Jaký máte s odstupem několika týdnů pocit ze sezóny 2023/2024?
„Samozřejmě jsou ještě chvíle, kdy si vzpomenu na sérii se Vsetínem a trochu mě zamrzí. Věřili jsme, že na finále máme. Když se zamyslím nad celou sezónou, byla jako na houpačce a cesta byla častokrát trnitá. Začátek sezóny patřil dorazovému ročníku, ale kde nás tlačila bota, byla třetí a čtvrtá lajna a také pozice v brankovišti. Konec sezóny se odehrával trochu v opačném duchu. Nicméně i kvůli tomu se tu utvořila parta dvaceti kluků, která fungovala jako tým, a na to jsem byl hrdý.“

O formě, díky které jste si brzo získali jistotu postupu, a důvodech, jsme se bavili v dřívějším rozhovoru, tak pojďme rovnou na play-off. Čtvrtfinále začalo těžkou prohrou, že?
„Upřímně jsme trochu narazili a odjížděli jsme z Brna za stavu 0:2. Kvůli té kontumaci za neoprávněný start tedy 1:1. Technika hrála obětavý a urputný hokej, což nám častokrát nám dělalo velký problém. Druhý zápas jsme nezvládli ani po psychické stránce, takže vyhlídky do dalších zápasů byly rozpačité.“

Nechtěl jste kontumaci před druhým zápasem zveřejňovat, ale ven se informace stejně dostala. Ovlivnila kluky nějak?
„Upřímně to byly pro mě šok a nepříjemná situace. Nikdo přece nechce vyhrát takovým způsobem, natož v play-off. S realizačním týmem jsme chvilku přemýšleli, kdy tu zprávu předáme týmu. Mezitím se to objevilo na webu, a tak nebylo co řešit. Jediný koho to ovlivnilo byla Technika, zasloužila by si ten pátý zápas.“

Pak se konečně ukázala jako výhoda domácí prostředí. Byl to hlavní faktor k ukončení série?
„Doma jsme přepnuli, začali hrát mnohem víc koncentrovaně a soustředili se pouze na naší hru, a to se nám vyplatilo. Proto jsme byli schopní urvat oba zápasy. Nebylo to ale opět nic jednoduchého. Ano, domácí prostředí bylo taky jedno z důležitých faktorů. Fanoušci nás hnali za vítězstvím a kluci si to užívali. Myslím si, že obzvlášť ten čtvrtý zápas si užil i každý fanoušek.“

V základní části jste byli jediným týmem, který venku získal víc bodů než doma. Čím to bylo?
„Čím to bylo nejsem asi schopný úplně říct. Jeden z faktorů může být, že jako juniorka pendlujeme stále mezi halou A a B. Ale o tom můžeme pouze spekulovat. Doufám, že tuhle bilanci v příští sezóně zlepšíme.“ (usmívá se)

V semifinále jste narazili na Vsetín. Jak moc celou sérii ovlivnil první zápas?
„Věděli jsme, že nás čeká kvalitní soupeř, a snažili jsme se něj připravit. Samozřejmě nás první zápas zamrzel. Nezvládli jsme třetí třetinu a Vsetín zaslouženě vyrovnal, v prodloužení jsme nevyužili přesilovku a to byl další faktor, který zabolí. Nájezdy už byly buď a nebo. Jak to ovlivnilo sérii se můžeme opět jen domnívat. V tu chvíli bylo stále vše otevřené.“

Pak si oba týmy vybraly po jednom hluchém výkonu a vy jste za stavu 1:2 usilovali o návrat Na Lapač. Byl to právě ten zápas, kdy se ukázala největší síla týmu?
„Ano, druhý zápas byl Vsetín jasně lepší a zaslouženě vyhrál. Třetí zápas jsme zase ovládli my. Čtvrtý zápas byl boj až do posledních vteřin, ale i tak se nebojím říct, že jsme byli lepším týmem. Určitě se nějaká síla týmu ukázala. Opět jsme byli schopný srovnat sérii z 0:2 na 2:2, což není jednoduché.“

Ve Vsetíně vám duel číslo pět vyloženě nesdl. Co za tím bylo?
„Bohužel jsme dostali tři góly po individuálních chybách. Je až neuvěřitelné, že jsme si to vybrali zrovna v pátém rozhodujícím zápase. To nás dostalo do kolen. Vsetín si vývoj zápasu pohlídal a zvítězil.“