Klid v přístavu přeruší klapot bot jdoucích klidným krokem po dřevěném molu směrem k lodi, přivázané dvanácti lany. Koráb nese jméno svého stavitele – Belladonna. Už jen několik kroků a kapitán Skořápka bude po probdělé noci zpět na palubě. Ta se leskne jako zrcadlo. Aby také ne, vždyť příprava na dlouhou a náročnou cestu trvala téměř půl roku.

Zatímco všichni ostatní piráti nerušeně podřimují ve svých kajutách, kapitán kontroluje vše potřebné k boji, jenž Krušnohorce v následujících týdnech čeká. Zdá se, že vše je na svém místě, nastal tedy čas svolat posádku. Z podpalubí zamířil okamžitě k hlavní stěžni, odkud hlubokým hlasem zavelel: „Vstávat, čeká nás náročná cesta,“ a rozezvučel zvon.

Jako první se hlásí zkušený mořský vlk Venouš, který už jednou poklad, o nějž se Krušnohorci budou pokoušet, získal. Z opačné strany přichází urostlý týpek, kterému tu nikdo neřekne jinak než Domíno. Na rameni jej zdobí jizva, kterou si odnesl z předloňských bojů.

Paluba se plní rozespalými obličeji a nad obzorem začíná své paprsky vystrkovat sluníčko. U vstupu do kuchyně se mihne Blekota a jeho šibalský úsměv prozrazuje, že znovu připravuje pro své kamarády nějakou tu srandičku. O chvíli je oběť známá – Hašan, ten chytne všechno. Ve chvíli kdy otevřel dveře kuchyně, zlilo jej od hlavy až k patě vědro plné ledové vody. Viník? Tradičně neznámý.

Skořápka, který již zaujal místo na kapitánském můstku, pohledem přejíždí posádku, když mu na rameni usedne jeho věrný přítel Jack. Červenožlutý papoušek rodu Ara to s Krušnohorskými Piráty táhne již pěknou řádku let. Při přepočítání kapitán zjišťuje, že jeden kus schází. „Kde se fláká Kusanec?“ pronáší kapitán svůj dotaz k posádce.

„Trůní kapitáne,“ odpovídá se smíchem Pulpič, malý velký muž pirátské družiny. V tom se zmiňovaný člen již staví do řady s kalhoty staženými na půl žerdi. „Pokladník...,“ volá kapitán ke svému boku Stanleyho, který má kasu na starosti. Po několika větách Skořápka pokyne hlavou na srozuměnou, promne si plnovous a po chvilce ticha hlubokým hlasem k posádce promluví.

„Místní vody jsou již prořídlé a opravdový zlatý důl tu budeme hledat marně. Je na čase změnit kurs a zamířit do vod bohatších, do zátok a zálivů, které brázdí lodě nejvyšší tuzemské kvality a jejichž lup bude mít opravdovou a velkou hodnotu. Nastal čas pro změnu! Pro změnu k lepšímu! I když nás čeká cesta dlouhá a náročná, já věřím, že ji zvládneme. Připravte se, brzy vyplouváme.“

Bezprostředně po skončení kapitánových slov zní přístavem sborové „Urá“ a Dzjíra, pirát, který v tomto přístavu vyrostl, přináší starý pergament. Stojí na něm píseň, která hnala chomutovské piráty do bojů v dobách ligových v polovině minulého století. Odkaz předchůdců visí přibit na chodbě vedoucí ke kajutám tak, aby byl stále na očích.

A tak se po chvíli řídnoucí mlhou ozývá, „Jak těžký je život námořníka, když voda dírou do šífu vniká, všechno se bouří, z komína se kouří, kapitán na můstku nadává.“ Zatímco posádka zpívá píseň Námořník, zamířil kapitán Skořápka za Belladonnou, jenž si tuto posádku pro náročný úkol vybral.

„Jaký máte plán pane?,“ táže se Skořápka admirála studujícího mapy a plány. „Nečeká nás jednoduchá cesta. Nejprve musíme proplout Orlím průlivem. Potom nás vítr zřejmě zavane do Kohoutího zálivu a okolo Mysu Dobré naděje to zřejmě nepůjde jinak než se probít vodami omývajícími Acid Island. Potom už se děj vůle boží,“ konstatuje admirál a dodává, „Připravte posádku, za chvíli vyplujeme.“

Kapitán ještě těsně před vyplutím komunikuje s některými členy posádky. „Dudlík, Hrušoun, máte připravené střelivo?,“ táže se v prvoligových vodách obávaných střelců. „Zbraně vyčištěny a připraveny k použití, už jen zamířit,“ konstatují nadšeně pistolníci.

Čas vyplutí se naplnil a kapitán zaujal své místo u kormidla. „Vytáhněte kotvy a napněte plachty,“ rozdává pokyny, když v tom vidí v přístavu blížící se dav. Současně již zdáli slyší: „..a bít se jako Lvi a celé město dneska nepůjde spát...“ Zpráva o honbě za velkým pokladem se přístavem šířila rychlostí blesku. A tak se měšťané vydali podpořit své hrdiny. „Pojďte k nám na palubu, vždyť všichni máme stejný cíl. Poplujeme společně na jedné lodi,“ říká směrem k davu kapitán Skořápka.

Po chvíli je již vše připraveno a kapitán může zopakovat svou větu. „Vytáhněte kotvy, napněte plachty. Vyplouváme!“ Jak řekl, tak se i stalo a Belladonna se vydala dost možná na svou životní plavbu. Šťastnou cestu přišli popřát i otec se synem, jmenovci vynálezců ruchadla.