Naše výprava začala v pátek kolem půl druhé. Cesta byla poklidná, až těsně před Libercem začaly dopravní komplikace. Nejprve nás přibrzdila dvě auta v sobě a následně zúžení dálnice. K severočeskému městu jsme se blížili před šestnáctou hodinou, a tak jsme raději mířil rovnou k Home Credit aréně. Během pár minut jsme našli místo k zaparkování a následně se vydali pro akreditace.

Naše první kroky vedly do press centra, kde jsme si nechali notebooky. V místnosti pro novináře jsme se potkali s tygří redakcí, s níž máme velmi dobré vztahy. Vždyť v roce 2015 jsme na srazu firmy eSports společně odehráli fotbalový turnaj. Po pár minutách klábosení začala pracovní náplň. Rychle jsme seběhli ke kabině Pirátů, kde jsme nafotili snímky, které se objevily na sociálních sítích.

Členové redakce byli před prvním duelem uvolnění. Vždyť pro Chomutov je samotný postup do semifinále Generali play-off úspěchem. Ještě před zápasem jsme byli svědky zahajovacího ceremoniálu, o nějž se postaraly roztleskávačky a dvojice, která předváděla show ve vzduchu. O pár minut později už vstoupili na ledovou plochu hráči a po státní hymně se mohlo začít.

V úvodním semifinálovém duelu nám hráči připadali trochu nervózní. Několikrát nám v dobré pozici odskočil kotouč, a tak se do vedení dostal soupeř. Postupem času se naše hra zlepšovala, ale naše první branka stále nepřicházela. Až ve třetí periodě zlomil střeleckou smůlu Petr Koblasa, jenž byl jediným střelcem pirátské „kocábky“. Branka nás vrátila do hry o vítězství, ale Tygři si dvoubrankové vedení vzali rychle zpátky. Do vyřazovacích bojů s Libercem jsme vstoupili jako loni prohrou 1:4.

Po konečné siréně jsme na nic nečekali a vydali se k chomutovské kabině, kde jsme nahlásili hráče, s nimiž jsme nahráli rozhovory. Jako tradičně střelec jediného gólu Petr Koblasa byl vybrán pro video rozhovor. Vždyť to byl právě on, kdo se do historie klubu zapsal nesmazatelným písmem. Právě Petr se totiž stal prvním střelcem pirátské semifinálové branky. Jako další přišli na řadu Dávid Skokan a Vladimír Růžička mladší.

Po nahrání rozhovorů jsme se vydali na dva kilometry vzdálený hotel. Obsluha na recepci byla příjemná a rychle nám vysvětlila cestu k našemu pokoji. Při příchodu na pokoj jsme nevěřili vlastním očím – byli jsme uneseni. Pokoj byl nádherný a na stole jsme měli spoustu ovladačů. Samozřejmě nás zajímalo, k čemu slouží. Tak například jeden roztahoval závěsy, další zapínal barevné led diody, které byly umístěny po obvodu pokoje, za televizí nebo pod postelemi.

Na legrácky nebyl čas, jelikož jsme se chtěli vydat na cestu po městě. Okamžitě jsme vyndali pracovní náčiní, začalo přepisování a stříhání rozhovorů. Jako první se na klubovém webu objevil Vladimír Růžička, kterého v řádu hodin doplnili i další. Po sepsání zajímavostí na nás přišel hlad, a tak jsme se vydali do centra.

Cestou na liberecké náměstí jsme rozebírali chvíli před tím skončený hokej. Nikdo z nás nebyl zklamaný, ale brali jsme to tak, jak to bylo. Najednou jsem se spojil s přáteli a zjistili jsme, že chomutovští fanoušci jsou několik stovek metrů od nás v jakési plzeňské hospodě.

Při příchodu k podniku nás s „otevřenou náručí“ vítal Obr. Mysleli jsme si, že si zde dáme něco k snědku, ale byli jsme vyvedeni z omylu. Už se nevařilo, a tak jsme vypili každý pohár zlatavého moku. Fanoušci, kterých v plzeňské hospodě bylo několik desítek, se bavili. Kromě zpěvu došlo taky na Obrovu „muziku“ nebo „nás to baví“.

Po vypití poháru, jsme zamířili naproti, kde jsme se najedli a rychle jsme se opět vrátili mezi naše fanoušky. Zábava probíhala dál. Nikdo nebyl smutný z toho, že se prohrálo, ale bylo vidět, že se sešli hrdí Chomutováci. Proud nadšení se zastavil až kolem půlnoci, kdy nám vrchní oznámil, že budou zavírat.

Na hotel se nám nechtělo, a tak jsme obsadili ještě jednou tureckou restauraci naproti. I zde jsme se dobře bavili a nejčastěji byl slyšet pokřik „Jánko Laco ole-olé“. Asi po půl hodině přišli do podniku také fanoušci Liberce. Zahlédli jsme „špatnou“ šálu. To nemohlo zůstat bez odezvy, když se ze zadní části ozvalo „máš špatnou šálu“. Tygři si toho moc nevšímali a vzali to stejně jako my s úsměvem.

Kolem druhé hodiny po půlnoci míříme na hotel, kde se ještě dlouho debatovalo o hokeji. Osobně si toho moc nepamatuji, jelikož jsem jako první usnul. Kluci debatovali až téměř do pěti, ale potom i pro ně začalo peklo. Komu z nás by se chtělo po třech hodinách vstávat.

V osm hodin ráno zazvonil budík a my se po několika minutách vydali na snídani. Několik hráčů tam již sedělo a další přicházeli po nás. Uklidili jsme se do rohu restaurace, abychom mužstvu moc nepřekáželi. V poklidu se najedli a začali mezi sebou diskutovat. V tom se ve dveřích objevil Milan Baroš. Česká fotbalová legenda se ve frontě u jídla zamotala mezi Piráty a následně si sedla do druhého kouta restaurace.

Dlouhou jsem očekával, kdy přijde Vladimír Růžička mladší. Vždyť on byl den předtím nastřelen Janem Ruttou. Když se rodák z Mostu přišel mezi nás, trochu kulhal a sám prohlásil, že ho noha bolí. Aby taky ne, když dělová rána reprezentačního obránce zamířila přesně nad brusli šikovného centra.

Po snídani jsme se vydali na rozbruslení, kde na ledě zbylo ještě pár Bílých Tygrů. Ranní část dne byla dobrovolná, tak na led nešli všichni Piráti. Například Brett Skinner, Michal Vondrka nebo Ivan Huml zůstali v útrobách stadionu, kde regenerovali. Během rozbruslení jsme si pro vás připravili rozhovor s Janem Ruttou nebo Janem Šťastným. Vše zakončila úsměvná situace, když se na led vydal také Michal Poletín. Na tom by asi nebylo nic zvláštního, ale chomutovský útočník „obul“ pouze pantofle.

Po skončení tréninku jsme hledali plán na sobotní poledne a odpoledne. V hlavách jsme měli tři varianty. Tou první byl fotbal, doma hrál Slovan Liberec, jenže se nám to krylo s další prací kolem Pirátů. Dalšími variantami byly výšlap na Ještěd a Babylon. Na konec vyhrálo zábavní centrum, ke kterému jsme se vydali od Home Credit areny po svých.

Při příchodu do Babylonu jsme si nejprve mysleli, že je ještě zavřeno. Ovšem opak byl pravdou. Vše bylo otevřeno, teda až na spoustu obchodů, které zkrachovaly. Vše bylo ve stejném stavu jako, když jsem byl v tomto centru před deseti lety. Nejprve jsme si sedli v místní restauraci, kde jsme si po chvíli dali oběd.

Po poledním jídlu jsme vymýšleli, co budeme dělat. Vrátili jsme se do dětských let, jelikož jsme museli vyzkoušet některé z herních automatů. Jenže nám ještě zbývalo několik hodin, a tak jsme zašli do 4D kina. Další sraz jsme měli u zimáku po třetí hodině.

Při příchodu do Home Credit areny jsme se vydali přímo k šatně, kde zatím v tu dobu byli pouze kustodi a lidé, kteří se pohybují kolem týmu. Podívali jsme se, jak vše před příjezdem hráčů funguje. Během pár minut jsme se rozhodli, že uděláme další živý vstup pro fanoušky, jenž mají v oblíbenosti facebook Pirátů. Šlo o příjezd našich „hrdinů“ k modernímu stánku.

Jako první jsme obsadili novinářskou místnost, kde jsme sledovali výsledky fotbalových zápasů. Jenže ani tím naše předzápasová práce neskončila. Těsně před rozbruslením jsme se vydali zpátky k naší šatně, kde se už shromažďovali hráči, kteří netrpělivě čekali na nástup. Piráti se mezi sebou hecovali a už netrpělivě očekávali příchod na ledovou plochu. Při rozbruslení jsme pořídili několik fotek, které jsme umístili na instagram Pirátů a extraligy.

Po stejném ceremoniálu jako den předtím bylo na řadě úvodní vhazování. První periodu jsme prohráli 0:1, ale redakční tým odcházel hodně rozladěný. Ve druhé části jsme po několika minutách prohrávali 0:3 a mohlo se zdát, že je po zápase. Jenže naši kluci opět ukázali pirátské srdce a o snížení se postaral jako správný kapitán Michal Vondrka. Atmosféra nás vtáhla do utkání, vždyť v Liberci se novinářská tribuna nachází nad kotlem hostujících příznivců.

Do poslední dvacetiminutovky nastoupili Chomutovští aktivně a byli jasně lepší. Podařilo se nám vyrovnat, když síť rozvlnili Juraj Valach a David Kämpf. Piráti si vynutili prodloužení, ovšem to šťastně rozhodl Dominik Lakatoš. Na liberecké straně propukla radost a na naší straně bylo cítit zklamání. Byli jsme tak blízko a měli jsme možnost uhrát důležitý bod.

Při příchodu k naší kabině bylo cítit zklamání. V kabině bylo téměř ticho, ale ukázali se i hecíři. Třeba Nicolas Hlava a Dávid Skokan byli i přes bolest plní odhodlání. Oba museli nastoupit před kameru České televize stejně jako další tři Piráti. Redaktorka Hana Ježková chtěla k rozhovoru pět hráčů, které jsme měli vybrané také my. Nechtěli jsme kluky zbytečně dvakrát trápit, a tak jsme audio nahrávky natočili společně.

Na video byl vybrán David Kämpf, jehož čas přišel až těsně před odjezdem. Chomutovský odchovanec si s otázkami poradil velice dobře a rychle, a tak náš program v Liberci pomalu končil. V závěru soboty už nás čekala jen cesta domu, při níž jsme samozřejmě probírali hokej. Shodli jsme se, že jsme na kluky pyšní, i když se bod nepodařilo vybojovat.