Pavle, jaký pro vás byl poslední zápas sezóny?

„Řekl bych, že byl dobrý hlavně pro diváky. Šlo o otevřený hokej, padlo hodně gólů, de facto už se o nic nehrálo. Akorát je mi líto, že nepřišlo více lidí, možná by se naším hokejem konečně pobavili.”

V první třetině jste se dostal do situace, kdy jste v předbrankovém prostoru půjčoval Davidu Štichovi hůl, jelikož svou zlomil. Jak složité je se rychle rozhodnout, zda půjčit nebo raději bránit sám?

„Stejná situace nás potkala i na Kladně a tam jsme si řekli, že hráč musí vystřídat, pokud je to možné, nebo bekovi půjčí hokejku spoluhráč, aby mohl puk odpalovat z před brány. Tak jsem mu ji půjčil.”

Jak byste zhodnotil celou sezónu?

„Byla zkrátka neúspěšná.”

A baráž?

„Taktéž, bohužel jsme se neudrželi. Je klišé říkat, že je to jen sport, ale myslím si, že nás do kolen dostal i virus, který jsme všichni měli. Když je člověk natrénovaný, tak má více sebevědomí, což po nemoci nejde. Možná nám chybělo i více lehkosti. Když se na to dívám zpětně, byli jsme nejspíš v nějaké křeči. Ale nemůžeme se vymlouvat na nemoc, celou sezónu jsme totiž zůstávali na třináctém místě. Kdybychom hráli dobře, tak skončíme desátí a budeme hrát předkolo. Celá sezóna nevyšla.”

Po hodně dlouhé soutěži konečně přichází čas na odpočinek. Jak moc je pro vás potřeba?

„Strašně. Bolí mě úplně celé tělo. Hlavně jsem teprve teď poznal, jaké to je, když se o nic nehraje, to vás teprve začne bolet vše dvakrát tolik. Když jsme jeli do Pardubic a žili nadějí, tak jsme to skousli a snažili se nevnímat, ale když se jelo na Kladno, tak už mě bolel celý člověk.”

Je utěšující alespoň to, že konec nebyl přece jen tak hořký a v posledním utkání letošního ročníku jste diváky potěšili výhrou?

„Samozřejmě náš cíl byl vyhrát poslední dva zápasy, což se nám povedlo. Nechtěli jsme to dát nikomu zadarmo a přijít si jen zahrát. Přáli jsme si udělat alespoň hezkou tečku za sezónou, když už byla nepodařená.”