„Když jsme všichni nastoupili na modrou čáru s českou hymnou a vlajkou, byl to úžasný pocit,“ shrnuje Oliver Šatný za oba české vyslance Pirátů. „Před zápasem jsem nervózní nebyl, ale první dvě minuty to na mě trochu dolehlo,“ doplňuje ještě.

Spoluhráč z obrany přiznává, že musel trochu upravit styl hry. „Větší zápas jsem zatím nehrál, i když to byl jen ‚přátelák’,“ vyhrkne Štěpán Němec bez váhání. „Nemohl jsem si napoprvé dovolit nikde jezdit dopředu, takže jsem hrál defenzivněji než v klubu, kde se snažím podporovat útok,“ popisuje chomutovský rodák dále s tím, že nyní ví, na čem pracovat.

„Jezdil jsem se na zápasy šestnáctky koukat a zdály se mi stejné jako v dorostu. Když jsem si ale stoupl na led, zjistil jsem, že je to strašně rychlé, což říká každý,“ srovnává. „Musím dávat kotouče rychleji od sebe. Jakmile jsem si ho jednou někdy ve třetím střídání přidržel, hned jsem o něj u mantinelu přišel. Musím i lépe bruslit a rychleji přemýšlet,“ uvědomuje si.

Štěpán Němec se během premiéry v dresu šestnáctky do statistik nezapsal, v ELIOD extralize dorostu už má na kontě 31 bodů (6+25)
(Foto: Kateřina Hailová – www.zonerama.com)

Poslední instancí byl Oliver Šatný, což Štěpánu Němcovi podle vlastních slov usnadnilo pozici. „Olík je výborný gólman, který moc nechybuje, takže mi pomohlo, že jsem ho měl během prvního zápasu za sebou,“ libuje si. „Při rozehrávkách jsme se mohli domlouvat podle toho, jak to známe z klubu,“ připojuje ještě.

Odchovanec hokeje v Táboře prokázal kvality, když udržel čisté konto, které podle něj bylo nejvíc v ohrožení v závěru duelu. „Jeden soupeř se natlačil před bránu a chtěl mi to poslat do víka. Já jsem puk chytil a pak už to bylo v pohodě,“ vybavuje si Oliver Šatný. „Po téhle akci jsem se podíval na hodiny. Viděl jsem, že chybělo asi sedm minut, tak jsem doufal, že už mi nula zůstane,“ dál loví v paměti.

Zatímco Štěpán Němec má doma jmenovku, s níž debut odehrál, Oliver Šatný si puk na památku vychytané nuly nevzal. „Zapomněl jsem,“ odtuší lakonicky a jedním dechem přibližuje čekání na první start. „Byl jsem asi na čtyřech kempech a doufal jsem, že bych mohl jet už v prosinci na zápasy s Ruskem. Trochu mě to mrzelo, ale jsem rád, že to vyšlo proti Slovákům. Teď mám velkou motivaci, abych jel i na další akce,“ reaguje patnáctiletý gólman podobně jako jeho o měsíc mladší kamarád z obrany.

Oliver Šatný převzal v Hodoníně po premiéře v národním týmu cenu pro nejlepšího hráče utkání, k níž přispělo i vychytané čisté konto
(Foto: Barbora Křížová)

Oba si tak mohli dobírat Marcela Štefančíka, který se v zápase, v němž Němec se Šatným nastoupili, neprosadil a byl vyhlášen nejlepší hráčem Slováků až o den později. „S Marcelem jsme se hecovali hodně dopředu i před zápasem jsme prohodili pár slov, ale potom už jsem vůbec nevnímal, kdo proti mně na ledě je,“ hlásí Štěpán Němec. „Navíc měl úplně jinou helmu, takže bylo těžké ho poznat,“ směje se obdivovatel Erika Karlssona, Rasmuse Dahlina nebo Miro Heiskanena. „Tady v Chomutově sleduju styl hry Radka Dudy, i když je útočník. Dá se říct, že jsem taky trochu provokatér jako on,“ culí se Štěpán Němec.

Utkání se uskutečnilo v Hodoníně, takže v hledišti mohli být nejbližší obou mladíků. „Přijeli taťka s mamkou, dědu bohužel nechtěli uvolnit z práce, takže nedorazil,“ prozrazuje sedmý nejproduktivnější obránce ELOID extraligy dorostu.

„Přijel jenom taťka, který málem dostal infarkt,“ líčí se smíchem gólman, který letos zapsal už i čtyři starty v DHL extralize juniorů. „Mamka nemohla. Dědovi, který hrál hokej, jsem pak musel všechno doma vyprávět. Jsem rád, že jsme ten první start v reprezentaci mohli probrat, protože nedávno umřel,“ uzavírá Oliver Šatný smutnou okolností.

TOP foto: Ronald Hansel – Juniorský hokej