Historie

Chomutovský hokejový klub byl založen nedlouho po konci druhé světové války v roce 1945. Prvním předsedou oddílu byl Stanislav Vaisochr, sekretářem Milan Zábranský a pokladníkem Karel Duda. Kádr mužstva tvořili Šíma, Šebek, Pancner, Oplt, Žoček, ale třeba také již zmiňovaní Zábranský a Duda. Začátky nebyly nikterak jednoduché. Na nákup výstroje nebyly peníze, a tak se hrálo ve vypůjčených věcech od fotbalistů. Chomutovská veřejnost o vzniku nového sportu nejprve vůbec nevěděla. Nadšení a odhodlání hráčů i funkcionářů však bylo tak veliké, že počáteční nesnáze brzy překonali a vybudovali pevné základy chomutovského hokejového klubu. Mužstvo začalo velmi rychle nabírat na popularitě a věhlasu a v roce 1949 slavilo postup do oblastního přeboru, což tehdy představovalo jakýsi předstupeň nejvyšší soutěže. Ale to zdaleka nebyl konec…

50. léta

V sezóně 1950/51 mužstvo Spojených oceláren Chomutov naprosto s přehledem vyhrálo oblastní přebor i následnou kvalifikaci a poprvé v historii si tak zajistilo postup do 1. ligy. Svůj první zápas mezi československou elitou si chomutovští hokejisté odbyli 4. listopadu 1951 proti pražskému Spartaku Sokolovo (dnešní Sparta Praha). Toto střetnutí patří mezi nejpamátnější v celé dosavadní historii klubu. Hrálo se před napěchovanými tribunami chomutovského stadionu. Hosté vedli po dvou třetinách 2:4, jenže Miroslav Klůc dvěma brankami vyrovnal a mladý Josef Seiler v poslední minutě zápasu rozhodl o vítězství Chomutova. Nakonec v premiérovém ročníku obsadil tým pěkné 6. místo. O rok později dosáhli „valcíři“ ještě o dvě příčky výš. Také v dalších letech projevovalo mužstvo stoupající tendenci. Sezóna 1954/55 znamenala 3. místo a první umístění na medailových příčkách. Velmi rozporuplné zážitky přinesl do historie oddílu rok 1956. V březnu doslova celé město slavilo umístění na 2. příčce, i když ligový titul utekl o pouhé tři body. V listopadu už ale na oslavy nikdo ani nepomyslel. 24. listopadu 1956 se totiž při návratu ze švýcarského turnaje zřítilo letadlo s druhou částí chomutovské výpravy na palubě. Pod troskami tenkrát zahynuli vedoucí výpravy Stanislav Vaisochr a Jan Výborný, brankář Miroslav Pašek a útočníci Zdeněk Nový a Ondřej Borovička.

60.léta

V 60. letech už chomutovští hokejisté nepatřili mezi úplnou špičku první ligy, spíše se pohybovali kolem středu tabulky. Důvod byl velmi jednoduchý, mužstvo stárlo. Hráčům, kteří před deseti lety nejvyšší soutěž vybojovali, bylo už přes třicet let a dorostenci neměli zatím takovou výkonnost, aby je dokázali adekvátně nahradit. V důsledku toho skončily VTŽ Chomutov v sezóně 1963/64 na posledním místě a musely tak po třinácti letech opustit československou elitu. Poté se začalo budovat zcela nové mužstvo, které by do Chomutova 1. ligu vrátilo. V následujících dvou letech vždy Severočeši vyhráli svoji skupinu, ale v kvalifikaci se jim nedařilo. Až napotřetí se kýžený postup podařil, a tak v roce 1967 slavili hráči pod vedením trenéra Kamiše návrat do nejvyšší soutěže. Mužstvo se opíralo zejména o vynikajícího brankáře Mikoláše, obránce Jirků, Kořínka, Inemanna nebo útočníky Klímu, Hříbala, Růžičku, Voláka či exsparťana Vopičku. Jenže pocity radosti zanedlouho pominuly. Ukázalo se, že tým nemá na to, aby soutěž dlouhodobě udržel. V ročníku 1967/68 byl Chomutov jasným outsiderem, když ze 36 zápasů dokázal vyhrát pouze 3! A tak se nelze divit, že se v nejvyšší soutěži příliš neohřál.

70. léta

Pět let trvalo chomutovským hokejistům, než dokázali znovu proniknout do 1. československé ligy. Tentokrát se o to zasloužilo mužstvo kolem vynikajícího brankáře Hoznourka, v obraně vynikali Innemann, Láf, Zeman nebo Chuchel a v útoku Kubát, Leška, Kostka, Branda či Hora. Historie se však opakovala. Chomutov se znovu pohyboval na chvostu tabulky, kde o „černého Petra“ bojoval především s Ostravou, Budějovicemi a Plzní. A právě důležitá utkání s těmito soupeři chomutovští prohrávali a s velkou bodovou ztrátou na posledním místě už několik kol před koncem soutěže věděli, že je sestup nemine. To bylo naposledy, co se v Chomutově hrála nejvyšší soutěž. I ve 2. lize začali „valcíři“ postupně upadat do průměru. Výjimkou byla pouze sezóna 1979/80, kdy mužstvo skončilo na druhém místě.

80. léta

Na začátku 80. let zaznamenal chomutovský hokej velké výkonnostní výkyvy. V ročníku 1981/82 obsadil tým VTŽ 11. místo, v sezóně následující skončil čtvrtý. Jako hrůzostrašná se potom ukázala sezóna 1983/1984. Na poslední sestupové místo spadl Chomutov sedm kol před koncem soutěže. V posledním kole se však mohl zachránit, kdyby v přímém souboji o černého sestupového Petra porazil Mladou Boleslav o pět gólů. Nestalo se tak a Chomutov na dlouhých 13 let setrval v 2. české národní lize. Tím začalo historicky nejtěžší období. Hrálo se téměř na amatérské úrovni, hráči měli stálé zaměstnání a hokej hráli až po práci. Postupem času začaly přibývat i ekonomické potíže.

90. léta

Na začátku 90. let měl přesto Chomutov několikrát na dosah postup. Klíčová byla sezóna 1993/94, kdy právě postup si většina sponzorů určila jako podmínku další spolupráce. Jenže vytyčený cíl se splnit nepodařilo. Tím se klub dostal do velkých finančních potíží. Důsledkem toho byla na zimním stadiónu odstavena teplá voda, mrazírny odmítly vyrábět led, nebyly peníze na výstroj hráčů apod. To se pochopitelně odrazilo i na výsledcích mužstva, které v následujících dvou letech obsadilo 9. respektive 6. místo. Vysvobození přinesl až rok 1997, kdy Chomutov koupil práva na 1. ligu od Ústí nad Labem. Hned v první sezóně po návratu do druhé nejvyšší soutěže skončil Klub ledního hokeje pátý, když potom nastřílel vůbec nejvíce branek v celé soutěži. Jako jediný celek překonal hranici dvou set vstřelených gólů. V ročníku 1999/2000 dokonce vyhrál základní část a v zavedeném play-off nakonec nestačil na Duklu Jihlava až v samotném finále.

Milénium až do současnosti

Chomutov se již pravidelně usadil na špici první ligy a v sezoně 2000/2001 nejen že opět vyhrál základní část, ale tentokrát zvládl i finále a v baráži o extraligu vyzval Karlovy Vary. V nervy drásající sérii se nakonec radovali hokejisté z lázeňského města, když uspěli celkově 4:2 na vítězné zápasy. Pro Chomutov to bylo prozatím poslední vítězství v základní části soutěže, avšak kýženou baráž o postup do nejvyšší soutěže si zahrál i o devět let později. Soupeřem byla Mladá Boleslav a chomutovské hokejisty porazila v sérii 4:1, když opanovala zejména dvojzápas pod vrcholky Krušných hor.

Návrat mezi tuzemskou elitu se tak opět musel odložit a ne o rok, ale o dva! Piráti totiž následující rok nestačili na ústecké Lvy a tak si na svou možnost bojovat o návrat do extraligy museli počkat až do sezóny 2011/2012, kdy nejprve porazili houževnatou Olomouc v semifinále play-off 4:3 na vítězné zápasy. Stejným poměrem přehráli i vítěze základní části Slovan Ústí nad Labem, když zlatým gólem rozhodl v prodloužení sedmého zápasu Jakub Grof. V baráži narazili Piráti na svého nejméně oblíbeného soka z Mladé Boleslavi. Krušnohorci byli po většinu série lepším mužstvem, avšak i tato série nabídla maximální počet utkání. Sedmé rozhodující se hrálo 26.4., a tento den se na dlouhou dobu vryje chomutovským fanouškům do paměti. Chomutovští totiž potřetí v sérii uspěli na ledě Mladé Boleslavi a do Chomutova tak po dlouhých osmatřiceti letech vrátili nejvyšší hokejovou soutěž! Historické okamžiky se udály i v mládežnických kategoriích. Chomutovští Piráti získali titul jak v NOEN extralize juniorů, tak i v ELIOD extralize mladšího dorostu.

Po dvou letech působení mezi tuzemskou elitou přišel na konci ročníku 2013/2014 pád zpět do první ligy po hororovém průběhu základní části. V té Piráti vytvořili nelichotivý rekord Tipsport extraligy, když prohráli 24 utkání v řadě. Vstup do baráže se sice povedl a osm bodů z devíti možných v úvodních třech kolech bylo velmi dobrým vkladem. Jenže pak se pirátská mašina poněkud zadrhla a už se nerozjela tak, aby se zachránila. Po několika týdnech nejistoty a čekání na vyjádření majitele klubu, zda bude pokračovat v podpoře chomutovského hokeje, napnulo vedení všechny síly k okamžitému návratu.

Do role poradce byl angažován reprezentační kouč Vladimír Růžička starší a tým začal šlapat jako hodinky. Výsledkem bylo jasné prvenství v základní části a se 119 body klubový rekord v první lize. Ve čtvrtfinále vyřadili Piráti 4:2 na zápasy ústecký Slovan a v semifinále Jihlavu 4:1, což znamenalo postup do baráže. V té svěřenci Břetislava Kopřivy s Alešem Totterem dlouho nemohli doma vyhrát za plný počet bodů, ale dařilo se jim venku. V předposledním kole tak stačilo v SD ARÉNĚ porazit jakýmkoliv způsobem Slavii Praha a cíl by byl splněn. Gól Martina Rýgla v prodloužení rozpoutal obrovskou severočeskou radost a "sešívaný" smutek. V létě 2015 pak přišel na střídačku rovnou od národního týmu Vladimír Růžička starší, jenž podepsal s klubem desetiletou smlouvu. Stejně jako při návratu po 38 letech na jaře 2012 i tentokrát dobyli junioři titul, který obhájili z předchozího roku. Potřetí od roku 2012 tak opanovali nejvyšší soutěž v nejstarší mládežnické kategorii. Mladší dorost navíc přidal bronz.

První extraligová sezóna po vedením Vladimíra Růžičky staršího se proměnila v milník novodobé historie chomutovského hokeje. Mužstvo kolem Romana Červenky a kapitána Michala Vondrky s předstihem splnilo cíl, aby se vyhnulo baráži, neboť mělo jistou pozici v nejlepší desítce nejvyšší soutěže a tím pádem premiérovou účast v extraligovém play-off. Roman Červenka navíc jako první hráč oblékající chomutovský dres vyhrál kanadské bodování základní části. V předkole play-off přešel tým přes Kometu Brno, ve čtvrtfinále odehrál tři vyrovnané partie se suverénem dlouhodobé části z Liberce, který nakonec zvítězil 4:0 na zápasy. Jan Rutta si připsal premiérové reprezentační starty a bojoval v přípravě před MS o účast na vrcholném turnaji sezóny národního týmu. Ofenzivně laděný obránce se v národním dresu trefil poprvé 6. 4. 2016 v Ústí nad Labem proti Německu a navázal tak na Josefa Seilera, jenž se 19. 10. 1956 trefil jako poslední hráč se smlouvou v Chomutově. Atmosféru reprezentačního srazu zažil také David Kämpf, jehož Vladimír Vůjtek st. pozval na prázdninový kemp pro mladé hráče v Jihlavě. V ročníku 2015/20106 se znovu dařilo i mládeži. Mladší dorost i junioři zůstali jen těsně za branami turnajů o mistra, starší dorost podlehl až ve finále play-off Kometě Brno a sedmá třídy poprvé v historii vyhrála nadstavbovou skupinu své soutěže.

Mužstva, která v Chomutově hrála nejvyšší soutěž:

1951/52

Pašek – Hurych, Bártl, Knotek, Sekyra – J. Klůc, M. Klůc, B. Klůc, Seiler, Motl, Kaftan, Cimrman. Hrající trenér: Hurych.

1952/53

Pašek, Weber – Bártl, Knotek, Kamiš, B. Klůc, Jirků – J. Klůc, M. Klůc, Cimrman, Motl, Kaftan, Fröhlich, Mojžíš, Sekyra. Trenér: Hurych.

1953/54

Pašek, Tesárek – Sekyra, Knotek, Chabr, Jančuška – J. Klůc, M. Klůc, Cimrman, Kamiš, Fröhlich, Mojžíš, B. Klůc, Tumpach, Černý. Trenér: Hurych.

1954/55

Pašek, Straka – Mojžíš, Knotek, M. Kolář, Jančuška, Hroník – J. Klůc, M. Klůc, Cimrman, Kamiš, Černý, Seiler, Klíma, Motl. Trenéři: Pergl a M. Klůc.

1955/56

Straka, Weber – Mojžíš, Knotek, Dobrovolný, Nečas, Jirků – J. Klůc M. Klůc, Cimrman, Černý, Seiler, Kamiš, Jirků, Motl, Klíma, Šíma, Hříbal. Hrající trenér: M. Klůc.

1956/57

Straka, Weber – Mojžíš, M. Nový, Knotek, Jirků, Kubera – Seiler, Kamiš, Černý, J. Klůc, M. Klůc, Cimrman, Klíma, Kaftan, Z. Nový, Hříbal, Novotný. Hrající trenér: M. Klůc.

1957/58

Straka, Weber – Chabr, Mojžíš, Jirků, Polák, Dobrovolný, Kolář – Klíma, Seiler, Hříbal, Kamiš, Novotný, Kaftan, J. Klůc, M. Klůc, Cimrman, Černý. Trenér: Radič.

1958/59

Straka, Weber – Kolář, Andrt, Chabr, Kaftan, Mojžíš – Klíma, Matys, Černý, Kamiš, Seiler, Hříbal, J. Klůc, Volák, Novotný, Cimrman, Vysocký, Mašek, Růžička, Ulrich. Trenér: Frýzek.

1959/60

Straka, Weber – Kolář, Andrt, Chabr, Mojžíš – Klíma, Seiler, Hříbal, Růžička, Volák, Mašek, Kamiš, Černý, Cimrman, Kaftan, Vysocký. Trenéři: Hurych a J. Klůc.

1960/61

Straka, Weber – Chabr, Kolář, Mojžíš, Bartoš – Klíma, Novotný, Vysocký, Hříbal, Volák, Mašek, Kamiš, Černý, Randa, Bechyně, Frecer, Cimrman. Trenér: Radič.

1961/62

Straka, Weber, Šefl – Kolář, Chabr, Mojžíš, Bartoš, Procházka, Inemann – Klíma, Seiler, Hříbal, Vysocký, Volák, Novotný, Cimrman, Černý, Mašek, Břešťan, Gottfried, Gottwald, Frecer. Trenéři: Frýzek a Hurych.

1962/63

Straka, Weber, M. Kubát – Andrt, Inemann, Bendl, Kolář, Bartoš, Mojžíš – Klíma, Seiler, Hříbal, Jiří Růžička, Volák, Novotný, Vysocký, Frecer, Cimrman, Procházka, Urbanec, Cukriegel, Nečesaný ml, Volkotrub. Trenér: Josef Růžička.

1963/64

Straka, Weber, M. Kubát, Šefl – Andrt, Kolář, Inemann, Bendl, Bartoš – Růžička, Seiler, Hříbal, Klíma, Volák, Volkotrub, Cimrman, Frecer, Mašek, Novotný, Urbanec, Foit, Komárek, Kopřiva, Břešťan, Cukriegel. Trenéři: Hurych a J. Klůc.

1967/68

Mikoláš, M. Kubát, Otradovec – Láf, Berek, Inemann, Kořínek, Bartoš, Bendl – Urbanec, Klíma, Volák, Pavlíček, Michalec, Kopřiva, Stloukal, Ouředník, Růžička, Nečesaný, Foit, Tunka, Novotný, Petr, Dědek. Trenér: Kus.

1973/74

Hoznourek, Slánský, Primas – Inemann, Kořínek, Chuchel, Daič, Zeman, Láf, Piskač – Kostka, Leška, Dědek, Růžička, L. Kubát, Branda, Hora, Bártl, Široký, Foit, Chlustina, Novotný, Ton, Dinis. Trenér: Černý.

2012/13

Hanuljak, Kostúr, Řehoř – Bartejs, Havel, Jurčina, Lučka, Macháček, Mrázek, Palin, Pavlas, Pulpán, Rutta, Rýgl, Stehlík, Szakal, Trefný – Divíšek, Duda, Důras, Michael Frolík, Fronk, Gajovský, Hafenrichter, Hrabák, Hromas, D. Hruška, Hřebejk, Chimera, Chlouba, Jíra, T. Káňa, Kämpf, Kraft, Kubinčák, Kůs, Lušňák, Ondřej, V. Polák, Milan Procházka, Račuk, Seman, Sikora, Šagát, Ton ml., Y. Treille, Zálešák. Trenéři: Doležal, Antonik - od 26. kola Antonik, Liška, Mikšovic - od 44. kola Čelanský, Beck, Skořepa.

2013/14

Hanuljak, Kostúr, Růžička, Řehoř – Bartejs, Havel, M. Jass, Krstev, Kučný, Lakos, Lojek, Malec, Martin Mazanec, Mrázek, J. Novák, Prošek, Pulpán, Rutta, Stehlík, Šulák, Tejnor, Trefný – Balej, Bartečko, Bomersback, Divíšek, Gajovský, Hammerbauer, N. Hlava, Hromas, D. Hruška, Hřebejk, J. Charousek, Chlouba, Jíra, O. Kaše, Kämpf, Kubinčák, Kůs, Mainer, L. Novák, Račuk, Sikora, J. Straka, J. Svoboda, Šagát. Trenéři: Čelanský, Veber, Skořepa - od 19. kola Turek, R. Kaše - od 37. kola Beck, Martínek, R. Kaše.

2015/16

Čech, Hanuljak, Kopřiva, Kristan, Strmeň – Blaha, Dlapa, J. Drtina, Harant, Jánošík, Kranjc, Mrázek, Pereťagin, Redlihs, Rutta, D. Růžička, Rýgl, Skinner, Szathmáry, Šidlík, Tejnor, Trefný, Valach – Červenka, Dušek, N. Hlava, Hovorka, Hřebejk, Chlouba, Chrpa, D. Kaše, Kämpf, Kubinčák, D. Květoň, L. Květoň, Ölvecký, T. Pospíšil, Račuk, V. Růžička, Sklenář, Stach, Tomica, R. Veselý, Vondrka. Trenéři: Vladimír Růžička st., Břetislav Kopřiva, Jan Šťastný.