemi držel krok, měl i Stanislav Mikšovic, který v sérii zaznamenal čtyři kanadské body, když vstřelil dvě branky (ta druhá přišla ve chvíli, kdy to chomutovští potřebovali nejvíce – vstřelil vítěznou branku v prodloužení třetího zápasu) a na dvě branky přihrával.

V dalších sezónách si chomutovský forvard připisoval jeden bod za druhým. Cifra jeho nasbíraných kanadských bodů se zastavila na čísle 520. Poslední sezonu na severu Čech odehrál v roce 2009/2010. Poté začal oblékat dres sousední Kadaně, za kterou odehrál jednu sezónu, ve které naskočil do čtyřiceti šesti zápasů a posbíral osmatřicet kanadských bodů (9+29).

V dalším ročníku působil jako asistent trenéra žluto-černých. V play-off se pod odvolání chomutovských trenérů stěhoval zpět do Chomutova, kde působil coby asistent trenéra. „Byla to pro mě dost nezvyklá role, ale moc jsem si to užíval. Je skvělé, že jsem byl u tak velkého úspěchu. Nervy na střídačce byly mnohem horší, než když jsem před dvěma lety sám hrál baráž pod panem Rulíkem,“ popisoval svůj pobyt na chomutovské střídačce. Během aktivní kariéry marně vyhlížel postup do extraligy, jehož se ale chomutovským hráčům ne a ne podařit. Nakonec se ale dočkal, jako člen realizačního kádru. To ale Standovi nebránilo s týmem oslavovat vysněný postup. „Byl jsem do toho hozený jako do vody. Bylo to těžké, ale i příjemné a krásné. Doufám, že jsem klukům byl alespoň něco platný. Neříkám, že bych všechno řídil, to vůbec ne. Snažil jsem se kluky spíš nabudit, vyhecovat. Fungoval jsem jako spojka mezi vedením a hráči,“ prozradil Mikšovic.

Po sedmnácti sezonách si tak zahrál poprvé proti mateřskému týmu. Na chomutovském ledě se objevil v dresu Kadaně, pro Mikšovice to byl mimochodem jeho první zápas v černo-žlutých barvách. „Měl jsem zvláštní pocity a nebylo to nic moc příjemného, ale takový je život. Prvních pět minut to pro mě bylo velmi neobvyklé, stát na druhé straně hřiště. Poté jsem to bral už jen z pozice hokejisty, a tedy jako každý jiný zápas. Pořádně jsem si to užil i díky divákům, kteří vyvolávali mé jméno,“ popsal své pocity, když hrál poprvé proti Chomutovu. I po jeho ukončení hráčské kariéry bude dále žít v Chomutově. „Chomutov mám moc rád a nedokážu si představit, že bych žil někde jinde.“

Mikšovic v současné době pracuje jako předseda komise města pro podporu občanských aktivit. Na zimním stadionu se stará o hráčskou výzbroj a výstroj. „Určitě jsem přemýšlel a doufal o tom, že zůstanu u hokeje. Mám rodinu, takže musím přemýšlet i o tom, jak ji v budoucnu zabezpečím. Uvidíme, jak se věc vyvine,“ líčil Mikšovic. Bývalý vynikající útočník momentálně působí na lavičce extraligového nováčka, coby asistent trenéra.