Po skončení sezóny tak zažil zvláštní pocit. Lukáš Chmelíř se totiž vrátil na stadion, kde v semifinále play off bojoval jako hráč hostujícího celku. „Takovéhle přesuny hokejový život občas přináší,“ glosuje fakt, že naposledy hájil barvy Olomouce. „Zamířil jsem ale správně do domácí kabiny,“ směje se.

Jak hráč pozná, že o něj trenér stojí?
„U mě to bylo dané tím, že po skončení smlouvy ve Znojmě se mi pan Pešout ozval přes agenta, že by o mě měl zájem a chtěl by, abych přišel do Chomutova.”

Byla vlastní iniciativa kouče tím jediným, co v konkurenci slovenské extraligy rozhodlo ve prospěch Chomutova?
„Oslovily mě také ambice klubu, který chce postoupit do extraligy. Ta pro mě představuje i nadále vrchol a postup s Chomutovem je můj jediný cíl. Musím také zmínit, že jednání vedení bylo nejserióznější. Na financích i dalších věcech okolo jsme se celkem bez problémů dohodli.”

Přesto nebude vám elitní klubová smetánka chybět? Vždyť jste mezi ní odehrál 196 utkání, jestli jsem dobře počítal...
„Tak se zkrátka někdy kariéra vyvine. Nehodlám se ohlížet za tím, co bylo. Dívám se dopředu a věřím, že za rok si extraligu zahraji s Chomutovem. Chci postoupit! Navíc za poslední dva roky jsem toho v nejvyšší soutěži moc nenahrál. Těch pět zápasů za Znojmo v uplynulé sezóně snad ani nelze zmiňovat.”

Lukáš Chmelíř už v dresu Chomutova. Zatím jen v rámci fotbalového utkání s Mostem.

Co se přihodilo, že jste naskočil jen do pěti duelů?
„Měl jsem dvakrát zlomenou pravou ruku. Nikdy předtím jsem podobně vážné zranění neměl, zlomeniny se mi vyhýbaly. Myslel jsem si, že budu za čtrnáct dní hrát, jenže se z toho vyklubaly dva a půl měsíce. Po čtyřech nebo pěti zápasech v Olomouci jsem do ruky dostal zásah a kost praskla kousek vedle.”

V tu chvíli nejspíše zažívá hráč pocity zmaru, ne?
„Jednoduché to opravdu nebylo, protože to bylo zlomené ještě hůře než předtím. Fyzicky jsem na tom byl celou dobu dobře, protože jsem jezdil na kole a chodil do posilovny. Nicméně mi dalo pořádně zabrat, abych ruku, která čtyři pět měsíců nic nedělala, rozhýbal. Ohebnost prstů už se výrazně zlepšila, ale stále není tak dobrá jako před oběma zlomeninami. Hlavně prostředníček mám méně pohyblivý. Když mám jen trochu času, snažím se to stále rozhýbávat.”

Ještě před pár měsíci jste nastupoval proti KLH v olomouckém dresu jako soupeř. Jakého uvítání se vám dostalo v kabině?
„Všechno proběhlo v klidu. Pár kluků jsem znal. S přijetím nebyl nejmenší problém, jsou tu super kluci.”

Koho jste znal ještě před příchodem na sever Čech?
„Šlo především o hráče, kteří přišli relativně nedávno nebo společně se mnou – Petr Domin, Petr Míka, Lukáš Pulpán nebo David Všetečka.”

Už jste naznačil, že osoba Martina Pešouta sehrála ve vašem příchodu významnou roli. Pokud se nemýlím, potkali jste se již v Karlových Varech...
„Ano, rok jsme tam spolu působili. Já jsem tehdy hrál za juniory a v sedmnácti nakoukl ve čtyřech zápasech do extraligy, kde dělal pan Pešout asistenta Miloši Říhovi. Vzpomínám na to velice dobře, naše vztahy byly na dobré úrovni. Kdybych si myslel, že mi trenér nemá co dát nebo že by mi mohl uškodit, nepodepsal bych tu smlouvu.”

Změnily se od té doby nějak tréninkové metody Martina Pešouta?
„Tak to nemůžu srovnávat ani hodnotit, protože on tehdy působil u týmu jako asistent. Je to mladý ambiciózní trenér, který sleduje moderní trendy.”

Příprava se přehoupla do druhé poloviny. Řada hráčů dril na suchu nemusí. Do čeho se musíte nejvíce nutit vy?
„Nemiluji výjezdy na kolech, které tu naštěstí neabsolvujeme. Daleko lépe snáším běhání.”

Máte za sebou týden her (pozn. red.: Rozhovor vznikal minulý pátek). Jak byste jej ze svého pohledu zhodnotil? Jste spokojený se svými výsledky?
„Nebylo to moc extra. Ve fotbale a basketu jsem moc neuspěl. V tenisu jsem skončil někde na devátém až šestnáctém místě, postup do finálového pavouka mi unikl. Podobné to bylo i ve squashi, ale tam mě o lepší výsledek přepravily vlastní chyby. Kdybych je neudělal, mohl jsem být výš. Ale tady šlo především o pobavení, z výsledků si nikdo moc těžkou hlavu nedělal.”

Do zápolení se zapojil také trenér Pešout, který bojoval o celkové vítězství s Martinem Ťupou. Kdo z nich nakonec uspěl?
„Když jsem odcházel, ještě nebylo jasné, kdo vyhraje. Já bych ale řekl, že to byl trenér Pešout.”

Setkal jste se někdy v dosavadní kariéře, že by se kouč přidal k soutěžím?
„Nedivím se, že se pan Pešout přidal. Je hrozně soutěživý a nerad prohrává. Musím ale říct, že měl hrozné štěstí na los. V kolektivních sportech se dostal vždycky mezi hráče, kteří ten sport opravdu uměli. Naopak v pavoucích se proti němu postavili kluci, kteří to nikdy nehráli nebo ten sport moc nemusí. Měl holt kliku.” (smích)

Jak to máte s bydlením? Přesídlil jste už do Chomutova?
„Hned první den jsem měl připravený byt, který jsem po prohlídce vzal a bydlím v něm zatím sám. Přítelkyně za mnou bude jezdit až během přípravy na ledě a sezóny. Teď jezdím na víkendy do Ostravy.”

Představitelé klubů schválili nový model první ligy. Co říkáte na opětovné sloučení obou skupin?
„Slyšel jsem jen návrhy. Variant existovalo více. Od vás slyším prvně, jak to nakonec dopadlo. Ukázalo se, že finanční úspora asi nebyla tak velká, jak se očekávalo. Jednu skupinu vítám, aspoň budeme stále v kontaktu s největšími soupeři.”

Jednoznačnou sportovní událostí číslo jedna v následujících týdnech bude fotbalové mistrovství Evropy. Budete sledovat střetnutí českého celku a držet mu palce?
„Pokud mi to čas dovolí, podívám se na zápasy. Fotbal nijak zvlášť nehltám, ale jsem zvědavý, jak tam naši kluci dopadnou.”