Po skončení dopoledního tréninku a dopsání článků jsme se vydali do restaurace na oběd. Skončili jsme nakonec v restauraci Humm, kde jsme si všichni dali rybu. Zajímavé je, že vám k hlavnímu jídlu dají plnou konvici vody zdarma. Ještě větším překvapením je odmítnutí spropitného. Ve Švédsku je to prostě zakázané.
Po jídle jsme se rozdělili. Když už jsem v krásné městě, jakým Göteborg zaručeně je, musím se projít. Po návštěvě takového klasického obchodního centra, kde mě zaujala snad jen hromada položených knížek na sobě od podlahy až po strop, jsem se posunul k fotbalovému stadionu IFK Göteborg.
Stadion Ullevi pojme až 43 000 diváků, je domovským stánkem fotbalového klubu IFK Göteborg a jde o největší stadion ve Švédsku. Postaven byl už v roce 1958. Podíval bych se dovnitř, ale nebylo jak. Navíc před stadionem byla bezpečnostní páska a na místě několik aut policistů a hasičů.
Göteborg je městem nejlepšího hokejového celku v Evropě. Frölunda v úterním finále hokejové ligy mistrů zdolala pražskou Spartu a radovala se z další výhry ve stále zlepšujícím se projektu. Musel jsem si tak pořídit nějaký ten suvenýr. I tak bych byl raději, kdyby tu Sparta vyhrála a ukázala všem, kam český hokej patří.
Česká reprezentace začala výborně a hned u prvních šancí byli chomutovští hokejisté. Nejdříve střílel z levého kruhu těsně vedle branky David Kämpf, o chvilku později dostával puk do brankoviště Vladimír Růžička, ale netečoval ho za záda Fastha. To by byl panečku debut!
Ještě než skončil kolotoč českého celku, přišla třetí šance a v ní třetí odlišný chomutovský hokejista. Jan Rutta dostal puk před branku a ocitl se v největší příležitosti svého celku v první třetině. Nedal. A pak to začalo. Jedna branka, druhá a nakonec třetí. V hlavní roli Carl Klinberg, který posbíral v celém utkání pět bodů.
Český tým se nějak snažil odpovědět, povedlo se to Janu Kovářovi. Poté sice byli k vidění nějaké akce, ale na zvrat to nestačilo. Premiéra v Göteborgu nevyšla.
Nečekal jsem plný dům, i když v Česku by to tak bylo téměř všude. Klubový hokej zde ve Skandinávii táhne asi více. Jedna z větších tribun byla sice plná, ale většinu utkání se hrálo v opravdu komorní atmosféře. Tady ve Švédsku? Jasně, pamatujeme si světové šampionáty, kde tomu nebylo jinak, ale tohle je opravdu veliká škoda. Až z novinářského místa pod stropem haly šli slyšet hráči a trenéři.
Asi největší vlnu nadšení kromě branek vzbudil záběr na Joela Lundqvista, místního borce, vítěze ligy mistrů a v neposlední řadě bratra chytající legendy, Henrika Lundqvista. Každopádně lidé v aréně byli příjemní. Ať už jde o novinářský servis nebo švédský lid obecně.
Přijde mi to celkem divné. Švédsko, stát pracující naprosto luxusně s mládeží, několik výborných hráčů v NHL, a ticho na zápase reprezentace? V tomhle ohledu se mohou „učit“ od českého státu. Ač se národnímu týmu občas nedaří, haly bývají plné. Výsledkem je například i návštěva v utkáních proti zbytku světa. Na mysli mám zápasy Lvu Praha v KHL či již zmiňovanou Spartu v CHL.
Český tým po pátečním poledním tréninku bude střádat plány na Finsko, které v Petrohradě podlehlo domácímu Rusku těsně 1:2. Utkání s výběrem Suomi startuje v sobotu od 12:00, doufat budeme v nějaký bodový příděl od chomutovských hráčů, kteří proti Švédsku určitě nezklamali.