Mohl byste v kostce zhodnotit letní přípravná utkání na nadcházející sezónu v Tipsport extralize?
„Myslím si, že výsledky jsme měli v celé přípravě dobré. Zápas od zápasu jsme se herně zlepšovali. Kdybych porovnal poslední utkání s Vervou a první nebo druhý zápas, tak je to nesrovnatelné. V závěru přípravy bylo důležité, abychom všichni hráli to, co v lize. Hlavně, aby beci rychle rozehrávali kotouč, v útoku jsme si to dávali svižně a dobře hráli přesilovky. Něco z toho se nám dařilo, něco úplně ne. Ale to je hokej. Uvidíme, až za pár dní začne sezóna.“

Půjde se vám do začátku sezóny lépe, když jste v posledních pěti přípravných zápasech nepoznali chuť porážky?
„Ano, sice jsme pětkrát za sebou vyhráli, takže můžeme být spokojeni, ale vůbec nic to neřeší. Doufám, že se nepotvrdí nepsané pravidlo, že když se daří v přípravných zápasech před zahájením sezóny, tak se pak nedaří v lize.“

Do prvních extraligových zápasů už nezbývá moc času. Na čem je podle vás ještě potřeba pracovat a co už je zažité?
„Určitě musíme zapracovat na přesilovkách a na práci ve vlastním obranném pásmu, abychom se rychle a v klidu dostávali ven. Myslím, že herní systémy, které hrajeme od začátku přípravy, jsme pilovali dost. Každý ví, co má hrát. Už to není motanice jako na začátku.“

Michal Vondrka si v přípravě připsal dvě gólové trefy a jednu asistenci

Nejprestižnějším soupeřem byl Avangard Omsk. Lišil se styl hry ruského celku od českých týmů?
„Trošku jiné to bylo, Rusové mají jiný styl. Jsou to individualisti. Špatně se to hodnotí, když pro nás to byl první zápas...“

Po výhře nad Omskem přišly tři porážky v řadě. Čím to podle vás bylo?
„V té době bylo hodně tréninků. Byl to velký nápor, takže jsme všichni tahali nohy. Po třech nedělích jsme měli třicet tréninků na ledě a zhruba podobný počet cvičení na suchu. Myslím si, že to k tomu období patří. Byli jsme unavení, ale makali jsme i v zápase.“

Kolikrát za přípravu musel Vladimír Růžička starší zvýšit hlas?
„My děláme chyby na ledě, kouč to z lavičky taky vidí. Takže ještě nebyl zápas, aby ke zvýšení hlasu nedošlo.“

Na suchu jste se podobně jako v minulých letech připravoval individuálně. Jak to letos probíhalo?
„Už docela dlouho spolupracuju s bývalým desetibojařem Petrem Hornem, se kterým trénuju v Praze. Má výhodu, že učí na třetí lékařské fakultě, takže zná lidské tělo opravdu dobře. Teď už s ním trénuju sám, ale ze začátku s námi chodil Honza Snopek a potom chvilku Karel Kubát, když hrál za Spartu. Nemáme po mistrovství tolik času, takže musíme pečlivě plánovat. Hodně posilujeme a běháme sprinty, ale občas trénink proložíme tenisem nebo jiným sportem. Na tohle bývá super soustředění v jižních Čechách.“

Kabina si vás vybrala jako kapitána. Potěšilo vás, že budete nastupovat s céčkem na hrudi nebo naopak budete nervóznější?
„Zaskočilo mě to, já osobně jsem volil Jiřího Drtinu, který byl kapitánem minulou sezónu. Přesto si zvolení vážím. Budu se snažit povinnosti kapitána plnit a udržovat v kabině dobrou morálku. V seniorském hokeji jsem v klubu kapitán nikdy nebyl, je to pro mě premiéra. Naposledy jsem měl céčko v Českých Budějovicích, když jsme v dorostu vyhráli titul.“

Budete cítit větší zodpovědnost za výsledky?
„Samozřejmě. V sezóně budu můstkem mezi mužstvem a trenéry, takže budu muset některé věci řešit, ale extrémně větší zodpovědnost cítit nebudu - já budu hrát stejně.“

Jaký jste typ kapitána? Hodně v kabině mluvíte nebo jdete spíš příkladem na ledě?
„Snažím se jít příkladem na ledě. Pomáhat mladým hráčům. Když někdo něco udělá, tak se jim snažím poradit. Tak jako jsem to zažil já, když jsem byl mladý kluk a mluvil k nám kapitán.“