Největší starosti dělal obráncům Kadaně neúnavný dříč Stanislav Mikšovic. Jeho velké šance z konců první a druhé třetiny ještě zůstaly nevyužity. Tu první mu bravurně chytil hostující hrdina Hübl, při druhé šanci byl v mlýnici před brankou, ale neuspěl. Štěstí se však na něj usmálo přesně 34 vteřin před koncem utkání a zajistil tak pro domácí cenný bod. „Tam vlastně hráč který mě držel, mě pustil. Petr Jíra mi to zpoza branky dal a já byl sám před gólmanem, tak jsem vystřelil a prošlo to mezi nohama.“ S týmem Chomutova to v průběhu zápasu nevypadalo vůbec dobře a dlouho se nedostával do tempa. „My jsme začali celkově strašně nervózně tu první třetinu, kde jsme si nenahráli, sice jsme měli šance, ale takový urputně vybojovaný, až ta druhá třetina se zvedla.“ Nakonec byl hrdina zápasu spokojený s bodem. „Myslím si, že jsme si minimálně tu remízu zasloužili, měli jsme víc šancí než Kadaň, akorát jsme je nemohli dát, brankář Hübl je dneska zase podržel.“ V prodloužení měli domácí velké příležitosti, ale ty zůstaly nevyužity. „Prodloužení bylo hodně divoký, ale my jsme měli zase dvě velký šance a zase jsme je nedali,“ zhodnotil utkání hráč s číslem 44.

Trenér hostí Ladislav Kubát odmítl, že by jeho tým přijel do Chomutova pouze bránit. „Ne to ne, my hrajeme po celém hřišti, my jsme napadali i do hlouby útočného pásma, ne že bychom betonovali.“ Zároveň ho těší, že jeho tým inkasuje málo branek. „To že teď nedostáváme branky je protože kluci hrajou dobře, plní své úkoly, napadají účelně, nedá se říct že bychom se soustředili jen na bránění to ani náhodou, ale dneska jsme prostě od druhé třetiny jen bránili, protože jsme hráli pořád v oslabení, tam byly fauly na obou stranách stejný, ale u nás se to pískalo a u nich ne no.“ Hledal příčiny neúspěchu bývalý úspěšný hráč Chomutova a dodal. “Po první třetině to vypadalo dobře, ale potom jak se to začalo pískat a vyvíjet, to se nedalo hrát, my jsme už jen potřebovali vydržet, to už o hokeji nebylo.“

Prestižní utkání to muselo být pro zástup hráčů na obou stranách, neboť v obou táborech jsou hokejisté, kteří znají jak černožlutý tak modrobílý dres. Jedním z nich je i Milan Hahn. A jaké pro něj bylo jeho první soutěžní derby Chomutov – Kadaň? „No tak pro mě to byl normální zápas, akorát že jsem tu hrál minulej rok, tak mi to možná přišlo trochu jiný.“ Následně se rozpovídal o zápasové taktice. „Vycházeli jsme ze zajištěný obrany, snažili jsme se o aktivní napadání už v jejich obraném pásmu, nehráli jsme vyloženě SRABA jak se říká, snažili jsme se nebýt pasivní.“ Stejně jako jeho spoluhráči byl i Milan Hahn zklamaný ze ztráty dvoubrankového vedení. “No přímo to sere, když to tak musím říct, vlastně 20 vteřin nebo půl minuty před koncem dostat góla, to mrzí“.

Velkou oporou Kadaně byl exchomutovský brankář Jaroslav Hübl. Jeho výkony zvedají celé mužstvo, vždyť Kadaňští inkasovali v posledních šesti utkání jen čtyřikrát. „Trochu se to zlepšilo, začali jsme si víc pomáhat, útočníci se začali víc vracet, myslím že poslední zápasy se to určitě zlepšilo.“ Díky zlepšené obranné hře se dostal na vrchol statistik gólmanů celé první ligy. „Mě to ani nějak nezajímá, tam jde o to, abychom se dostali do osmičky, to je hlavní cíl pro tu sezónu,“ prozradil. Domácí udeřili třikrát a vždy v přesilových hrách. „Tak Chomutov hraje přesilovky dobře, nahazují to na bránu, stahují se tam útočníci na ty dorážky. My jsme o tom věděli, snažili jsme se tomu vyvarovat, myslím si že jsme hráli dost disciplinovaně, na to abychom byli tolikrát vyloučeni, kolikrát jsme byli.“ řekl zklamaně litvínovský odchovanec a zároveň v zápětí dodal. „Myslím si že si dneska Chomutov ten bod ani nezasloužil, za to jak hrál.“ Přesto, že inkasoval vždy z několikanásobných dorážek, tak chybu ve svých obráncích nevidí. „Tak ono to je těžký že jo, když to nahodí a jsou tam ty útočníci na ty dorážky, kteří se ženou za pukem, takže ono je těžký něco těm bekům vyčítat. Hlavně si myslím, že ty přesilovky byly z 80% nesmyslný.“

Domácí branku dnes proti Kadani stejně i jako v Brně hájil Michal Podolka. On sám je moc rád za důvěru trenérů. „No dostal jsem důvěru už v Brně, tam jsme odehráli super zápas, dneska už to bylo trochu horší. Těší mě ale, že jsme vyrovnali v závěru. Jsem rád, že jsem dostal důvěru, každý zápas je pro mě plus hlavně psychicky.“ Zda se jedná o pravidelné prostřídání brankářů nebo jde jen o chvilkovou záležitost Michal neví.„Vůbec jsme o tom s trenéry nemluvili, trenér akorát řekne, kdo má chytat před zápasem, a my to víc neřešíme, si myslím že sezóna je dost dlouhá.“ Sám potom zhodnotil tři branky za jeho zády. „Já bych řekl, že tam měli hodně velký štěstí, my jsme měli smůlu, já si myslím, že jsem prakticky všechny tři góly mohl mít, ale prostě prošli, měli štěstí, my jsme ho měli potom taky v závěru, kdy jsme vstřelili vyrovnávací gól.“ Stejně jako Stanislav Mikšovic byl i Michal Podolka s bodem nakonec spokojený. „Nakonec asi je ta remíza spravedlivá. Oba dva týmy, jak my v koncovce, tak oni v obraně hráli dobrej zápas, musím je pochválit, Jarda Hübl chytal dobře, držel je nad hladinou.“ Hra Kadaňských ho ale zaskočila. „Kadaň mě překvapila jakým stylem hrála, my jsme se první dvě třetiny s ní trápili, ale potom jako by se začala bát o výsledek a přestávala hrát.“ Podobně jako hostující Jaroslav Hübl, dostával Michal Podolka branky z dorážek, přesto si myslí, že o nedůraznost před brankou nešlo. „My jsme důrazní, dělali jsme chyby úplně jinde než u obránců, většina chyb vznikla ve středu hřiště a tam byl asi kámen úrazu. Tam při všech gólech byli prakticky pohlídaný, možná to vypadalo u druhého gólu že nás přehráli, ale tak to není, já si myslím, že byli pokrytí, akorát shoda náhod, kdy se k nim puk odrazil.“

Obdobně jako na druhé straně pro Milana Hahna bylo utkání také prestižní i pro Tomáše Polanského. Útočník v létě zamířil do Chomutova právě z Kadaně. A jak on vnímal své první derby na druhé straně střídaček? „No já jsem to prožíval jako každé jiné utkání, možná, že to pro mě bude větší motivace v Kadani, jak říkám, myslím si, že jsem to prožíval normálně, tak jako každý jiný zápas. Možná jsem měl trochu vyšší motivaci, samozřejmě jsem chtěl vyhrát.“ Chomutovský forvard se trápí v koncovce, ale těžkou hlavu si z toho nedělá. „Co s tím? No počkám až tam jeden spadne, snad se to protrhne, ale nějak se s tím nestresuju, protože pro mě je důležitější, když bude vyhrávat mužstvo, ty góly přijdou potom.“ Útočník s číslem 91 se zatím prezentuje tvrdou hrou do těla, ale jak sám říká, nejedná se o žádnou změnu stylu hry. „Ne to ne, já tak hraju od malička, akorát teď tam chybí ty góly,“ dodal s úsměvem na tváři.