Pavle, přibližte fanouškům vaší úlohu v klubu…

„Pracuji pro klub jako fyzioterapeut. Mou úlohou je udržovat tým v dobré fyzické i psychické kondici. Naštěstí na to nejsem sám, mám skvělé kolegy Pavla Mošnu a vedoucího týmu Romana Lauka.“

Jak jste se vůbec dostal do chomutovského klubu a jak dlouho už zde jste?

„Bylo to již v sezóně 2006/07 kdy jsem ještě pracoval v ambulanci v Litvínově. Občas mě navštívili někteří kluci z „Áčka“ např. Radek Šíp, Martin Nosek nebo Petr Polodna. Po nějaké době mi volal Petr Polodna, že mluvil s trenéry, jestli bych nechtěl občas přijet do Chomutova přímo na zimák. Od té doby jsem dojížděl několikrát měsíčně přímo sem. Tak to probíhalo až do července 2008, kdy jsem obdržel nabídku, abych pracoval pro klub na plný úvazek. Nechal jsem si několik týdnů na rozmyšlenou a vzal jsem to. Musel jsem dát výpověď v práci, kde jsem byl maximálně spokojený, ale dnes vím, že to byla dobrá volba. Mám práci tady v klubu rád.“

Když jsou dny, kdy se nehraje zápas, tak jak probíhá váš den?

„Většinou jsme s Pavlem Mošnou a Romanem Laukem v šatně hodinku před oficiálním srazem. Ze všeho nejdříve vyvětráme (směje se). Poté vyházíme prádlo ze sušiček, připravíme pití na trénink a už pomalu přicházejí první hráči. Občas se stane, že ti starší, kteří mají problémy se spaním, přijdou dříve než my. Po oficiálním srazu za mnou přijdou hráči, kteří mají nějaké zdravotní problémy. Následně se je snažíme řešit. Pak následuje vizita u trenérů, kde podám hlášení o zdravotním stavu hráčů a o případné délce či průběhu léčby zraněných. Následuje samotný trénink na ledě, kde je vždy přítomen někdo z realizačního týmu, pokud by došlo ke zranění. Po tréninku jdou kluci na kolo, protažení, masáž nebo do sauny. Po tréninku je nutné zase všechno vyprat, umýt, poklidit a připravit vše pro další den.“

V den zápasu bude asi o něco více práce…

„V den zápasu je rozhodně více práce. V případě venkovních zápasů musíme navíc zabalit vše potřebné do velké bedny, kterou naložíme do doprovodného vozu. Jezdíme s ním ještě před autobusem. Těsně před zápasem tejpuji ramena, kolena, kotníky, zapěstí a k tomu startovací masáže. Do toho spousta drobností, čajíček pro trenéry, nějaká ta legrácka a jde se na rozbruslení. Po rozbruslení rozlít pití, rozdat alpu s cukrem, utřít plexi, rukavice na sušák, rukavice ze sušáku a je tu zápas. Po zápase všechno zabalit, hodit do vozu, rychlá večeře a hurá domu. Doma vše vybalit, prádlo do praček a ve 2 nebo ve 3 hodiny ráno jste doma.“

Jaká je potom vaše úloha na střídačce nebo v průběhu zápasu?

„Jsem nejmladší z realizačního týmu, takže otvírám vrátka. Kromě toho běhám na led ke zraněným, ošetřuji drobné rány na střídačce a snažím se co nejméně překážet. Jediné co nedělám je broušení bruslí, to je prý alchymie, alespoň to říká Móňa (Pavel Mošna).“

Kdo třeba nejčastěji využívá vašich služeb a co je nejčastěji potřeba masírovat…

„Na masáže chodí nejčastěji starší hráči. Nejvíce masírujeme dolní končetin, záda a krk. Na rehabilitaci chodí zase ti hráči, kteří mají aktuálně nějaký problém, nejvíce trpí třísla, záda a ramenní klouby.“

Hráči během sezony absolvují několik fyzických testů, mohl byste nějaké přiblížit?

„Během letní přípravy hráči absolvují všeobecné fyzické testy, které se skládají zhruba z 10 disciplín. Každý trenér vyžaduje trochu něco jiného. Všichni hráči pravidelně procházejí zátěžovými testy jako je Wingate test a VO2 max.

Říkal jste, že pokud mají hráči nějaký zdravotní problém například hned na ledě, jste u nich ze střídačky jako první. Jak vše probíhá dále, pokud je zranění vážnější?

„Toho kdo má problémy vyžadující lékařské vyšetření odesíláme do ostrovské nemocnice Nemos Plus. Úrazy během tréninku či zápasu řešíme (bez čekání) zde v chomutovské nemocnici, nejčastěji u pana doktora Rytíře. A hráče s nachlazením apod. posíláme k MUDr. Weigertové.“

Neustále jste na blízku hokejistům KLH Chomutov, jsou hodně náladoví? Dokážou na sebe zařvat nebo se vyburcovat?

„Samozřejmě. Mají své nálady, to je přeci normální. Jsou to lidé a ne stroje, přesto se o jednom hráči v kabině říká, že je jako stroj a místo na rehabilitaci ke mně, chodí do autoservisu. Jinak co se týče burcování a hecování, tak bez toho by to samozřejmě nešlo. Mezi velké hecíře patří třeba Pulpi (Lukáš Pulpán), Dudák (Radek Duda), Hrouda (David Hruška) a Krafty (Milan Kraft).“

Co takhle prozradit nějakou kuriozitku ze šatny?

„Kuriozitek je spousta a každý den přibývají další a další. Škoda, že vše z kabiny musí zůstat v kabině. Přesto bych mohl prozradit, že jednoho hráče si na dovolené v zahraničí spletl tamní personál hotelu s Ricky Martinem. Který hráč to byl, to za mě nedostanete, už takhle mě zabije (směje se). Jinak občas se povede něco i realizačnímu týmu. Vzpomínám si, jak náš kolega poslal dva hráče v Kálku omylem doleva a ti navštívili německý Zöblitz.“

Jak probíhá začlenění nových hráčů do kabiny?

„Nic zvláštního. Přijde, pozdraví, podá ruku, dostane místo v kabině a jde trénovat. V kabině jsou hráči z celé republiky a často se navzájem znají, takže málokdy přijde nový hráč, kterého by nikdo neznal. Většinou se dokonce najde někdo, kdo s radostí řekne nějakou veselou historku o nově příchozím.“

Mají třeba fyzioterapeuti nějaké zápisné, či platí i jiné poplatky? Pokud ano, tak za co…

„Ano, je to podobné jako u hráčů. Je to svačina za narozeniny, zhruba 35 porcí, pak jsou to různé pokuty za pozdní příchody, narození dítěte, svatba, rozvod, článek v novinách a podobně.“

Říká se, že kustodi vytvářejí legraci. Jak jste na tom vy a kdo je největší šprýmař kabiny…

„Ano to je pravda. Snažíme se pořád udržovat dobrou náladu, máme s kolegou rozdělené role. Já jsem ten hodný a on ten zlý. Myslím si, že to docela funguje. Největším šprýmařem v kabině je podle mě Milan Kraft, ale není sám, jsou tu i jiné firmy např. Petr Jíra, Zdeněk Skořepa či Lukáš Pulpán.“

Dostal nebo nachytal už někdo vás?

„Určitě, každý den, je to spousta malých žertíků, ale většina z nich musí zůstat v kabině (usmívá se).“

Kdo je v šatně největší manekýn, intelektuál, mluvka a naopak tichošlápek…

„Největší manekýn je bezkonkurenčně Zdeněk Skořepa. Má speciálně upravenou helmu kvůli účesu, ale detaily vám neprozradím (směje se). Největší mluvka je Radek Duda s Davidem Hruškou a poslední dobou jim zdatně sekunduje video-trenér Libor Dudek. Klidnější povaha je v kabině Franta Bombic a Tibor Radulay.“

Kolik času jste denně na zimním stadiónu a co děláte o svůj volný čas?

„Jednou jsem to počítal a náš průměrný pracovní měsíc v základní části má zhruba 230 hodin. V play-off je to i více a naopak v suché letní přípravě je to méně. Všechen volný čas trávím s manželkou, oba máme podobné zájmy jako florbal, lyžování, občas nějaký film, dobré víno atd.“

Jak udržujete v kondici vy sám sebe?

„Hraju florbal, v zimě lyžuji.“