Aktuální zprávy

„Radši chytím deset malých ryb, než bych dvě hodiny čekal na velkou,“ usmívá se Petr Koblasa

Napsal 4.9.2017 Libor Kult
C h o m u t o v - V současné kabině Pirátů najdeme kromě vášnivého myslivce Michala Poletína také jednoho hráče, jemuž učaroval rybolov. Útočník Petr Koblasa se může pochlubit majestátním sumcem ze Španělska, přestože sám prozrazuje, že vyloženě trofejní ryby ho nepřitahují. Zároveň také přiznává, že v Karlových Varech na čas přerušil koníček, jehož patronem je svatý Petr, od něhož také pochází pozdrav Petrův zdar.

Kdy jste s chytáním ryb začal?
„Vlastně už odmala, protože na ryby chodili můj děda, taťka i brácha a já chodil s nimi. Přiznám se, že nevím přesně, kolik mi bylo. Jen si vzpomínám, že jsem chodil ryby v podstatě jen tahat, nahazování i další věci okolo mi dělal taťka nebo mi pomohl někdo jiný.“

Takže žádná pytlačka nebo něco podobného, jak to občas malí kluci zkouší?
„Kdepak. Na revíry bych si nedovolil jít bez povolenky. Občas jsem si na malý prut sice nějakou rybu chytil, dá se říct na černo, ale když to šlo, snažil jsem se mít povolenku.“

Petr Koblasa si nejvíc pochutná na klasickém smaženém řízku z kapra

Vybavíte si první úlovek?
„Musím říct, že vůbec.“

Kterou první ulovenou rybu si tedy pamatujete?
„Těžko říct. Nebyl jsem do toho tak zažraný, abych vyhledával lov trofejních ryb. Chytal jsem jen takovou českou klasiku, proto mi za začátků v paměti nic neutkvělo. Zatím asi nejvíc jsou Španělsko a Norsko, o kterých už jsme se v jednom rozhovoru bavili. Jinak jsem nic velkého tady u nás nechytil.“

Dá se říct, že postupem času choutky na trofejní ryby přece jen přišly, když jste se vydal do zahraničí?
„Ani bych neřekl. Pořád si jdu sednout k vodě a mám radši, když chytím deset menších ryb, než čekat dvě hodiny na jednu velkou.“

Jak dlouho vydržíte u vody sedět?
„Denně trénujeme, takže o nějakých dlouhých rekordech nemůže být moc řeč. Nicméně v létě jezdím s taťkou na týden na dovolenou a tam jsme v podstatě celou dobu mimo civilizaci. Skoro veškerý čas trávíme u vody a vydržel bych na takové dovolené i déle než jen týden. Občas se po tréninku seberu a vyrazím. Pak sedím u vody klidně od dvou do večera a nedělá mi to problémy. Mám to radši než tam být přes poledne. Buď jedu brzo ráno, když máme volno, nebo pak odpoledne. U vody mám pohodu a odpočinu si.“

Co pro vás znamená brzy ráno?
„Když jsou tréninky, nejde to. Ale pamatuju si, že jsme jezdili ještě za tmy a s rozedněním už jsme byli u vody. Takže bych to viděl na odjezd kolem páté. To se ale týká spíš té dovolené. Doma si přes sezónu rád pospím.“ (usmívá se)

Zmínil jste rybářskou dovolenou. Odkdy jste na ně začal jezdit?
„Vlastně odmala s celou rodinou. Vím, že taťka vypráví, že s mamkou jezdili ještě v době, kdy jsem ani nebyl na světě, takže každoročně vyrážíme v jižních Čechách. Já jsem byl jednou ve Španělsku s taťkou a známým, pak jednou v Norsku s klukama z Varů.“

Petr Koblasa se za rybami vydal i za hranice ČR, jednou vyrazil i do Norska

Je nějaká destinace, která vás z pohledu rybaření láká nejvíc?
„Musím říct, že mě nadchnuly Španělsko i Norsko a měl bych hodně těžké rozhodování, kdybych si měl znovu vybrat jen jedno místo, kam jet. Musím ale zase popravdě říct, že před Norskem by mě nenapadlo tam vyrazit. Nelákají mě ani lovení na lodi nebo někde jinde. Na druhou stranu bych možná vyrazil, kdyby mi někdo něco takového nabídl. Ale zase nejsem takový blázen, abych to sám plánoval.“

Už jsme se bavili o sumcovi, kterého jste chytil právě ve Španělsku. Je nějaká další ryba, kterou byste chtěl chytit?
„Ve sladkých vodách už se asi nic většího chytit nedá. Samozřejmě ten sumec může být ještě větší, ale jiná podobně velká ryba mě nenapadá. Ve sladkých vodách jsem si sen tak nějak splnil, protože třeba jihoamerické pralesy a tamní vody mě vůbec nelákají. Nejel bych tam. Na moři hranice vůbec neznám, takže absolutně netuším, co bych mohl chytit tam.“ (směje se)

Možná jsme zapomněli na to nejdůležitější a to rybářský lístek. Kdy jste si ho dělal?
„Ani nevím, jestli je tam nějaká věková hranice, protože já jsem chytal, co si pamatuju. (usmívá se) Samozřejmě ho mám, ale už nevím, kdy přesně jsem si ho dělal. Když jsem přestupoval z Budějovic do Varů, bydlel jsem na intru, kde jsem nemohl mít rybářské věci, takže jsem na čtyři pět let přestal úplně chytat. Někdy tři roky zpátky na Vánoce jsem ho dostal od bráchy znovuobnovený a zase mě to chytlo.“

Přiznám se, že jsem žil v domnění, že se pro získání rybářského lístku musí složit nějaké zkoušky. Podle vašeho vyprávění to tak úplně nevypadá...
„Zkoušky se dělají na úplném začátku a rybářský lístek je na pořád, jen se k němu musí kupovat povolenka na určitou dobu. Ty mohou být krajské nebo celorepublikové, kterou mám já, protože chytám doma na jihu i tady. Ve Varech jsem hodně chodil na Březovskou přehradu, tady mi videokouč Libor Dudek doporučil Nechranice i nějaká další místa.“

Takže raději chytáte u klidné vody než na řece?
„Je to tak. Jsem takový pohodář, který si v klidu posedí.“

Majestátní sumec, kterého Petr Koblasa chytil ve Španělsku, je zatím jeho největším úlovkem

Když pomineme náčiní nezbytné k rybolovu, co si s sebou rybář bere?
„Záleží, jaký je do toho blázen. Znám rybáře, kteří jezdí autem pomalu až na místo, protože by to všechno nedonesli. Já zatím chodím s jednou větší taškou, kde mám nejvíc drobností, pak dvě tašky s prutama, sedačku a tašku s vidličkama. Už toho mám taky dost, ale pořád všechno poberu, abych někam kus došel. Když jedu na chvíli, najím se doma. Jídlo a vodu si beru, když vyrážím třeba na půl dne.“

Vím, že někteří rybáři jen chytají a ryby nejí. Jak to máte vy?
„Já mám ryby hodně rád, takže si úlovky beru i domů. Nejsem typ, který by všechno jen rozdal. Zvládnu si rybu i sám zpracovat. Všechno jsem se naučil doma na zahradě, takže teď v bytě je to trochu horší, ale dá se to. Když je potřeba, rybu i udělám k jídlu, ale rád samotné vaření nebo smažení přenechám přítelkyni.“

Na jaké rybě si nejvíc pochutnáte?
„Mám rád klasiku. To znamená kapra obaleného jako řízek. Někdy ochutnám i ryby, které nejsou české. Rád si dám lososa. Když jsem doma v Čechách, mořské ryby nebo jiné „potvory“ mě až tolik nelákají. Snad jen jednou jsem si koupil žraloka a moc mě nenadchnul. Zato na dovolené si raději dám právě všechny tyhle plody moře. Nevadí mi nic. Vyzkoušel jsem už i chobotnici a zatím mi všechno chutnalo. Jen humra jsem zatím nejedl.“

Foto: Archiv Petra Koblasy